Po krátké diskutabilní a debilní konverzaci, jsme se rozdělili a šli do pokojů. Jít vedle Laury je docela zvláštní, zvlášť když je to holka a hlavně dračice. Není to jako jít vedle kamaráda se kterým kecáte o blbostech. Tady je to trochu jiné. Je to jako jít vedle osoby, která vás se vším seznamuje, ale také se seznamuje s vámi samotným. Vždy když se jí podívám na tvář, pohledné na moji a usměje se. Za to já ne, spíše nasadím takový nechápavý výraz, který sice nenasadí ale spíše pokrčí s úsměv křídly. Co jí je? Vypadám snad jak spadlý z nebe??? Jako, je to milé ale zase moc, mám radši když se ostatní na mě mračí. Jenže v tuhle chvilku mi toto myšlení přerušila.
Podívala se na mě s úsměvem, nadechla se a promluvila.

L » „Poslyš, teď jak budeme ve stejném pokoji, měl bys něco vědět. (ztrácí úsměv s tváře a prohazuje za zoufalý)
Většinou mívám takové spánkové záchvaty, tak si prosím nemysli že jsem kráva. Už hodně draků mě kvůli tomuto opustilo, takže..."

Ani neskončila a už jsem jí skočil do řeči.

E » „Chápu to, nemusíš se za to stydět. Každý je nějaký a každý je originál, jen nechápu proč, by někdo opouštěl tak atraktivní, simpatickou ženu jako ty, kvůli takové prkotině?!"

Položila mi křídlo na rameno a řekla že to chápe a nemusím jí lichotit a něco předstírat. Položil jsem jí pravou dlaň na křídlo, na mém pravém rameni.

E » „Tak jinak. . .nesnažím se ti lichotit, něco dokazovat, natož předstírat. Jsi opravdu taková jaká jsi, když mi to ještě dokážeš říci takhle narovinu, jde vidět že jsi jedna z těch odvážnějších. Mrzí mě, že tě opustila spousta kluků jen kvůli tomu ale to je úplná blbost! Taková krásný tvor, který dostane jen tohle? To ne! Zasloužíš si víc než tohle, vždyť jsi dračice! Atraktivní, milý a vznešený bojový tvor! A..."

V tu ránu mě zastavila, otřela mi svojí hlavu o mé tváře a jemným tónem řekla ať už mlčím a jdu za ní. Bylo vidět že celá září, to jsem zas něco posral...
Došli jsme společně ke dveřím jejího pokoje, otevřel jsem, i když už měla dráp na klice. Pustil jsem jí s tím že mají dámy přednost. No, každopádně jsem to posral dost dobře. Horší už to ani být nemůže!

Vešel jsem do pokoje, ani se neohlédl po pokoji a už jsem zavíral dveře zády k tomu všemu. Teď je čas se podívat. Pomalu jsem se otočil a žasnul!

Postel byla dvoulůžková, velká, moderní, po spodku měla přidělané malé modré, světelné pruhové ledky. Polštáře byly šedé a peřina též, šlo ale vidět, že to není silikon ale bavlna. Noční dřevěný stolek, na něm kruhová lampa se vzorky stékajících kapek deště. Pracovní stůl byl taky dřevěný. Podlaha byla z lesklých dlaždic.
Stěny zase bílé, hned mám pocit že je vše větší! Kuchyň vedle, vybavena úplně vším, ani se mi to nechce zmiňovat. Hned nalevo od postele, z mého pohledu. Ležel světlý, červený a mohutný gauč. Před ním byla obrovská televize s prohnutou obrazovkou. Skříně byly taky velké, poličky to samé, jenže v nich ležely knihy všeho druhu i barev, nějaké věci a dokonce pod televizí, PS4. Vedle něj hned průhledný herní komp, který měl průhled dovnitř a svítil červenou barvou. Uvnitř byly trubky a všemožné detaily! Židle vypadaly poměrně normálně, jako...já fakt žasnu!!!

L » „Copak, vy tohle snad nemáte???"

E » „A. . .abych se přiznal...je to tak úžasný, že ani nevím jak jsi to dokázala. Kde si vůbec vzala všechny ty věci???"

L » „No, postupně jsem si to objednávala přes internet, máme tady i poštovní směrování, na přístavu. Přišlo to vše lodí! Naštěstí ne Titanikem."

A zasmála se, bylo to poměrně černý ale opravdu vtipný! Potom jsme se do sebe zahleděli. Byl opravdu zajímavý klid a ticho, než se Laura začala červenat a sklopila hlavu na stranu dolů.

Přišel jsem k ní, klekl si a zeptal se, na co myslí. Popravdě prý ani neví ale ví to, že mi půjde připravit spací místo. Podíval jsem se na hodiny, které visely těsně nad dveřmi vchodu. Třištvrtě na tři. To je teda celkem dost hodin, na to že před chvílí bylo ráno. Jo, čas letí když se člověk baví.

Z ničeho nic jsem na svém, zase pravém rameni, pocítil celkem lehké závaží. Jenže to byla Lauřina hlava, zeptal jsem se co to dělá. Prý že ani neví, ale líbí se jí to a má ráda když se může s někým lísat. Snad to přežiju...to není drak, to je kočka! Zeptala se, jestli mám hlad. Jako to mám, a pořádný! Řekl jsem že ano a poděkoval. Jediná odpověď byla dobře. Moje nápady jsou jedny z nejhorších, právě jeden debilní nápad jsem dostal! Co se asi stane, když jí dám teď pusu na tvář??? Jo! Dá mi facku a už se nebude lísat! Ještě že mám 100% inteligence!
Mezitím co jsem debilně přemýšlel, mě Laura objala křídlem a zavřela oči. Něco mi říkalo že je to blbý nápad...no co...risk je zisk!
Políbil jsem krátce Lauru na tvář, ta ihned otevřela či, sundala ze mě křídlo. Udělala krok dozadu a celá rudá se na mě zvláštně dívala! Teď už jen čekám, co bude dál.

[}{Pokračování příště}{]

[}{Autorovy kecy}{]

Teď ale vážně! Co si myslíte že bude dál???
Já vím že pokuď se to všechno posere do tohoto shipu, je to v prdeli, takže tu jsou dvě otázky!

Chcete tento ship a nebo ne???
Myslíte že Eizovy, Laura vlepí facku???

[{<+><BONUS><+>}]
Myslíte že jsou Petr a Revils buzeranti???

Máte na co odpovídat! Zatím pa u další kapitoly!