Druhý den

Elizabeth

Ráno jsem se probudila na to, že mi Justin dával mokré polibky na tvář, na bradu, na krk. Když jsem už začala trochu vnímat tak jsem slyšela jak něco i říká. ,,Lásko probuď se. Už je devět skoro čtvrt na deset" Zašeptal mi do ucha. Něco jsem zamumlala a pak mi došlo, co řekl.

Otevřela jsem oči a podívala se na něj. ,,No konečně vidím tvé oči" šeptl se smíchem a dal mi pusu na rty. ,,Ahoj" zamumlala jsem a zívla si. ,,Já nechápu že jsem spala tak dlouho." ,,Tvoje tělo není zvyklé na ten časový posun. Jsi poprvé v Evropě že?" Pohladil mě po tváři. ,,Jo poprvé jsem jinde než v Americe. Já jsem vlastně nikdy skoro nikde nebyla. Jenom jsem v Los Angeles a pak jsem byla v New Yorku kvůli té vysoké a to je vše kde jsem byla" řekla jsem. ,,No tak teď jsi v Evropě a se mnou" usmál se.

,,Měla jsem krásný sen" řekla jsem. ,,Jaký?"  ,,Zůstali jsme spolu tady v Paříži, změnili si jména a byli jsme spolu a do Ameriky se už nikdy nevrátili" řekla jsem. ,,A to nás nikdo nikdy nenašel?" ,,Byl to krásný sen Justine. Tam bylo vše hezké" zasmála jsem se a pak si povzdechla. ,,Třeba dnes bude pokračování, ale špatné. Třeba nás najdou, rodiče mě zavřou do sklepa a my dva se už nikdy, ale nikdy neuvidíme" řekla jsem.

Justin chtěl něco říct, ale já ho zastavila. ,,Nic neříkej. Půjdu se umýt a půjdeme na snídani" postavila jsem se a chtěla odejít do koupelny, ale Justin mě stáhl zpátky na postel a políbil mě. Začali jsme se líbat.

,,Tenhle týden na nic takového myslet nebudeme ano zlato?" Pohladil mě po tváři a já kývla.

,,Jdi se umýt" usmál se a já se konečně postavila a šla do prostorné a krásné koupelny se umýt.

Když jsem byla umytá tak jsem šla zase do pokoje. Justin seděl na posteli a dělal něco na mobilu.

Vzala jsem si takové krásné černo růžové šaty. Oblékla jsem si je a vzala si černé boty na podpatku.

Udělala jsem si vysoký culík a pak jsem se podívala zase do zrcadla. Viděla jsem Justina jak na mě kouká.

,,Myslíš že mi to sluší?" Zeptala jsem se potichu. Justin se zvedl z postele a přešel ke mě. Objal mě ze zadu a dal mi pusu na krk. ,,Jsi nádherná. Opravdu krásná. Ale to ty vždy. Proč se ptáš?" ,,No protože poznám tvého strejdu a ještě víc tvojí tetu, kteří jsou opravdu bohatí protože vlastní tuhle nádheru a tak" šeptla jsem. ,,Jsi opravdu nádherná. Tohohle se vůbec neboj. Nic to není. Oni jsou úplně normální" zasmál se a já přikývla.

,,Půjdeme?" Zeptal se. Usmala jsem se a chytila ho za ruku.

Vyšli jsme z pokoje a šli do výtahu. ,,Je tu i bazén a sauna takže tam určitě půjdeme" řekl. ,,Bazén? Tak to se těším" usmála jsem se.

Výtah dojel dolů a my vyšli ven. Justin mě vedl asi do jídelny. Jídelna byla obrovská. Nahoře byl obrovský asi zlatý lustr a ve předu v jídelně bylo strašně moc stolů kde bylo samé jídlo.

,,Wow" vydechla jsem a Justin se vedle mě zasmál.

Došli jsme k jednomu stolu a já tam viděla Justinovo tetu a pak nějakého pána, který ji držel kolem pasu takže asi Justinův strejda. Je strašně hustý, že Justin má strejdu Francouze.

,,Bonjour" pozdravil Justin když jsme k nim došli a pak se zasmál. Pozdrav francouzsky je asi jediný co vím jinak nic. Takže až na mě ten jeho strejda bude mluvit tak nevím co budu dělat.

