Je pravda, že křídla, hydraulika a všechno kolem a v tom, bylo super. Jen byl problém v chůzi a nebylo to až tak pohodlné. Zkusil jsem si nasadit helmu. Podle plánu byla na přesný rozměr hlavy. Jasně že se mi Vinc hned vysmál jak totální čůrák, když viděl, že mi je ta helma o dvě čísla větší než by měla. Zvlášť když mi na té hlavě plandala, jak loď na moři. Hned jsme všechno pozapínali a nastavili vrtule do svislé polohy. Nastartovalo to hladce, jen lítat s tím nešlo a vlastně se ukázalo, že to nefunguje jak má. Když v tom......hned další problémy, někde se vytvořil zkrat a v tu chvíli levé křídlo a obvody chytly. Dá se de facto říct, že jsme ho zrasili už první den. Lépe řečeno, do třetiny mi shořel na zádech. Po chvíli čumění s Vincem nešťastným výrazem na oblek který jsme teda uhasili do třetiny, zapomněl jsem dodat. Se najednou k nám nahoru dobelhala Laura a vypadala, no...strašně. Zdá se, že má migrénu jako prase.

Laura: "Dobrý ráno...kluci není mi nějak dobře, furt je mi na blití a hnusně mě bolí hlava" *Začala se motat ze strany na stranu a pak si všimla obleku* "Koukám že vám se taky sere všechno, na co jen sáhnete...eeeh..fuj..brr."

Vinc: *Chvíli se na ní dívá a pak se obrátí na mě* "Heleee...vy jste včera chlastali? Protože, ta má kocovinu jako prase.."

Já: *Docela jsem se zarazil* "No...měla polovinu flašky vína"

Vinc se na mě v tu chvíli podíval dost vysmátým a při tom zaraženým pohledem.

Vinc: "Ty starý vína co tu jsou, do kterých jsme kombinovali tatranský čaj a čistou pálenku, když jsme s klukama měli oslavu. No holka tak ty v sobě máš tak 4 promile" *Začal chcípat smíchy*

Laura se na něj dívala a při tom se málem poblila. Jako mně přišlo hned divný, že to víno má jinou chuť a celkově je nějaký divný.

Naštěstí jsem toho tolik neměl. Vzal jsem jí radši do kajuty, je fakt že se motala všude možně, kde mohla. Když jsme zalezli do kajuty, tak první kam běžela byl hajzl kde se...asi všichni víme, tak pokračujeme.

Mezitím jsem se po místnostech porozhlédl po nějakém kýblu, do kterého by to mohla vyvrhnout, až bude ležet. Chvíli jsem tam s ní pobyl a pak se vrátil nahoru za Vincem. Ten měl jako vždy zas blbý keci a vtipy. Projistotu jsme však zakotvili. Lauru tu takhle nechat nemůžeme a je vlastně fakt, že je teď všude strašná anarchie a lidi budou jak pomatený. Tenhle den teda ještě vydržíme na lodi a pak se vydáme na ten ostrov. Správně by to měl být ten Madagaskar...jen teď už si nejsme jistý ničím. Vlastně na lodi jsme přestali stíhat. Nestíhali jsme pečovat o všechno najednou, byla to dřina. Do toho pak ještě uklidit bordel z rampy co zbyl po těch křídlech.

Bohužel křídla jsou na odpis, takže jsme je vrátili zpátky, kde jsem je našel. Do večera jsme byli zase úplně mrtví s Vincem. Po osprchování, večeři a zakotvení, jsme si šli prostě oba lehnout. Laura vypadala sice trochu bledě ale už vystřízlivěle. Zatím co já jak zombie.

A světe div se, kýbl byl prázdný a čistý, tak to ze sebe asi už dostala předtím. Šlo vidět, že je jí už dobře. No tak alespoň jsem jí poslal si vyčistit si hubu a umýt se, smrděla jak tchoř. Za chvíli přišla a to umytá, tak jsem alespoň zhasnul malé světlo a snažil se zabrat.

Laura: "Zlato, já nemůžu usnout"

Já: "Já se z tebe poseru, tak počítej ovečky!"

Laura: "Tak jo..." *Trochu se zamyslela a pak trošku hlasitěji spustila* "Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky a jedna kráva, želva, kačer, donald, farmu měl, hyja, hyja hééj Macarena!"

Já: *Zamrmlá potichu* "Ježiši to je píča" Praští obličejem do polštáře* "Kurva, spi už!"

Laura: "Jooo dobře, tak jo..."

Chtěla ještě něco říct, ale radši už držela ta svoje dračí ústa a šla spát. Je zajímavé, co všechno snesu, naštěstí už držela hubu a šla spát a já...asi jsem chcípnul hned, jak zmlkla.

[}Pokračování příště{]