,,Edith! Začni se modlit!'' křičela po mě Matka, ale já nemohla. Její oči propalovali ty mé. Byly černé jako uhlí a nekonečné jako smrt.

,,Začni se modlit!'' Stále jsem neposlouchala. Začala jsem couvat. Mráz mi projížděl celým tělem a stahoval krev. Narazila jsem do zdi a zůstala překvapeně koukat.

,,Edith!'' Znovu křičela Matka. Tentokrát jsem díky nárazu věnovala pozornost jí. Spojila jsem své ruce k modlení a spustila modlitbu, která nám měla pomoct. 

,,Otče náš, jenž jsi na nebesích,'' začali jsme odříkávat první slova. Začalo ze mě opadávat břímě mrazu v mém těle. Cítila jsem okolo sebe kruh bezpečí. Cítila jsem přítomnost našeho pána. Vyslovovala jsem každé slovo zřetelně a nahlas, aby mě Bůh slyšel.

,,Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé,'' oči jsem držela pevně u sebe, aby mi je Ďábel neotevřel. Ruce se mi potili, jak pevně držela jedna ruka tu druhou.

,,Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes,'' Judith se začala zhluboka smát, jako šílená. Ale všimla jsem si, že to nebyl její hlas. 

,,Myslíte si, že to pomůže? Jste na omylu vy věřící ču*ky!'' křičela odporným temným hlasem Judith. Slyšela vrzání postele, jak se na ní svíjela.

,,A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého,'' ukončovali jsme modlení. Už zbývalo jenom říct závěrečné slovo.

,,Edith, uteč.'' S určitostí to byl hlas Judith. Věděla jsem to, znala jsem její hlas.

,,Amen.'' Všechno v pokoji utichlo. Když jsem otevřela oči, tak Judith ležela klidně na posteli a Matka představená stále ve stejné pozici u postele. 

,,Ďábel nad ní získal moc,'' řekla ustaraně Matka. Dávno jsem to věděla. Žádný smrtelník nemá oči, jako měla Judith před pár okamžiky. 

,,Co s ní budeme dělat?'' zeptala jsem se. Myslela jsem si, že Matka zavolá třeba někoho z vyšších.

,,Musíme se jí zbavit, ale to už je tvoje práce,'' odvětila mi jen tak. Měla jsem oči dokořán, protože tohle jsem nikdy od Matky nečekala. 

,,Ale to je hřích,'' zašeptala jsem. Nechtěla jsem hřešit, jako ostatní sestry. Chtěla jsem být neposkvrněna. 

,,Není, zbavíme se démona, který sídlí v jedné z hříšnic,'' dívala se na mě přísným pohledem. Nemohla jsem si neuposlechnout. Přikývla jsem na souhlas. 

,,Budu v hlavním sále.'' Tímto skončil náš rozhovor. Nechala mě samotnou v místnosti s Judith, která nebyla při smyslech. Musela jsem to udělat.