,,No ahoj" zasmál se jeho strejda a pak se objali. ,,Už na vás čekáme" řekl a podíval se na mě. Docela překvapeně jsem na něj koukala. ,,Nějaká překvapená ne?" Zasmál se. ,,Já se omlouvám jenom jsem si myslela že budete mluvit francouzsky takže jsem se bála" řekla jsem. ,,Kvůli mé manželce jsem se anglicky naučil a hlavně kvůli turistům to potřebuji" řekl a já přikývla. ,,Já jsem Andre" podal mi ruku. ,,Já jsem Elizabeth" usmála jsem se.

,,Pojďte k našemu stolu" usmála se Amanda. ,,Určitě půjdeme jenom si půjdeme vzít nějaké jídlo" řekl Justin a vedl mě k těm stolům plný jídla. Každý jsme si vzali velký talíř a vzali si to na co jsme měli chuť. Myslím že tady asi hodně přiberu.

Sedli jsme si ke stolu k Amandě a Andreovi a začali jíst. ,,Takže jste se poznali v Kanadě?" Usmála se Amanda když jsme dojedli a já se podívala na Justina. ,,No vlastně jsme se poznali v Los Angeles. Já tam teď bydlím, mám tam práci" ,,Aha a rodiče? Ti jsou pořád v Kanadě?" ,,Ano pořád" kývl. ,,Navštěvuješ je že ano? Oni potřebují nějaký kontakt se svým dítětem. Pattie se z toho pořád nedostala vždyť to víš" řekla Amanda. ,,Já to vím Amando, nemusíš mi to říkat. Vím že jim Jazzy chybí, mě taky hrozně chybí strašně moc. A ten barák mi jí pořád připomíná. Oni tam pořád mají její pokojíček a už zatracených pět let tam dávají svíčky. Takhle se z toho nikdy nedostanou. Nerad tam jezdím, vím že je musím navštěvovat ale bolí mě to" řekl zlomeně a odešel pryč. Překvapeně jsem koukala na místo kde Justin ještě před chvíli seděl.

,,Amando vždyť víš že se o Jazzy s Justinem nemůžeme bavit" řekl Andre s povzdechem a chytil jí za ruku. ,,Já to vím. Bože jsem blbá." Povzdechla si a schovala si obličej do dlaní. ,,Víš o tom co se stalo? Justin o tom moc nemluví" řekl Andre. ,,Jo vím to" kývla jsem.

,,Naposledy jsem viděla Jazzy když jí byli dva roky. Já jsem odjela do Francie a potkala Andrea. Nějak jsme se nevídali. Jenom jsme si volali, Pattie je moje sestra. Posílala mi fotky Jazzy a Justina jak rostou a tak. A pak se stala ta nehoda. Jazzy jsem už nikdy neviděla. Justin jeden čas tady i bydlel. Tam to nezvládal. Myslím že to bylo skoro rok že?" Podívala se na Andrea a ten přikývl. ,,Je pravda, že oni pořád bydlí v tom stejným baráku, ale nevěděla jsem že její pokojíček nechávají a dávají tam svíčky. Chtělo by to je vytáhnout pryč jinak se z toho opravdu nedostanou nikdy" řekla. Tohle bylo tak hrozný. Je mi Justina neskutečně líto. ,,Omlouvám se že jsem vám to teď asi zkazila" povzdechla si. ,,Ne to je v pořádku. Já za ním teď půjdu" řekla jsem a ona přikývla. Zvedla jsem se od stolu a šla pryč z jídelny k výtahu. 

Když jsem došla k našemu pokoji tak mi došlo, že vlastně nemám tu kartu od pokoje a má jí Justin. No takže teď jenom doufat, že se schoval sem do pokoje a ne nikam jinam. 

Zaklepala jsem a čekala. ,,Justine to jsem já. Otevři prosím" řekla jsem. Za chvíli jsem slyšela kroky a pak se otevřely dveře. Justin měl ubrečený obličej. ,,Omlouvám se" zašeptal. ,,Ne Justine neomlouvej se. To je v pořádku" vešla jsem do pokoje a objala ho. Justin hned začal brečet. Měl opřenou hlavu o moje rameno a brečel. Nevěděla jsem co říct. 

,,Mohl jsem tušit, že se Amanda zeptá na rodiče. Ale nějak jsem to zapomněl a teď prostě. Zkazila to" zavzlykal. ,,Justine nic nezkazila. Neplač. Prosím" šeptla jsem. Odvedla jsem Justina ke gauči a oba dva jsme si sedli. 

