Severus na snídani dorazil později než obvykle a byl nemile překvapen, že místo vedle něj zelo prázdnotou. Zvykl si, že Loddová chodila do Velké síně mezi prvními a nenapadal ho žádný normální důvod, proč by své zvyky měnila. Když se však ve dveřích objevil Potter s Dracem, byl si jistý, že se něco stalo. O něčem se dohadovali a Draco neustále ukazoval rukou jeho směrem. Ať už se bavili o čemkoliv, Potter nakonec přikývl.

Do konce snídaně se Loddová neobjevila a ke Snapeově nelibosti se neobjevilo ani pár studentů v čele s Weasleym. Na tolik náhod v jedno ráno opravdu nevěřil. Rozhodl se navštívit profesorku Loddovou, ovšem při odchodu ze síně byl zastaven Potterem a Dracem.

„P-pane profesore!“

Potter zněl zoufale a to k němu rozhodně nesedělo. Všiml si, jak Draco nenápadně šťouchl do brýlatého mladíka, nejspíše proto, aby ho povzbudil.

„O co jde, pane Pottere?“ pokusil se o mírný tón, ale neměl ani ponětí, zda se mu to podařilo.

„O profesorku Loddovou. Ráno, před snídaní jsem mluvil s jejím patronem, ale najednou začal mizet. Než úplně zmizel, řekl mi, abych vás vyhledal,“ vychrlil ze sebe Harry a Severusovy nejhorší obavy se naplnily.

„Draco, jdi za ředitelem a řekni mu, co se děje. Pottere, se mnou!“ rozkázal Snape a rázným krokem se vydal ke kabinetu OPČM skrze který se mohli dostat do komnat profesorky Loddové.

„Nemohl bych jít na vyučování?“ zeptal se Harry po pár krocích.

„Ne!“

Chvíli kráčeli tiše, ale nakonec to mladík nevydržel a znovu se ozval:

„Proč?“

Snape se prudce zastavil a podíval se na hocha jako na blázna. Pak si uvědomil, že je to vlastně Potter, který přemýšlí jinak než ostatní.

„Nevím, jestli jste si toho všiml, ale Weasley a pár jeho věrných přátel dnes nebylo na snídani. Jestliže zmizeli patroni profesorky Loddové, tak Weasleyho nikdo nehlídá a nehodlám riskovat, že na vás někde zaútočí, Pottere.“

„Nezaútočí na mě,“ pronesl s jistotou Harry a Severus se ušklíbl.

„Opravdu? Posledně to tak nevypadalo,“ konstatoval a pokračoval v cestě.

„Posledně…“ povzdechl si tiše Harry. „To ještě neposlouchal toho Sergeje.“

„Co jste to říkal?“ otočil se na něj Severus.

Potter mlčel. Zatvrzele se díval do země a Severus pochopil, že v tu chvíli z něj nic nedostane. Zavrtěl hlavou a nechal Pottera být. Prozatím.

Ke kabinetu dorazili dříve než ředitel a Draco, ale Snape neměl v plánu na ně čekat. Několikrát zabušil na dveře a když se nedočkal odezvy, jednoduše vešel dovnitř. Pohled, který se mu naskytl byl více než děsivý. Celý kabinet vypadal jako kdyby se jím prohnalo tornádo a uprostřed všeho toho nepořádku na zemi ležela bezvládná Loddová.

„Herm!“ vyhrkl Harry a vrhnul se k ženě, ale těsně před ní se na okamžik zarazil. Severus věděl proč, ovšem otázky a nedůvěra, kterou očekával, se z Potterovy strany nedostavily.

„Tak proto…“ vydechl mladík a klekl si k profesorce, která však neměla svůj obvyklý, magií změněný vzhled. Vlastně poprvé ji oba viděli jako tu, kterou byla. Jako Hermionu Potterovou.

Severus se vzpamatoval a rychle vyslal diagnostické kouzlo a výsledek se mu vůbec nelíbil. Žena byla na pokraji smrti.

„Sakra, Loddová!“ zanadával potichu a vyčaroval nosítka, aby mohl profesorku dopravit na ošetřovnu.

