Severus stál u okna ve třetím patře a zamyšleně pozoroval bradavické pozemky. Blížily se Vánoce, čas, kdy se velká část studentů vracela domů. Většinou se na ně také těšil – ne kvůli sváteční atmosféře, ale kvůli klidu, který díky nim měl, jenomže tentokrát se jeho myšlenky toulaly jinde než u blížícího se odpočinku. Téměř všechny končily u Pottera a Loddové.

Poslední dny si u obou všímal změn, které nebyly zcela v pořádku. Harryho pokroky v lektvarech byly neuvěřitelné, ale Severusovo nadšení zcela přebíjel fakt, že hoch vypadal stále unaveněji. Od Poppy slyšel, že si přišel i pro Bezesný spánek, ale mohl se jen domýšlet, co ho v noci děsilo natolik, aby potřeboval lektvar. A Loddová snad vypadala ještě hůře. Působila naprosto vyčerpaným dojmem, přestože se usilovně snažila vypadat zcela normálně.

„Já vím, že s tím nesouhlasíš, ale nemám na výběr, Draco. Harrymu se nedaří zvládnout základy nitrobrany a dokud je nebude umět, odmítá jít za profesorem Snapem. Pokud nezasáhnu, tak uvidí, jak Voldemortův had napadne Artura. Oba víme, že tohle s ním zamávalo a ještě to podpořilo tu jeho zatracenou potterovskou zvědavost. Když budu na správném místě ve správný čas, tak tomu můžu zabránit!“

Profesor ustoupil do stínu, aby nebyl odhalen. Loddová mluvila se svým patronem a pro něj to byla šance zjistit, co se kolem ní a Harryho dělo. Netrvalo dlouho a profesorka se objevila spolu s zářící fretkou na rameni.

„Začínáš být jako Caradoc. Samozřejmě, že mi chybí odpočinek, ale na ten teď nemám čas. Musím vydržet než tohle náročné období přejde a pak zase trochu zvolním.“

Snape sledoval, jak patron seběhl z ramene a posadil se proti Herm a lehce naklonil hlavu na stranu. Přestože stále nevěděl o čem spolu mluvili, měl pocit, že patron se na Loddovou díval s vyčítavým výrazem.

„To zní jako skvělej plán, Draco! Znáš nějaké povedené kouzlo, které natáhne den aspoň o pár hodin,“ pronesla Loddová s notnou dávkou sarkasmu. „Uvědom si, že den má jen dvacet čtyři hodin. Učím, pak se věnuju Harrymu, aby ovládl základy nitrobrany, postupně odstraňuju znamení zla tvého otce, protože díky černé magii ho nemohu odstranit najednou. Kdybych se pak chtěla náhodou nudit a odpočívat, tak mám smůlu, protože je nutné zjistit, jaké esa má Sergej v rukávu. To teď muselo stranou, jelikož Harryho spojení s Voldemortem sílí a blíží se útok Nagini na Artura. A teď mi řekni, můj milý Draco, kde vidíš ten čas na odpočinek?“

Profesor lektvarů postupně začínal chápat, odkud pramenila neustálá vyčerpanost Loddové i Harryho kruhy pod očima.

„Tohle není tak jednoduché, Draco. Prostě to musím vydržet.“

Snape se příliš nerozmýšlel nad svým jednáním a vystoupil ze stínu.

„Možná by nebylo na škodu někdy požádat o pomoc, Loddová,“ došel k oknu s úšklebkem. „Začínám mít dojem, že když nebudu poslouchat potají, nikdy nic nezjistím. Věřte mi, že to opravdu není způsob získávání informací, který bych měl rád. Ovšem opět začínáte připomínat bradavického ducha, totéž platí o Potterovi, takže nemám na výběr.“

Herm sotva znatelně ztuhla, ale nehodlala své překvapení dát najevo.

„Promluvíme si později,“ šeptla k patronovi a fretka zmizela. „Nevšimla jsem si, že by v povinnostech profesorů bylo odposlouchávání rozhovorů a péče o vzhled ostatních, Snape.“

„Ten tón k vám moc nesedí, paní Potterová,“ odvětil Snape tiše a pokračoval: „Nevím, co všechno váš patron měl za připomínky, i když jak znám Draca, mám jistou představu. Rozumím, že byste velmi ráda všechno zvládla sama a nikoho do toho nezatahovala, ale jak jste sama podotkla, den má pouze dvacet čtyři hodin. Vzhled ostatních je mi vskutku ukradený pokud za ním nestojí něco natolik vážného, že to může ohrozit budoucnost nás všech.“

„Nevěděla jsem, že zrovna já ohrožuju budoucnost,“ ucedila Loddová a vytrvale zírala z okna.

„Od ředitele jsem zvyklý na tajnosti a spoustu neúplných informací. Domnívám se, že to také znáte a předpokládal bych, že nebudete dělat stejné chyby. Předtím jsem nevěděl kdo jste, ale teď to vím. Nebylo by rozumnější si úkoly rozdělit a nečekat, až vám dojdou síly?“

„Rozdělit úkoly?“ Herm se na něj otočila s nevěřícným výrazem. „Zřejmě jste špatně poslouchal, kolego. Nejedná se o něco, co bych mohla přehodit někomu jinému a to ani vám, přestože jste výtečný čaroděj.“

Severus si ji bedlivě prohlížel. Vypadala opravdu hrozně, téměř stejně jako když byla ovlivněna Grindelwaldovou iluzí. A bohužel byla stále stejně paličatá.