Začala jsem Justina hladit po vlasech a po zádech a utěšovala jsem ho. Za chvíli už mě jenom pevně objímal a myslím že už nebrečel. 

,,Rodiče se z té ztráty nikdy nedostanou" řekl a odtáhl se ode mě. Chytila jsem ho za ruce a dívala se na něj. ,,Potom co Jazzy umřela tak já jsem tam nemohl být. Odjel jsem sem do tohohle hotelu a skoro rok jsem tu bydlel. Pak jsem se ale vrátil, protože jsem si myslel, že mě budou potřebovat. A když jsem tam byl tak jsem zjistil, že tam pořád nechávají její pokojíček. Mamka tam každý den uklízí jako vždy když se měla Jazzy vrátit ze školy. Vždy našla uklizený pokojíček a její nejoblíbenější plyšáky na posteli. Mamka to takhle pořád dělá i když už Jazzy nikdy nepřijde. A pak na skřínku vedle postele dávají svíčky. Táta už se se mnou snažil třeba dostat mamku k psychiatrovi, protože já to chápu, že jí to bolí. To i mě a tátu strašně bolí. Navždy budeme mít Jazzy v srdci, ale mamka je úplně v tranzu. Ona na pohřbu nebrečela Ellie. Ona jenom koukala na tu malou rakev a za celý pohřeb neřekla ani slovo" na konci se mu zlomil hlas. Chtělo se mu znova brečet. ,,Ona čeká, že se Jazzy někdy vrátí. K tomu psychiatrovi jsme jí nikdy nedostali, vždy na nás začala řvát, že není blázen a že Jazzy jednou přijde. Ale ona vlastně je blázen. Nevíme co s ní dělat. Já jsem pak potkal Bellu a vlastně rád jsem z té Kanady odjel, protože jsem už dál nemohl. Nešlo to. Volám si s tátou a ten říká, že je to pořád stejný. Ona mě ani nehledá jakoby úplně zapomněla, že má nějakého syna, ona jenom čeká,že do domu jednou vejde Jazzy. Za těch pět let jsem jí nikdy neviděl se usmát. Vlastně naposledy jsem jí viděl se smát v tom autě a pak za pár minut byla ta nehoda." řekl. ,,Je mi to tak strašně líto" řekla jsem se slzami v očích. ,,Chtěl bych zpátky mojí mamku, která mě obejme, udělá můj oblíbený koláč a řekne, že mě má ráda. Ale to bez pomoci psychiatra se nikdy už nestane. Snad až do svý smrti si bude myslet, že Jazzy zase jednou spatří" pokroutil hlavou. Vůbec jsem nevěděla, co říct. Je to strašný. 

,,Myslím si, že kdyby měla další dítě tak by to pomohlo, ale ona už po té nehodě byla těhotná, ale potratila. Už nemůže mít děti. Ona by chtěla nějaký kontakt s malým dítětem si myslím, aby se zase usmívala" řekl. ,,Tak až si třeba adoptujete miminko s Bellou tak tam můžete jet a třeba to pomůže" řekla jsem. ,,Já bych chtěl vlastní miminko" zamrmlal a sklonil hlavu. ,,Bella za to nemůže" ,,Já vím" povzdechl si. 

,,Už to necháme být ano? Potřebuji nějak rozptýlit" šeptl a podíval se mi do očí. Hned jsem ho políbila. Justin se pousmál a začal se se mnou líbat. Strčila jsem do Justina, aby si lehl a pak jsem si na něj sedla. Začala jsem ho líbat na krku. On si položil ruce na můj zadek a občás ho zmáčkl a já vzdychla. Potom jsem se zase vrátila k jeho rtům a strčila mu jazyk do pusy. Začala válka mezi jazyky. Tohle jsem milovala. 

Po chvíli jsem se od něj odtáhla a usmála se na něj. ,,Nechceš mě provést po Paříži?" usmála jsem se. ,,Ano to musím. Tak jdeme" 

Ahoooj. Hlásím se s další částí. Tak co říkáte na Pattie? Máte nápady jak jí zase vykouzlit úsměv na tváři?

A co Justin a jeho vlastní miminko? On asi vlastní mimčo mít nikdy nebude co? 

Chtěla bych nějaké názory prosím.