„Au!“ vyjekl Harry nečekaně a chytil se za hlavu. Snape se na něj zmateně podíval a pak si uvědomil, co mladíkovu bolest způsobilo. Herm s ním mluvila v jeho mysli. To byl zcela jiný zásah než jen nahlížení do myšlenek. Proto ta bolest. Jak rychle se Harry zhroutil, tak rychle se i vzpamatoval, ale jeho výraz byl jiný. Rozhodnější. Severus netušil, co mu Loddová řekla, ale nejspíše to bylo něco hodně vážného.

„Severusi, Harry! Co se stalo?“ ozval se za jejich zády ředitel a Severus duchapřítomně přehodil Loddové přes obličej kapuci. Ne kvůli řediteli, ale aby do celé situace nezatáhl i Draca. Konečně byl ten její moderní hábit ku prospěchu.

„Potřebuje okamžitě na ošetřovnu, Albusi. Je ve vážném stavu, ale domnívám se, že by nebylo vhodné, aby ji kdokoliv ze studentů viděl,“ odvětil Severus a vzápětí pocítil tlak na svou nitrobranu a hned ji stáhl.

„Severusi, řekla jsem Harrymu, aby vám všechno řekl, ale totéž platí o vás. Musíte s ním jednat na rovinu.“

Její hlas byl slabý, zněl jakoby zdálky a Severus si uvědomil, že se o Hermionu Potterovou opravdu bojí. Možná to byla lidskost, o které předtím mluvila nebo si jen zvykl na její přítomnost, každopádně se bál, že o ni přijde. On i Harry.

„Dobby,“ promluvil najednou Harry, „mohl by ji přemístit na ošetřovnu. Věřím mu.“

„To je skvělý nápad, Harry! Ano, Dobby je důvěryhodný a pro tebe by to jistě rád udělal,“ úlevně se pousmál Brumbál a Snape přemýšlel, kde se v Potterovi vzalo tak klidné a racionální chování. Byl jako vyměněný.

„Dobby!“ zavolal Harry a vzápětí se ozvalo prasknutí a před mladíkem se objevil skřítek.

„Pán Harry volal Dobbyho? Co může Dobby pro pána udělat?“

„Dobby, promiň, že tě ruším, ale mohl bys přemístit profesorku Loddovou na ošetřovnu? Moc bys nám tím pomohl,“ požádal Harry skřítka s úsměvem a ten začal přikyvovat, až mu pleskaly uši.

„Ano, ano. Dobby rád pomůže pánovi. Pán Harry je na Dobbyho moc hodný.“

Než se kdokoliv vzpamatoval, Dobby i s Herm s hlasitým prasknutím zmizel.

„Severusi, mohl bych tě požádat, abys Harryho a pana Malfoye odvedl na vyučování? Mají přeměňování s Minervou, už jsem jejich pozdní příchod omluvil,“ obrátil se Brumbál s žádostí na profesora lektvarů.

Severus by mnohem raději šel na ošetřovnu, aby zjistil, jak vážný byl stav Loddové, ale přikývl. Stále byl profesor a musel se starat o bezpečí svých studentů.

„Pojďte, Draco, Harry.“

Draco se nadechoval k protestu, ale Harry ho zarazil.

„Profesor na nás čeká, pojď, Draco.“

„Copak tebe nezajímá, co je s profesorkou, Pottere?“ vyhrkl nevěřícně Malfoy.

„Zajímá, ale znám Herm. Dostane se z toho a když zjistí, že jsme kvůli ní zmeškali vyučování, tak nám do konce roku napaří školní trest. Nebude mít radost, když budeme zanedbávat školu a já jí nechci přidělávat starosti,“ pronesl Harry a sám vykročil jako první. Severus to nechápal, ale něco mu říkalo, že brzy zjistí, co způsobilo Harryho nenadálou změnu.

Ředitel na Severuse kývl a zmizel v krbu. Nechal ho, aby si s těmi dvěma výrostky poradil sám.

„Tys ho zaklel nebo co?“ zeptal se ho jeho kmotřenec a upřel na něj vyčítavý pohled.

„Já rozhodně ne, Draco. A teď už pojď nebo nám magnet na problémy zmizí z dohledu,“ odvětil Snape a rozešel se za Harrym. „Poppy by nás stejně na ošetřovnu nepustila.“

Draco si svého kmotra prohlédl s přimhouřenýma očima, nakonec jen zavrtěl hlavou a pospíšil si za brýlatým mladíkem. Rozhodl se, že téhle záhadě přijde na kloub ať to stojí co to stojí.