Otočil jsem se směrem k východu, udělal jsem první krok, než z ničeho nic…mě někdo omotal ocasem kolem pasu, přitáhl si mě a omotal kolem mě svá bílá křídla, se slovy. „Nikam nejdeš!“

Byla to Laura, sice nevím co jí je a proč to dělá ale, nuže dobrá, uposlechnu její rozkazy.

E  » „Dobře, nikam nejdu ale mohla by jsi mě už pustit?

L » „Ne, jsi až příliš podezřelý na to abych ti věřila!“

Musel jsem to nějak sehrát, venku totiž nebyla jen věc co mě zajímá, ale musím si ještě něco vzít zpět a taky něco co sice není moje, ale jezdí to a má to hromada místa na plutonium! Náklaďák na věci a převoz!
Zkusím starou puberťáckou klasiku.

E  » „No, je hezký že mě máš ráda trochu víc, ale dusíš mě!“

L » „Promiň, co tím myslíš, jako trochu víc?!?“

R » „Ségra, tohle pochopí i pětileté sráče!“

L » „Vážně jsi řekl sráče??? Mimochodem, pochopila jsem to až moc dobře a neberu si to osobně!

R  » „Jsem se přeřekl! Chtěl jsem říct dráče! Ne, že to jen vyznělo, jako když ho. . .ty víš co.

L » „Tak ráda ho zase nemám, neboj!“

E » „Jo, tak proč mě furt držíš?!

L » „Ježiši Kriste, no jo furt!“

Nejdřív ze mě sundala křídla kterýma mě držela za hruď, potom mě pustila ocasem, jenž mě držela kolem pasu. Když jsem byl konečně volný, řekl jsem na rovinu, že se jdu podívat ven a že jsem něco zapomněl. Laura se chvilku rozhodovala ale pak na konec svolila.
Otočil jsem se a svižným krokem, jsem zamířil k východu. Rozhrnul jsem závěs a pocítil jemné šimrání na nose. „KURVA!“ Na štěstí to byl jen kousek prachu, raději jsem se rozběhl k místu masakru. Jako první jsem zamířil k náklaďáku! Nasedl jsem a zjistil první problém, nejsou klíče. Koukl jsem do boxu ba věci za řadící pákou, do podpalubního boxu a nakonec nahoru. V zásuvce u horního zrcátka byly hezky schované a zastrčené. Náklaďák byl prázdný, naštěstí! To teda musím zaklepat!
K helikoptéře se sice jen tak nedostanu ale tu ani nedostanu na náklaďák. Ani jsem nestartoval a už jsem běžel naložit potřebné věci. V tu ránu na mě zamával Petr, vyzvedl klíče do vzduchu a naznačil že jde pro helikoptéru. Taky ukázal že náklaďák není třeba. Jako, je to celkem dálka, jenže co byla ta tlaková vlna?! Radiace těžko, to bych už tady skučel bolestí!
Pomalu jsem začal nakládat, co se dalo a když jsem měl vše, do toho jen polovina náklaďáku, napadlo mě zajet pro zbraně které jsme ještě nechali v zásobárně.

Naskočil jsem do náklaďáku, vrazil klíčky do zapalování. Jenže to co mi nehrálo do karet byl benzín. Bylo ho příliš málo na to aby dojel tam a zpět! No jasně! Pojistka, aby náhodou někdo neujel, někam pryč s nákladem!

V tomto případě jsem to vzal rovnou do jeskyně! Po cestě jsem narazil na takové posuvné palety, mohly by se dát pod helikoptéru, aby se když tak schovala dovnitř. Dobrý nápad!

Po naložení další zbytečnosti jsem už konečně dojel k jeskyni, kvůli travnatému závěsu jsem musel zatroubit, nechtělo se mi vystupovat!

Někdo přiběhl a závěs roztáhl, já dupl na plyn až se zahrabala kola do hlíny. Prudce jsem se rozjel a udělal takzvané hodinky, otočit se normálně mi přišlo jako blbost! Ve spěchu jsem vytáhl z korby posuvné palety a vytáhl je ven, byly přidělané k sobě, takže se daly zaháknout za hák na předním nárazníku.

V tu ránu jsem slyšel zvuk helikoptéry, najednou se mi vznášela nad hlavou a pomalu přistávala, navedl jsem ho na těsně připravené palety. Jenže se to muselo vymknout z rukou.

Jedna noha helikoptéry dosedla mimo, muselo se to dost riskantním způsobem zvednout! Na podruhé se tedy už podařilo! Teď jsme už akorát zahákly palety za hák a vtáhla se dovnitř. Přece jen, helikoptéra za 42 milionů. Hmm, debilita!

Teď už to bylo vše v pořádku, na řadě byly pokoje. Popravdě, Laura na to vše s úžasem hleděla a jen obdivovala naší rychlost a zručnost. To je vlastně snad úplně poprvé co se nám něco takového povedlo, vědčinou to skončí neúspěchem. Nenadarmo si říkáme Pat a Mat. „Zkurvil a dojebal“

L » „Tak jo. . .jste rychlí! Dobře, budeš teda spát tam, nebo u mě?

E » „Je ti dobře? Chováš se divně…

L » „Neboj, je mi dobře. . .jen nevím jak jsi se rozhodnul, proto se furt ptám.

R » „Je furt jak nadržená pana co?! (smích)

L » „Už toho nech! Kdyby něco, nejsem nadržená, i když pana!!

R » „No jo. . .ty máš pod postelí hračky pro dospělé co?! Si vždycky s nimi hraješ, pozdě v noci že?!

L » „Drž už konečně hubu!!! Víš jak poníženě se cítím!?!

E » „Dobře, budu spát u tebe, pod pár podmínkami! Budu spát na gauči a nebo na matraci z peřinou a polštářem! A taky si nebudeš hrát o půlnoci z hračkama!

Revils hned vybuchl smíchy! Laura jen prohlásila že s podmínkami souhlasí a taky řekla že je Revils ujebanej čurák. Ty vole, nakonec nejsme jediná zkažená rasa na této planetě!

[}{Pokračování příště}{]

[}{Autorovy keci}{]

Trošku slabší kapitola, nevadí! No, vlastně už k tomu nemám co říci. Prostě, těším se na vás u další kapitoly!