Hned po tom co Laura zatáhla sprchové dveře, tak jsem já pustil vlažnou vodu. Laura si nabrala mýdlo do tlapy a začala mi mýt záda. Já jsem si též nabral do ruky mýdlo a začal se celý zepředu mýt. Když jsem byl vymydlený, zeptala se Laura, zda bych jí také nemohl namydlit záda, že si tam nedosáhne. Otočila se ke mně zády a já splnil její žádost. Většinou se před holkami celkem dost stydím, ale tady jsem z nějakého důvodu neměl vlastně proč. Když jsme se začali navzájem oplachovat a jak spáchala vlažná voda, namydlenou ránu, tak to začalo zase ukrutně štípat. Jen jsem zatnul zuby a pokračoval v oplachování. Když jsme byly hotovy, Laura otevřela vysouvací dveře od sprchy, vylezla a začala se sušit ručníkem.

Já udělal totéž, potom co jsme se oblékli do čistého, jsem si šel ještě na chvíli lehnou a však, jsem nezamouřil oka. Pořád jsem myslel na ten masakr, no ale pokusil jsem se na to nemyslet, přeci jen to je hnus a změní vám to pohled na všechno. 

Ráno co jsem se, se zavřenýma očima pomalu probral, byl jsem úplně rozlámaný a rána trochu bolela ale ne zas tak moc. Laura pořád spala a to na budíku bylo něco kolem jedné hodiny. Za nedlouho se ale probrala taky, i když jsem ležel jak mrtvola, jelikož jsem byl unavený. Trochu se mnou potřásla a já jen unaveně zavrčel, nebo ne zrovna zavrčel, ale asi víte.

Laura: "Dobrý ráno ty ospalče, hodláš se válet dlouho?"

Já: *Slabě* "Možná jo, možná ne, to záleží na tom, jak mě vytáhneš"

Laura: *Trochu se uchechtla* "Dobře"

Začala mě pomalu schazovat z postele až jsem to nevydržel a na tu postel se posadil s výrazem, který říká jasně. *"Mě sereš"*

Laura do mě naposledy šťouchla a pomalu šla do koupelny. Nevěděl jsem co a tak jsem šel za ní, ovšem co mě tam čekalo bylo nejen zvláštní ale až podezřele divné. Krev byla uklizená a prádlo dokonale složené a čisté a hlavně na věšáku. Bylo to divné, ovšem do té doby než se Laura ozvala.

Laura: "Když jsi spal tak jsem si trochu mákla, abych to potom nemusela dělat za bílého dne, jenže tohle se mi nezdá! Chci hlavně vědět jaké je tvé pravé jméno, protože jestli jsi mi lhal...!!!"

V tom jsem jí zastavil se slovy

Já: "Cože?! Jak bych se mohl jmenovat jinak a nebo . . . co?!! Jak tě to napadlo a nebo...co to?!"

Nechápal jsem vůbec, o co jde a tak mi podala vojenské známky, které nosí vojáci při identifikaci po smrti. V tom co to viděl, jsem nevěděl co a jak, co mám říct a vůbec. Jediné co ze mě vypadlo, bylo. "CO TO KURVA?!"

Na známkách bylo jméno Nikolas Winc a jeho datum narození byl rok 1903 v říjnu pátého. Narozen v Berlíně.

Laura: "No...takže jiná dimenze kde jsi někdo jiný, tak se radši ptám, protože je možnost že jsi on a můj Eizo tam zůstal!"

Já: "Ne, jsem to já, Eizo Kyndl, to bych tě ani nepoznal aaaa...nechápu to...to asi nebude jen tak..."

Laura: "Nech to být, ať se stalo cokoliv, je to pryč"

Neví to jistě a to na ní šlo vidět jasně a zřetelně ví, že se něco přihodí ale radši se tváří že jako nic, nechal jsem to být, známky jsem schoval do kapsy uniformy a jen se šel umýt a převléct. Po snídani a vůbec po dvou hodinách jsme se šli i s Revilsem a Petrem, s Laurou jsme jim o dnešní noci neřekli vůbec nic. Venku bylo strašně hezky, příjemně a vše vypadalo tak nevině. Revils a Petr neustále mluvili o tom co dělaly před tím než jsme se potkali a já s Laurou jsme je jen poslouchali, než z ničeho nic....

[}{Pokračování příště}{]