Vinc potom odešel do své kajuty a zhasl skoro všechna světla v lodi, nechal jen naše v kasárnách a sprchách, tam se dá zhasnout pomocí spínače, takže dobrý, nemusím kvůli tomu lézt do strojovny. Šel jsem se tedy osprchovat, vypůjčil jsem si nějaké oblečení, co tu po vojácích zbylo, tak uvidím. Hned co jsem se začal sprchovat, se začala sprchovat i Laura hned vedle. Vypadala teda příšerně zrubaně a sedřeně, celá unavená. Pořád se divím, že stojí, ani nechápu, jak jí musí být ale tak dráždit jí už nehodlám.

Co jsem se dosprchoval a oblékl, šel jsem nějak připravit ty kasárny, aby to trochu vypadalo a dalo se tam spát. Jediné co byl trošku problém, bylo přestěhovat ty palandy trochu k sobě a vůbec něco sem tam vystěhovat. Nakonec jsem na konec místnosti, přišoupnul na bok ke stěně, tři palandy a vzal dvě vyprané peřiny a ustlal. Přišoupnul jsem si i takovou ne moc originální noční stolek a železnou lampičku, která je jak za Stalina. Rozsvítil jsem teda tu lampičku a zhasnul zářivku, mezitím přikulhala Laura a svalila se čumákem do postele. Já si na postel sedl a pomohl jsem jí ten její tlustý unavený zadek do té postele a na její stranu ke zdi, nějak nacpat a jen jí přikryl. Taky jsem si lehnul a než jsem zhasl lampičku, tak jsem se na Lauru ještě jednou podíval, když něco chtěla z posledních sil říct. Hlava polovičně zabořená v polštáři co mě jedním skoro zamouřeným okem pozoruje.

Laura: "Měli jsme štěstí, vůbec nic necítím" 

Já: "Tak si odpočiň, zasloužíš si to" *Pohladil jí po hlavě a dal jí pusu na tvář*

Laura: "Hmmm...mm" *Usnula*

Zhasl jsem lampičku, ale únava mě moc netrápila, spíš jsem se ještě za tmy šel podívat do věže na můstek. Bouřka a moře, co jsem tak mohl čekat, no i když to že jsem na moři nikdy nebil a natož na letadlové lodi. Tak to docela ušlo, tak a teď už konec ponocování. Vrátil jsem se zpátky za Laurou která tvrdě spala a přilehl si k ní. Zanedlouho jsem usnul taky.

[}{Pokračování příště}{]