Procházím se naším kostelem a cítím jako kdyby mě někdo nebo něco sledovalo. Stává se mi to od té doby kdy mé sestry začali hřešit. Mám pocit, že tu už není útočiště před zlem. Stejně jako Matka představená mám strach, že se sem dostane Ďábel a už nám nebude pomoci. 

,,Sestro Edith!'' uslyším, jak na mě zavolá vysokým hláskem má sestra Agnes. Agnes jsem vždy věřila, že ona jediná je čistá, jako já. 

,,Ano?'' otočila jsem se s úsměvem na rtech. Agnes však úsměv na rtech neměla. Značil spíše obavy a strach. 

,,Matka představená tě volá. Musíš jít ihned za ní do jejího pokoje!'' Bála jsem se zda se něco nestalo. 

,,Co se stalo?'' vyhrkla jsem se ze sebe hlasem plným obav. Napadali mě ty nejhrůznější scénáře, co se tak mohlo stát.

,,Sestře Judith něco je,'' odpověděla mi. Rychle jsem utíkala do pokoje Matky představené. Věděla jsem, že sestra Judith zhřešila hned několikrát a opakovaně. Bůh zkoušel její víru a ona selhala. Utíkala jsem přes různé studené a vlhké chodby. Nohy mi ani nestačili. Potila jsem se, ale odmítala jsem zastavit. Vyběhla jsem schody a vběhla do pokoje. 

,,Edith?'' koukala na mě Matka představená, která seděla na kolenou u postele kde ležela Judith. Jen tak jsem stála mezi dveřmi a koukala. Judith byla přivázána k posteli a měla skelný pohled. Úsměv na jejím obličeji připomínal úšklebek. 

,,Zavři prosím dveře. Musím ti něco říct.'' Na povel jsem tedy zavřela dveře. Dveře vrzly v pantech. Z ničeho nic začala Judith hrozně křičet, jako kdyby ji trhali kusy masa.