Bylo zvláštní se vrátit do školy, najet znovu to akademického režimu. Byl pryč poté tři měsíce, ani to nebylo poprvé, byla to už jeho druhá stáž, přesto to teď bylo úplně jiné. Možná proto, že se opravdu stalo tolik věci, které by před odjezdem ani neodhadl. 

Teď najednou seděl zase v přednáškové učebně, Aura vedle něj. Simon s nimi býval ve stejně skupině, od letního semestru minulého akademického roku ale přestoupil do druhé kvůli Caroline a aby neměli s Aurou totožné rozvrhy. "Simon je s Caroline?" zeptal se Leo.

Aura přikývla. "Přesně čtyři hodiny. Pak je veze k tátům, kde ji já odpoledne vyzvednu, protože přece jen má taky dneska výuku."

Leo písknul. "Wow. Asi to máte složité, co?"

Pokrčila rameny. "Jakoby mohlo to být jednodušší. Ale máme do poslední minuty promyšlený každý den v týdnu," pousmála se. "Navíc, asi se vykašleme oba na přednášky. A hned bude více času na Caroline."

Leo je obdivoval, opravdu.

"Co ty?" zeptala se zničehonic Aura. "Jak... vše zvládáš?"

Bylo mu jasné, že za tím vše se skrýval Alessandro. Momentálně totiž jinak neměl nic, co by ho mělo trápit. "No, bylo líp," přiznal. Bylo mnohem líp, když Alesssandro byl tady s ním. "Ale stejně budu zaneprázdněný školou. Ani nemrknu a bude zpátky, ne?"

"Co má vůbec v plánu pak? Simon říkal, že je docela rozlítaný, že snad působil už v nemocnici na každém kontinentu."

"To je skoro pravda," uchechtl se. "Ale pak... Kupodivu chce být se mnou. Takže půjde tam, kde budu já."

Aura se viditelně kousla do rtu, stejně to ale její široký úsměv neudrželo. Nemotorně ho objala z boku. "Aaaaa, já jsem za tebe tak šťastná! Ty si tak zasloužíš někoho, kdo se kvůli tobě chce přestěhovat přes půlku planety!"

Zasmál se. "Simon ti o tom neřekl?"

"Simon je zásadovej, vždyť ho znáš. Takže když jsi mu vyloženě neřekl, že mi můžeš cokoliv říct, držel tvé tajemství, v uvozovkách."

"Oh," vypadlo z Lea překvapeně. "To jsem... nečekal, upřímně."

"Řekl mi, že sis někoho našel, že je o něco málo starší, je to Ital. Pak mi řekl, že odjíždí. Pak, že se nečekaně vrátil a on ho před ním nazval pizzažroutem. Pak že přijedete spolu sem. Detaily si ale nechával pro sebe."

"Jestli tahle přednáška bude stát za prd, můžeme o pauze odejít a můžu ti říct detaily," navrhl Leo. Věděl, že přednáška na prd bude, protože je to ta úvodní. A informace o kurzu před přestávkou snad stihnou.

"Tak jo," usmála se Aura.

Takže tak to i udělali. Aura sice byla snoubenka jeho bratra, Leo ji ale považoval za jednoho z nejbližších lidí už od toho, co se potkali v prváku na přednášce. Měla kolem sebe jistou energii, která ho k ní táhla, která mu dovolovala se kolem ní uvolnit. Vždyť jí i řekl, že je gay, dříve jak Simonovi. 

Takže samozřejmě neměl problém ji říct více detailů, co se Alessandra týkalo. Bylo příjemné, že mohl někomu o něm doslova básnit, ještě když byl ve fázi, kdy se mu po něm tolik stýskalo. Jistým způsobem mu to tedy i pomohlo, aby na něm nemyslel v tom smyslu, že je na druhé straně planety a daleko od něj na kdo ví jak dlouho.

"Líbil se mi, i na té oslavě," uznala Aura. "Přijde mi, že se k sobě opravdu hodíte, ne jak sestra a její poslední přítel. Naštěstí už spolu nejsou," uchechtla se. 

"Oh, tak to si cením tvého uznání," pousmál se Leo. "Hele, třeba budeš mít v rodině jednoho z nejlepších pediatrů," řekl ze srandy.

