Na snídani Severus dorazil zároveň s Loddovou. Stalo se zvykem, že přicházeli ve stejnou dobu a nikoho to již neudivovalo tak, jako na začátku. Tentokrát měl Severus výjimečně dobrou náladu, proto byl také první, kdo Herm pozdravil.

„Dobré ráno, kolegyně!“

Jeho hlas zněl natolik rozdílně od obvyklého neutrálního tónu, že na něj Herm překvapeně vytřeštila oči.

„I vám, pane Snape. Čemu vděčíme za vaši dobrou náladu? Je to snad poprvé, kdy jste do hlasu vložil něco jiného než sarkasmus.“

Snape se ušklíbl nad hořkostí kávy, kterou si nalil a otočil se na Herm.

„Vám se snad nikdy nepodařilo vstát v dobrém rozpoložení? Mívám dobrou náladu poměrně často, jen nemám potřebu ji sdílet s ostatními. Je na tom něco špatného?“

„V dobrém rozpoložení,“ odfrkla si Herm. Sledovala přicházející studenty a uvažovala nad Snapeovou otázkou. S dobrou náladou, tou opravdovou, vstávala naposledy ve čtvrtém ročníku. Od návratu Voldemorta ji neustále trápily zlé sny o kterých se nikomu nikdy nezmínila. Po válce se vše jen zhoršovalo. „Naposledy jako dítěti,“ pronesla tiše. „Od Voldemortova návratu jsem měla špatné spaní, takže se mi ranní dobrá nálada vyhýbala.“

Profesor lektvarů chvíli neodpovídal. Grangerová, kterou znal jako studentku, nikdy nedávala najevo, že by se necítila dobře. Ostatně žena vedle něj také ne.

„Vzala jste si ten lektvar.“ Neptal se, pouze konstatoval. Od příhody s Potterem se vzhled i vystupování Loddové změnilo k lepšímu, takže nejspíše netrpěla Grindelwaldovou iluzí.

„Ano. Musela jsem si ho vzít kvůli Harrymu. Nevycítila jsem ani černou magii a ani Harryho paniku. To považuji za nepřípustné selhání. Jsem zde proto, abych Harryho chránila, nemohu riskovat, že bude v nebezpečí a já o tom nebudu vědět,“ odpověděla a začala si nakládat snídani na talíř.

„Vypadáte lépe.“

„To má být kompliment nebo se vám pouze ulevilo, že nemusíte koukat na mé kruhy pod očima,“ uchechtla se profesorka a lehce vyvedla Snapea z míry. To ovšem netrvalo dlouho.

„Kruhy pod očima byly nejmenším problémem. Vypadala jste spíše jako duch a jako profesor jsem nemohl dovolit, abyste narušovala harmonii mezi bradavickými duchy.“

Profesorka Loddová udělala něco, co nejspíše žádný profesor ani student nikdy dříve u učitelského stolu neviděl. Začala se smát. Ne tiše do rukávu, ale hezky nahlas tak, že ji všichni slyšeli. A nedokázala se zastavit. Pokaždé, když se o to pokusila, zavadila pohledem o Snape a rozesmála se nanovo. Její chechot byl natolik nakažlivý, že se postupně začali pochechtávat ostatní profesoři i studenti.

Snape se snažil zachovat vážnou tvář, ale i jemu cukaly koutky. Neočekával, že jeho pokus o vtipnou poznámku se mu nejen povede, ale vyvolá u profesorky Loddové neovladatelný smích. Nakonec protočil oči a přesunul pozornost ke snídani. Při té příležitosti přeletěl pohledem po studentech a všiml si Pottera, který Loddovou pozoroval jako jediný bez úsměvu. Tvářil se spíše nešťastně.

Loddová se konečně začala uklidňovat natolik, aby se její smích nerozléhal celou Velkou síní. U nebelvírskému stolu se postavil Dean Thomas a namířil si hůlkou na hrdlo.

„PANÍ PROFESORKO, CO VÁS TAK POBAVILO? TAKY SE CHCEME ZASMÁT!“

Někteří studenti začali nadšeně tleskat a Herm se krátce podívala na Snapea, který studenty propaloval pohledem.

„Ani nad tím neuvažujte, Loddová,“ zavrčel tiše a profesorka rezignovaně pokrčila rameny a lehce mávla rukou.

