Profesor lektvarů těkal pohledem mezi ředitelem a Loddovou a nemohl se zbavit pocitu, že se mezi nimi odehrál nějaký konflikt. Byl si jistý, že to mělo spojitost s Potterem. Od jeho rozhovoru s Loddovou před pár dny se profesorka zdála ještě více vyčerpaná a naopak Potter vypadal mnohem lépe. Nejspíše Loddová neuspěla u ředitele a vymyslela nějaký jiný plán, který zase fungoval na úkor jejího odpočinku. Bude si s ní muset promluvit.

„Všichni víte, co máte dělat, takže bychom dnešní schůzi mohli ukončit. Děkuji za váš čas,“ pronesl unaveně Brumbál, ale Loddová ještě zvedla ruku.

„Obávám se, že je ještě jedna věc, kterou budete muset vyřešit, pane řediteli,“ promluvila tiše a získala tak pozornost všech přítomných.

„O co jde?“ zeptal se Moody, který se k ní choval zcela rozdílně než při jejich prvním setkání.

„O to, že hlídání na ministerstvu je zcela zbytečné, když máme v řádu člověka, který je pod vlivem imperia. A aby toho nebylo málo, tentýž člověk se už dříve dobrovolně přidal k Sergejovi, který měl na svědomí únos Dursleyových i prokletí mladého Weasleyho.“

„Mám tomu rozumět tak, že vaše pátrání bylo úspěšné a odhalila jste jeho identitu, Herm?“ ozval se ředitel a Loddová přikývla.

„Ano. Nějakou dobu jsem podezřívala Mundunguse, protože někdo musel Sergejovi říct, že nastupuju do Bradavic, ale znám Sergeje. Někoho takového by si nevybral. Pak jsem si uvědomila, že ten člověk musel se Sergejem začít spolupracovat dříve než jsem přicestovala, protože Sergej neměl důvod sám o sobě shánět špeha v řádu.“

„Kdo to je, Herm?“

Severus to už věděl a stále to nedokázal pochopit. Opravdu ho zajímalo, proč se k Sergejovi přidal.

„Sturgis Tobolka, Remusi. Ten milý a nenápadný chlápek je věrný Sergejovi a ovládaný Voldemortem. Ironií je, že tihle dva to o sobě navzájem neví. Voldemort nemá ani tušení, že Tobolka, který by měl být vstupenkou do síně věšteb je ve skutečnosti Sergejovým služebníkem,“ odpověděla profesorka a okamžitě byla zavalena otázkami. Nikdo nechtěl věřit, že by zrovna Tobolka byl zrádce. Postavila se, aby všechny utišila.

„Nemám z toho radost, velmi nerada jsem poslem zlých zpráv. Bohužel je to tak. Prozradil se sám, když se mnou mluvil. Kromě mě, profesora Snapea a ředitele nikdo nezná podrobnosti o kletbě, která byla na Weasleyho uvalena, přesto Tobolka tyhle podrobnosti znal. Při té příležitosti jsem odhalila, že je pod kletbou imperius. Od ředitele jsem měla povolení na podezřelého použít nitrozpyt a tak jsem zjistila informace, které jsem vám zde zkráceně sdělila. Jediné, co opravdu nevím, jsou důvody, které ho k tomuhle rozhodnutí vedly.“

„Proč nám nikdo neřekl, že hledáte zrádce?“

Herm se podívala na ředitele a pak teprve odpověděla Siriusovi, který jí otázku položil.

„To je jednoduché, Siriusi. V prvé řadě, nemohla jsem vědět o koho se jedná a zda tak činí ze své vůle, tudíž byli podezřelí všichni v řádu. A za druhé, pro mě vždy byly podstatné výsledky nikoliv plané řeči. Nyní,“ otočila se na Brumbála, „když jsem sdělila vše potřebné, ráda bych se vrátila do Bradavic. Mám ještě nějakou práci.“

Albus si Loddovou chvíli prohlížel a pak s povzdechem odpověděl:

„Samozřejmě. Severusi, ty už také můžeš jít. My budeme muset vyřešit, jak naložíme se Sturgisem.“

Severus měl pocit, že za Brumbálovými slovy se skrývalo něco více, ale neměl mnoho času na přemýšlení, protože Loddová už opustila kuchyň. Do obývacího pokoje vešel právě ve chvíli, kdy se profesorka svezla k zemi. V kuchyni si rány nikdo nevšiml, proto přešel k ženě a opatrně ji zvedl a podepřel.

