,,Cože?" Zasmál se šéf. Právě jsem mu vyklopil mojí teorii. Teda vymyslel ji Derek, ale to je vedlejší. 

,,Stilesi, ty kreténe..." Přišel Derek, který se doposud snažil nějakým způsobem zaparkovat můj džíp. Nechápavě jsem se na něj podíval.

,,Myslíš si, že kdyby byl on ten vrah tak se ti po téhle povídačce přizná? Vážně?!" Derek sice nikdy nezvýšil hlas, ale jeho pohled mu umožní být naštvaný i s klidným hlasem. 

,,A jaký si měl ty plán? Prozkoumávat to tři další měsíce a mezitím by umřelo nespočet lidí?"

,,Jo! Přesně to jsem měl v plánu. Ale podceňuješ mě, já bych to měl hotový za tři dny, Stilesi." On má super schopnost jak vás odrovnat, cítit se vinným a jako třešničkou na vrch vás nutí se omluvit.

,,Tyvole ty jsi naiv-" Ani jsem se nenadál a jeho pěst se setkala s mým nosem. Divně mi v něm křuplo a následovala ukrutná bolest. 

,,Já jsem tě už jednou varoval, že mě takhle oslovovat nebudeš." 

,,Vždyť to nebylo ani přímý oslovení na tebe!" Vykřikl jsem bolestí. Derek se pousmál a posadil se přičemž mi na zemi nechal vzkaz a divný prášek. Nenápadně jsem šel do koupelny se umýt a tam jsem se vrhl na vzkaz.

NENÁPADNĚ vysyp prášek okolo šéfa. Rychle. Ať ten kroužek nezahrnuje mě.

Co to má ten parchant za lubem? A co je to vůbec za prášek? Dobře, hlavně se musím soustředit. Udělám dramatické kolečko okolo šéfa a bude to. 

No aspoň to zní jednoduše. Sebral jsem nádobku a připravil ji otevřenou. Schovaný za rohem jsem vymýšlel plán, zatímco se na mě dívalo pár kolegů podivným způsobem. Ještě, že bylo poledne a většina z nich šla na oběd. 

Zvolna jsem se odlepil od zdi a pohodově vkročil do kanceláře.

,,Prostě se omlouvám." Zaslechl jsem doříct Dereka. Cože? ON se OMLOUVÁ? To mi někdo štípněte jestli je tohle sen. Místo štípnutí jsem ucítil pulsující bolest v nose. Za co mám tuhle špatnou karmu? 

Začínám vysypávat prášek z lahvičky, ale šéf se na mě tázavě podívá. 

,,Stilinski? Proč mě teď obcházíte?" Zděšeně se zastavím a přestanu se sypáním. Tiše polknu a snažím se vymyslet tu nejvěrohodnější výmluvu.

,,Já hledám svojí náušnici. Někam mi spadla tak to kolem vás obcházím." Křivě se usměji a pokračuji. To bylo o fous ale Derek se tváří zahanbeně. 

,,Stilinski, vždyť ani nemáte propíchnuté uši." Oponuje mi šéf. Už mi chybí jenom kousek!

,,No dneska to plánuju, chtěl jsem být na to připravený s krásnými náušnicemi." Bože teď se do toho zamotávám ještě víc. Šéf ale není idiot, aby nepoznal, že se něco děje.

,,Stilinski-" V tom okamžiku ale dokončím kruh a urychleně odskočím. Derek si poodstoupí také. Šéf se k nám snaží dostat, ale nějaká podivná membrána mu to neumožní. Když už po minutě neví co dál sedni si a začne křičet, přičemž se jeho tělo začne měnit. Neskutečně se zmenší a z velkého šéfa je najednou malý démon s křídly a rohy. Je černý jako uhel ale jeho ještěří oči mě chtějí uhranout. 

,,Stilesi! Nekoukej se!" Uposlechnu Dereka a podívám se na něj.

,,Takže to je to monstrum? Tenhle skřítek?!" Derek si povzdychne. 

,,Jo, akorát, že tenhle skřítek by tě dokázal zabít během vteřiny a přeměnit se na tebe díky látce, kterou na tebe chrstne. To byla ta podivná kyselina sírová. A to vysvětluje úplně všechno." Hrdě se na mě podívá. Takže první případ vraždy skončil takhle debilně super. 

,,A proč ty oběti byli nalezeny takhle blbě? Myslíš, že je to inteligentní?" Pokud jde o mě tak chápu debilní matematiku, fyziku zvládám levou zadní, jedině jaderná fyzika mi dělá problém. Ale zatraceně nechápu co se tady stalo. 