„PANE THOMASI, JSEM RÁDA, ŽE JSEM VÁS POBAVILA. POKUD MÁTE ČAS VYZVÍDAT, TAK DOPORUČUJI, ABYSTE SI RADĚJI OTEVŘEL UČEBNICI NA STRANĚ TŘICET OSM A ZOPAKOVAL SI UČIVO ZE KTERÉHO DNES BUDETE PSÁT TEST.“

Studenti pátého ročníku, kteří dnes měli obranu, začali zběsile hrabat v brašnách a vytahovat učebnici.

„Spokojen? Přišel jste o jedinečnou šanci získat si přízeň studentů,“ usmála se na Severuse a utřela si tváře, které měla mokré od slz.

„Nepotřebuji přízeň studentů. Proč jste jim připomněla ten test? Jak pak zjistíte, kdo se učil a kdo ne?“

„To jednoduché, kolego. V tuhle chvíli vím naprosto přesně, kdo dává v hodinách opravdu pozor a kdo se učí. Žádný test se dneska nepíše a na straně třicet osm je obrázek. Tohle učivo jsme probírali minulý týden a žáci měli za úkol naučit se látku ze stran třicet sedm a třicet devět. Pokud ten úkol, přestože nebyl písemný, poctivě udělali, tak ví, že je to chyták. Podívejte, ve zmijozelu si knihu nevytáhl nikdo. V nebelvíru jenom ti, kteří se baví s Weasleym.“

„Máte zvláštní způsoby,“ zamumlal Severus a Loddová se uchechtla.

„Možná, ale podstatný je výsledek, nemyslíte? Zatím si nemohu na výkony studentů stěžovat. Jsem docela zvědavá, jak si povedou odpoledne a především, kdo přijde.“

„Koho očekáváte?“

Herm odložila příbor a nalila si další šálek kávy. Byla Snapeovou otázkou docela zaskočena. Předpokládala, že bude tím, kdo bude znát odpověď.

„To je jednoduché, pane Snape. Ti, kteří Harrymu nevěří a ti, kteří jsou výhradně na Voldemortově straně, se rozhodně nebudou učit, jak proti němu bojovat. Přišli by jedině, kdyby měli šanci získat nějaké užitečné informace, které by pak mohli předat rodičům a ti pak Voldemortovi nebo jeho lidem. Přijdou studenti, kteří Harrymu věří a chtějí bojovat.“

„Jsem stejného názoru. Jen si stále nejsem jistý, nakolik to bude prospěšné. Jak to studenty připraví na to, co je čeká venku? Opravdu budou schopni se ubránit?“ založil si ruce na hrudi a zamračil se na profesorku. Souboje ve škole jsou něco jiného než stát proti smrtijedům. Opravdu si nebyl jistý, jestli to nebude jen ztráta času.

„Brumbálova armáda,“ zašeptala Herm tiše tak, aby ji slyšel pouze Snape. „Tak se jmenoval zakázaný kroužek, který založil Harry a kde ostatní studenty učil bojovat. Na mém místě v té době seděla Umbridgeová, která dělala všem ze života peklo a to včetně vás, pane Snape. Harry musel za trest psát krvavým brkem větu Nemám vykládat lži a ta jizva mu na hřbetě ruky zůstala do konce života. V obraně bylo zakázáno používat kouzla. Pokud by Harry nezačal potají učit obranná kouzla, tak by studenti neuměli vůbec nic. Překvapivě, při napadení Bradavic to byli právě členové Brumbálovy armády, kteří situaci zvládli nejlépe. Takže ano, bude to mít smysl i když stále věřím, že k válce nedojde. Caradoc byl mezi bystrozory v soubojích nejlepší a vy nám můžete pomoct s cílovou skupinou kouzel. Já vlastně budu předvádět toho zlého smrtijeda, kterého musí porazit. Tentokrát to nebude Brumbálova armáda, ale Bradavická armáda.“

Přestal se mračit, jen si se zaujetím prohlížel ženu vedle sebe. Získal další dílek puzzle a další zajímavou část života Harryho Pottera. Nyní už pochopil i Hermino chování při setkání s Umbridgeovou.

„Nějak si Pottera nedokážu představit jako učitele,“ podotkl a Herm se mile usmála.