"No, toho se drž. Ten se bude hodit," varovala ho Aura se smíchem.

"Já se ho budu držet, jak jen budu moct, to jo," řekl trochu zasněně. Doufal, že jim všechno vyjde. Že se Alessandro vrátí co nejdříve a budou moct být spolu. 

"A jeho noha?" zeptala se Aura opatrně. "Nemusíš nic říkat, jestli je to citlivý téma. Jen... opravdu mě překvapil, jak ji ukázal přede všemi Denise."

"To mě taky," přiznal Leo. "Ani já nevěděl několik týdnů, že má protézu. Bylo to pro něj hodně citlivý, vždy ji skrýval, jak jen mohl. Teď už se prý cítí o něco komfortněji, prý díky mně, jinak by to na té oslavě neudělal. Byla to autonehoda." Koukl na Auru. "Bylo mu osm, myslím? Přišel při ní o tátu a o sestru. Zůstal tak jen s mámou, která se z té nehody a ztráty doteď nevzpamatovala.

"Ou," vypadlo z Aury. "To je mi tak líto."

Leo stáhl rty do úzké linky. "Proto tolik cestuje, nerad je doma. A proto je ochotný po Barceloně odjet za mnou, protože jsem prý po dlouhé době první, s kým se doma konečně cítí."

Aura se tak smutně usmála a dala mu ruku na předloktí. "To je ale krásný. Že ti to takhle ii říká."

Leo přikývl. "Jo. I když mi přijde, že stále nedokáže úplně uvěřit tomu, že bych s ním chtěl opravdu být, tak mi všechno takhle neustále opakuje, jako bych snad utekl, kdyby to nedělal."

"Má hodně nízké sebevědomí?"

Dlouho se zamyslel. A pak řekl, co si upřímně myslel. "Myslím, že v lásce jo. Kvůli jeho noze."

"No, tak hádám, že je dobře, že narazil na tebe," uznala Aura. "Protože si myslím, že dokážeš hodně milovat."

"Jo? Podle čeho soudíš?" uchechtl se.

"Známe se tři roky, Leo. Jsi zkrátka ten typ člověka, co vnese druhým do života radost. Nejde tě nemít rád. A já často takhle nemluvím, takže si toho važ."

"Dobře, měníme téma, já neumím přijímat komplimenty," zamluvil to rychle, ale nakonec ještě dodal: "Děkuju, Auro."

"Nemáš zač. Každopádně bychom se měli vyjít na další hodinu nebo přijdeme pozdě."

Zvedli se tedy a vydali se směrem k jejich další hodině. Tam si Leo našel chvilku, kdy Alessandrovi poslal hrubý studijní plán, který hned ráno obdrželi. Ten mu odepsal skoro hned. Paráda. Na ten poslední týden v listopadu si nic neplánuj. 

Leo se na telefon usmál. Sakra, zrovna jsem si tam zarezervoval návštěvu zoo, abych navštívil plameňáky a připomenul si tě.

Jak chceš. Pak budeš muset přijet na Vánoce:)

Leo na zprávu hleděl a pak si řekl: proč ne? Proč by vlastně nemohl za Alexandrem přijet o svátcích, kdy by na něj měl více času?

A víš, že to není vůbec špatný nápad? odepsal.

Nezvedej mi naděje, varoval ho Alessandro. 

Leo ho tak trochu zahrál do outu, ta myšlenka ale neopouštěla jeho mysl. Vánoce s Alexandrem v Barceloně? To znělo zkrátka nádherně.

Další hodina, kde šlo jen o úvodní informace. A tak Leo otevřel počítač a do vyhledávače zadal: italština pro samouky.

Aura mu nahlédla přes rameno a pousmála se. "Italština, jo?"

"Docela mě láká představa ho překvapit," pokrčil rameny Leo. Chtěl, aby Alessandro viděl, jak vážně to myslí. Že se chce naučit jeho rodný jazyk, i když neustále vtipkoval, že to nikdy neudělá. Třeba o to větší překvapení to bude.

"Už něco umíš?"

"Cazzo."

"Co to znamená?"

"To nechceš vědět," odpověděl a Aura protočila očima. Hned jí to bylo jasné.

ǁ

no Alessandro in this chapter. so sad.