„Jsem v pořádku,“ zamumlala Herm a pokusila se od něj odtáhnout.

„O tom nepochybuji,“ odsekl Snape a vhodil letax do krbu. „Komnaty Severuse Snapea,“ vyřkl klidně a vtáhl vyčerpanou Loddovou do zelených plamenů.

Sotva vystoupili, Loddová se znovu zapotácela. K zemi neklesla jen proto, že ji Severus stále držel za loket. Dovedl ji ke stolu a posadil ji na židli. Sám zůstal stát a zamračeně si profesorku prohlížel.

„Takže? Jakou šílenost praktikujete tentokrát? A buďte tak laskavá a nedělejte ze mě blbce, jak máte ve zvyku,“ pronesl vážně a založil si ruce na hrudi.

Herm si opírala čelo o dlaň a se zavřenýma očima se uchechtla: „Víte, Snape, když jsem byla studentka, nejednou jsem toužila po tom, abyste se choval jako normální člověk a ne parchant. Teď toho celkem lituju, protože tahle vaše normálnost je vážně děsivá. Nechcete se vrátit ke svému pravému já a mít všechny a všechno u zadnice?“

„Vaše neustálé domněnky o tom, jak mi všechno bylo vždy ukradené, jsou jistě zajímavé, ale zcela mylné. Takže? Čekám na odpověď.“

„To si nejspíše ještě dlouho počkáte, kolego. Nehodlám vás obdarovat svou upřímností,“ odvětila Loddová a opatrně se postavila.

„Loddová,“ zavrčel Snape, „nevím, zda jste tak hloupá nebo si jen na hloupou hrajete, ale snažím se vám pomoct.“

„Toho jsem si vědoma. Posledně jste mi také pomohl a vymyslel téměř dokonalý plán. Bohužel, ředitel není stejného názoru a to ani po té, co jsem mu řekla, jaká katastrofa se má stát. Rozhodla jsem se, že vás již do dalších svých problémů nebudu zatahovat. Dobrou noc, Snape.“

Posbírala zbytek svých sil a opustila jeho komnaty bez jakéhokoliv dalšího zaváhání či ukázky slabosti. Severus se mračil na dveře, kterými odešla. Nemýlil se. Loddová neuspěla u ředitele a zase si vše dělala po svém. Musel zjistit, co vyváděla, ale ona mu určitě pravdu nepoví. Za ředitelem nemělo ani smysl chodit, proto se rozhodl navštívit Caradoca. Věděl, že bydlí u Herm doma a nepředpokládal, že by chodil spát se slepicemi. Dlouho se nerozmýšlel a přešel ke krbu.

„Dobrý večer, pane Deaborne,“ pronesl klidně, když vystoupil z krbu v Hermině kuchyni.

„Pane Snape!“ vyskočil Caradoc překvapeně od stolu. „Stalo se něco? Herm by měla být ve škole.“

„Toho jsem si vědom. Přišel jsem za vámi.“

„Za mnou? A smím vědět, co vás za mnou přivedlo?“ otázal se Caradoc a nedůvěřivě si Snapea přeměřil pohledem.

„Vaše paličatá přítelkyně,“ ušklíbl se Severus.

„Má paličatá přítelkyně?“ zopakoval po něm Caradoc a nadzvedl obočí. „Musím vás zklamat, nemám přítelkyni, nicméně chápu to tak, že se jedná o Herm. Takže? Co potřebujete?“

Caradoc se zpět posadil a rukou Snapeovi naznačil, aby udělal totéž. K jeho údivu ho profesor poslechl.

„Jde o její aktuální stav. Rád bych věděl, co vyvádí tentokrát?“ zeptal se rovnou Snape.

„Neměl byste se zeptat Herm, pane profesore? Nejsem tady od toho, abych jí hlídal a pak vám referoval, co dělá,“ odsekl Caradoc nepříjemně, ale Snapea neodradil.

„Pane Deaborne, nalijme si čistého vína. Víte stejně dobře jako já, kdo doopravdy kolegyně Loddová je. Stejně tak jistě víte, že se snaží zabránit tomu, aby Nagini napadl Artura Weasleyho a aby to Potter viděl. Rád bych se do toho nepletl, ale její špatný zdravotní stav nemohu déle přehlížet.“

Rysy Caradocovy tváře na okamžik ztuhly, ale jeho následná reakce nebyla taková jakou Snape očekával, protože Deaborn se začal usmívat.