„Byl v tom vážně dobrý. Věnoval se každému, komu nějaké kouzlo nešlo a snažil se, aby všichni byli spokojení. Jako příklad myslím stačí, že každý člen Brumbálovy armády uměl vyčarovat patrona. Bylo nám patnáct a Harry nás naučil tak pokročilé kouzlo! Po válce se všichni domnívali, že se Harry stane bystrozorem, ale to nebylo povolání, které by chtěl dělat. Přál si učit v Bradavicích, ale…,“ odmlčela se Herm a napila se kávy. Nevěděla, zda je správné tohle vše Snapeovi říkat, ale něco jí nutilo mluvit dál. „Nejen jeho fyzický stav, ale především jeho psychika mu to neumožňovali. Mohl se jen stáhnout do ústraní a tiše trpět. Myslím, že jako profesor by byl opravdu skvělý.“

„Jeho patron-,“ začal profesor, ale Loddová ho nenechala domluvit.

„Není to nevratné, ale napravit to dokáže pouze Harry. Byl to totiž on, kdo Weasleyho zbavil kletby a byl to on, kdo ji poslal k patronovi. Neví o tom, protože má příliš rozvířené myšlenky a nedokáže uchopit vzpomínky na ten den. Přestože byl pod vlivem své vlastní kletby, jeho podvědomí bylo v pořádku. Když jsem se pokusila odeklít Weasleyho, kletba zaúčinkovala a Harry mě zastavil. Ve svém podvědomí však stále myslel na to, že mě Ron má za úkol zabít a aby se tak nestalo, použil další z kouzel, které se v budoucnu naučil. Dokázal z Weasleyho vytáhnout černou magii, ale protože neznal pravou povahu mých patronů, poslal ji k patronovi. U běžného patrona by to samozřejmě bylo účinné, ale v našem případě bohužel ne.“

„Měla byste mu to říct, určitě by vám ochotně pomohl. Slyšel jsem, že ho trápí, že se na něj zlobíte.“

„To je pouze jeho domněnka a chci, aby si to ještě chvíli myslel. Jediný způsob, jak toho idiota donutit, aby se začal ovládat a aby taky někdy myslel na své bezpečí, je připravit ho o to, co má rád. Pro něj se staly večery strávené povídáním s patrony něčím moc důležitým, protože se jednalo o něco, co nikdy neměl. Bohužel ani u mě ani u Weasleyho tohle nenašel, protože byly věci, které nám neměl odvahu říct. U patrona se nemusel bát odsouzení. Koneckonců, už to taky víte. Fretka je Dracovým patronem a ten byl Harryho nejlepším přítelem. Věděli o sobě úplně všechno a doslova pro sebe byli schopni obětovat život. Teď, když Harry přišel o patrona se začne zamýšlet nad tím, co jsem mu řekla a dostane se přesně tam, kde je potřeba. A zase zesílí.“

Herm domluvila a se zaujetím pozorovala přilétající sovy. Severus nevěděl, co by jí odpověděl. Připadalo mu, jako kdyby někdo lusknutím prstů vymazal předchozí roky a začala nějaká nová a neuvěřitelná etapa. Loddová měla Pottera opravdu přečteného a přesně věděla, jak toho kluka vzpamatovat.

„A teď jsem zvědavá, jak velký zbabělec je náš milý ministr kouzel,“ zamumlala a začala otevírat dopis, který měl ministerskou pečeť.

„Domnívám se, že velký,“ konstatoval Snape. „Samozřejmě záleží, koho by se měl bát.“

„Mě, Thomase a amerického ministra kouzel. A Voldemorta taky. Hm, a jak se zdá, tak se bojí opravdu hodně,“ široce se usmála na pergamen, který četla. Mávla rukou a vyčarovala Dracova patrona.

„Tak co tomu říkáš? Dokázali jsme splnit náročné požadavky zmijozelského prince?“ ukázala fretce dopis.

Severusovi ta scéna přišla nesmírně vtipná a neuvěřitelná. Fretka se začala točit dokolečka a bylo naprosto nepředstavitelné, že zrovna v tomhle patronovi bylo vědomí jeho kmotřence.

„Myslím, že dneska tu dobrou náladu opravdu mám, kolego,“ podala Severusovi dopis a on okamžitě pochopil patronovu radost.

Lucius Malfoy bude propuštěn do domácího vězení pod dozorem bystrozorů z KOKUSA.