,,Proto jsem ti řekl aby ses nekoukal. Dokáže tě zhypnotizovat, chápeš?" Dereka už nebavilo tam jen tak stát tak vytáhl pistoli s podivnou kulkou a zastřelil démona. 

,,Aha, takže ho prostě zabiješ a máme po šéfovi a po případu, protože nemáme důkazy?" Založil jsem si ruce a přitom netrpělivě klepal špičkou pravé nohy. 

,,A jak bys to chtěl jinak řešit? Do policejních spisů nelze napsat něco nadpřirozeného. Musíme tento případ uzavřít jako nedokončený, ale já si to sepíšu do svých složek." Řekl s klidem Derek. Tenhle chlapík mi začíná štvát, ale zároveň je mi nějakým způsobem sympatický. 

,,Počkej do svých SLOŽEK?" Zdůraznil jsem. 

,,Jo, copak sis nevšiml kolik má Beacon Hills nedokončených případů? Všechny je vyřešil můj strýc a teď jsem tu já." Počkat. Já si říkal, že jsem to příjmení někde slyšel. Podle policistů Peter Hale byl nejlepší vyšetřovatel i když oficiálně uzavřel jen pár případů. Hádám, že ty neměly nic společného s nadpřirozenem. 

,,Dobře nechme to být. Nechceš někam zajít?" Bože co jsem to řekl? Derek se na mě podíval svým vážným pohledem, ale v tom se pousmál. 

,,Klidně, nedávno otevřeli Starbucks vedle kina. Zajdeme tam?" Nevím, čím jsem byl více překvapený. Jestli tím, že mi rozdával rozkazy nějaký, teď už mrtvý, skřítek nebo že se Derek zase usmál. Nemluvím o tom jak to bylo roztomilé, protože by to bylo samozřejmě divné o tom vůbec přemýšlet, protože jsem kluk ne? A teď jsem nad tím pomyslel. Co je to za chlapa tenhle Derek? 

,,Pokud máš rád kafe tak klidně." Odvětil jsem, snažíc se nedat najevo, že jsem poněkud znepokojený a potěšený zároveň.

,,Jinak bych ti o tom ani neřekl ne? Bože, řekli mi, že jsi tady nejchytřejší, tak jsem si myslel, že ti všechno dojde. Nemam moc rád mluvení." To jsem si všiml.

,,Počkat. Nejchytřejší? Proč jsi vůbec chtěl někoho od policie když máš Isaaca?" Derek se zase usmál a já myslel, že mi začne krvácet z nosu. Stilesi, uklidni se. Vedle tebe jde jenom sexy chlap, který se málo usmívá a zrovna se usmívá na tebe. Vážně jsem pomyslel nad tím, že je sexy? A proč se vůbec moje myšlenky neshodují s tím co říkám?!

,,Isaac není žádný génius. Vlastně ani nedokončil vysokou. Jen ho vodím sebou, protože je to koneckonců moje smečka a musím ho ochraňovat." Derek opět zvážněl. Byli jsme jenom pár metrů od kavárny. 

,,Aha. Jaký máš rád kafe? Já tam dojdu." Snažil jsem se znít mile, ale spíš to znělo moc uspěchaně. 

,,Černý bez cukru." Ah co jsem čekal jiného? Jednorožčí frappé? Vkročil jsem do kavárny a udivil jsem se, že tu nikdo není kromě prodavačky. Moc jsem nad tím nepřemýšlel a objednal jsem kafe. 

Nohou jsem si otevřel dveře a podal Derekovi jeho nápoj. Podezřívavě si ho prohlížel když zahlédl nápis. Nenápadně jsem si usrkl svého latté a pomalu kráčel pryč, ale Derek mě chytil za tričko. 

,,Sourwolf? Važně? To ta prodavačka neznala jméno Derek? Co tam máš ty?" Uchechtl jsem se a ukázal mu svoje kafe. 

,,Miec-, co?" V tom okamžiku mi sebral kelímek a snažil se vyslovit mé polské jméno. 

,,Mieczyslaw. Moje pravý jméno. Už chápeš proč chci abys mi říkal Stilesi?" Derek se pokroutil hlavou a s vědomím, že něco nedokázal si usrkl od kafe.

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Já jsem ,,uzavřel" svůj první případ! A při tom se setkal s tímhle individuem, ale to mi až tak nevadí. Jenom doufám, že se už neobjeví další nadpřirozené případy.

TAAAAAAK je to tu :D doufám, že se vám líbila takhle rozčtvrcená kapitolka (i když měla tři části lol) opravdu nevím, kdy by měl vyjít další díl, ale snažím se něco vymyslet a sepsat :) ahh proč mam styl psaní takový, že napíšu to co mě napadne? :D Pak si nepamatuji ani začátek :DD