„Samozřejmě. Krom toho také ovládám nitrobranu a nitrozpyt a jsem špehem u Pána zla. Podle všeho pomáháte Harrymu s nitrobranou, to bych zajisté nezvládl. Nagini bude na ministerstvu, rozhodně nemohu zjistit z jakého důvodu ji tam Pán zla vyšle,“ ušklíbl se ironicky a k jeho údivu se Loddová rozesmála.

„Zapomněl jste, kdo jsem? Já přece vím, proč Nagini půjde na ministerstvo. Je to Voldemortův pokus tam proniknout a na konci školního roku se tam dokonce dostaví sám a pokusí se ovládnout Pottera. V tomhle opravdu nepotřebuji vaši pomoc. Co se týče Harryho, přesvědčila jsem ho, aby vás vyhledal, ovšem neudělá tak dříve než bude umět základy a ani já s ním nehnu. Jsem vám vděčná za nabídku pomoci, ale nemáte mi jak pomoct. Už od začátku jsem věděla, že na to budu sama.“

„Takže víte, že chce získat věštbu týkající se jeho a Pottera?“

„Ano, vím. Byla jsem u toho, když jsme v síni věšteb bojovali se smrtijedy. Znám i její obsah. Nejde o to, že jí získá, protože to její znění nezmění, ale o počet obětí, které k tomu povedou. Například Tobolka. Je v řádu, přesto se dobrovolně přidal k Sergejovi a teď je ovládán pomocí imperia Voldemortem. Nebo Artur, kterého napadne Nagini a Harry to uvidí jejíma očima stejně jako viděl vaše mučení. A v neposlední řadě Sirius, kterého zabije Bellatrix. Tomuhle všemu musím zabránit a ani vaše znalosti mi nepomohou,“ odvětila Herm a zdálo se, že se uklidnila. Uvědomovala si, že Snape se jen snažil pomoci, i když to od něj neočekávala.

„Nebylo by v tom případě jednodušší přestat s hlídáním na ministerstvu? Pokud tedy není problém, že Pán zla získá věštbu, pak nevidím důvod k jejímu hlídání.“

„To jsem si myslela taky, ale Brumbál je jiného názoru a jeho argumenty jsou správné. Jakmile si Voldemort poslechne věštbu, tak Harry bude okamžitě v nebezpečí. Bohužel ještě není dostatečně silný a ani jsem neodstranila všechny překážky, aby mohl stanout proti Voldemortovi a vyhrát. Vím sice, že bych ho dokázala ochránit, ale Voldemort by se k němu snažil dostat přes jeho okolí a jak oba víme, na to je Harry příliš citlivý.“

Snape se zamyslel. Jistě z téhle situace musela být cesta ven. Nemohli hocha ohrozit, ale zároveň byl naprostý nesmysl, aby se Loddová snažila proti všemu stát sama.

„A Harry? On ví, co v té věštbě stojí?“ zeptal se náhle až se Herm lekla.

„Ve své podstatě ano. Ví, co musí udělat a že je to jeho osud. Proč se ptáte?“

Severus udiveně nadzvedl obočí. Zjevně byla profesorka opravdu hodně vyčerpaná, že ji samotnou nenapadlo, proč se ptal.

„Potřebujete odpočinek, Loddová. A to pořádný. Proroctví uložená v síni věšteb jsou pouze záznamy, které jsou určeny jen osobám, kterých se týkají. Co se ovšem stane s věštbou, když si ji vyslechnete?“

Herm se zmateně mračila. Neměla nejmenší tušení, co se stane s vyslechnutou věštbou. Ta Harryho se tenkrát při boji na ministerstvu rozbila.

„Budete velmi překvapen, když vám řeknu, že to opravdu nevím? Díky událostem, které by měly letos na konci školního roku nastat, byla celá síň věšteb zničena. Harry se znění věštby dozvěděl od Brumbála ne z věštby uložené na ministerstvu.“

„Za běžných okolností, když by si Potter věštbu poslechl, stále by záznam zůstával, protože jsou zapsané dvě osoby, které k ní mají přístup. Ovšem naše situace je přece jen trochu jiná. Pán zla je pro ministerstvo mrtvý, což potvrzují i články, které každý den vychází v novinách. Kdyby se našel ministerský pracovník, který by si dovolil vyjádřit myšlenku, že Pán zla je naživu, tak by ho byli schopni vyhodit z práce. Z toho důvodu je jediným právoplatným majitelem věštby Harry Potter. Předpokládám, že ani sám Pán zla netuší, že jakmile si Potter věštbu vyslechne, bude znehodnocena.“

„A v tom případě by nebylo nutné hlídat odbor záhad,“ dodala k Severusovu vysvětlení Herm a lehce se pousmála. „Harry vždycky říkal, že vás není dobrý nápad podceňovat, opravdu měl pravdu. Stál si za názorem, že by se svět velmi divil, co vše byste dokázal vymyslet, kdybyste nebyl zavřený v Bradavicích. Pane Snape, právě jste vyřešil jeden z mých velkých problémů, ale další problém nám tím vznikl.“

Snape se na ni podíval a okamžitě věděl o čem mluvila.

„Ředitel.“