„Jak říkáte, pane Snape, nalijme si čistého vína. Vás vůbec nezajímá, co se děje s Hermionou nebo jak zlý je její zdravotní stav. Vy se jednoduše obáváte, že přijdete o důležitou spojku s Harrym a o její úžasné schopnosti potřebné k jeho ochraně. Nemýlím se, že ano? A po mně chcete, abych vám jen tak sdělil, co dělá. Jenomže pro mě, pane Snape, je slovo, které jsem Hermioně dal důležitější než vaše důvody.“

Snape mlčel. Sváděl těžký vnitřní souboj, zda poslouchat srdce, jak mu tolikrát radil Malledi nebo zachovat své staré známé já a jednat zcela bez emocí. Když konečně promluvil, doufal, ze svého rozhodnutí nebude litovat.

„Máte pravdu, mým hlavním zájmem je štěstí a bezpečí Harryho a ano, paní Potterovou k tomu potřebuji. V některých ohledech se však mýlíte. Není mi jedno, co je s Hermionou a to nejen kvůli Harrymu. Uvědomuji si, že si musela projít peklem, aby se vrátila a změnila celou budoucnost. A myslím, že vy si to uvědomujete taky. Pokud selžeme, tak si tím peklem bude muset projít znovu. Nevypadáte jako někdo, komu by byla lhostejná a nevěřím, že byste si něco takového přál. Zopakuji vám totéž, co jsem řekl i jí, chci jen pomoct. Všichni mě považujete za někoho, komu je všechno jedno, ale ani já nechci budoucnost, kde krev poteče proudem.“

Caradoc si Snapea se zájmem prohlížel. Nakonec si povzdechl.

„Hermiona se nemýlila, když říkala, že je ve vás více dobra než si kdokoliv umí představit. Máte pravdu, její zdravotní stav není dobrý. Je fyzicky, psychicky i magicky vyčerpaná. Ředitel Brumbál striktně odmítá možnost, že by si Harry vyslechl věštbu, což byl mimochodem geniální nápad, pane Snapea. Bohužel Harryho noční můry začaly nabírat na intenzitě a stále častěji se v nich ocital na ministerstvu.“

Muž se zvedl a přinesl z vedlejšího pokoje tlustou knihu. Severus ji poznal. Byla to tatáž kniha, pro kterou ho Loddová poslala, když Harry použil neznámé kouzlo a bylo třeba ho odeklít.

„Hermiona disponuje neuvěřitelnou magickou silou, je silnější než samotný Brumbál, ale spotřebovává více magie než je schopna doplňovat. Udržuje speciální magickou ochranu kolem mladého Malfoye, postupně odstraňuje znamení zla z Luciuse, vyhledává Sergejovy špehy, učí, chodí na schůze řádu, snaží se nalézt a zničit Voldemortovy viteály a nyní používá umělou magickou nitrobranu na Harryho mysl, aby ho uchránila před spojením s Voldemortem. Tohle je jednoduše více, než může unést, jenomže si nenechá od nikoho ani pomoct, ani poradit. Neposlechla mě, Thomase a dokonce ani Draca a to je co říct,“ vysvětlil a přisunul k Severusovi knihu otevřenou na straně o umělé nitrobraně.

Profesor se do kouzla začetl a okamžitě pochopil její aktuální stav. Krom všeho ostatního, co už dělala, si přibrala další nálož, která vyžadovala, aby spala jen polospánkem.

„Tohle nemůže vydržet ani někdo jako ona. Myslím, že se do toho budu muset vložit a něco s tím udělat. Je úžasné, že dokáže ovládat tak mocné rituály, ale všechno má své hranice. Pane Deaborne, cením si vaší pomoci.“

„Nechápejte moje předchozí slova špatně, není mi jedno, jaká bude budoucnost nebo co bude s Harrym. Jen…“ sklopil zrak Caradoc a Severus se neubránil úšklebku.

„Ušetřete mě těchto výlevů, pane Deaborne, mám celkem jasnou představu, co vám leží na srdci a upřímně mě to nijak zvlášť nezajímá. Každopádně se stavem Loddové něco udělám, je to v zájmu nás obou.“

Snape se postavil a opustil dům stejným způsobem jakým do něj přišel. Deaborn se díval do krbu, kde profesor zmizel a mračil se. Netušil, jaký plán ten chlap měl, ale bál se, jaký vliv to bude mít na jeho vztah s Hermionou.