„Jak se ti daří?“

Draco odložil brašnu a posadil se do křesla naproti kmotrovi.

„Matka je ukryta pod Fideliovým zaklínadlem, já sám jsem pod jakousi kouzelnou ochranou a otec je stále v Azkabanu. Velká část zmijozelských studentů si mě od incidentu s Potterem jednoduše nevšímá, pokud tě zajímá tohle,“ odpověděl blonďák.

„Vypadá to, že jak Potter, tak profesorka Loddová berou svá slova vážně. Pokud se nemýlím, tak profesorka pracuje na osvobození tvého otce a denně za ním posílá patrony, aby si odpočinul. Mě ale zajímalo, jak se máš ty, ne co se děje kolem tebe,“ zamračil se Severus na svého kmotřence.

„Mám se dobře, opravdu. Dokonce lépe než na začátku školního roku,“ podíval se na staršího muže Draco a vzápětí se zasmál. „Ty si myslíš, že když jsem za tebou přišel, tak se se mnou něco děje, že jo?“

„Nemůžeš se mi divit. Nejsi zrovna mým častým návštěvníkem.“

„Přišel jsem kvůli Potterovi.“

„Kvůli Potterovi?“ napřímil se Severus a jeho výraz se okamžitě změnil. Draco si toho všiml, ale rozhodl se to nijak nekomentovat.

„Co přesně se stalo, když skončil s Weasleym na ošetřovně? Ještě jsem u něho neviděl takovou jistotu a cílevědomost jako dneska,“ zeptal se narovinu profesora lektvarů.

„Harry ti to snad neřekl? Nerozumím tomu, proč tě to tak zajímá, Draco,“ vyhýbavě odvětil Snape.

„Nepamatuje si to. Ví jen, že se proti němu obrátilo kouzlo, které použil a že musí přestat jednat impulsivně. Profesorka Loddová je na něj naštvaná, takže se muselo stát něco víc, než jen to, co mu ostatní řekli,“ vysvětlil pevným hlasem Draco. Nemusel by se o to zajímat, ale pokud dostal šanci na napravení svých předchozích chyb, měl by se chovat jako kamarád se vším všudy.

„Stále nevím proč tě to zajímá. Rozhodli jsme se, že bude lepší, když ta situace zůstane v tajnosti, nevidím důvod proč bych ti to měl říkat,“ ušklíbl se Snape.

„Chci mu pomoct. Nevím, jestli to znáš, ale přátelé si mají pomáhat, kmotře,“ odsekl naštvaně mladík a Severusovi zacukaly koutky.

„Jsi Potterův přítel?“

Draco si odfrkl. „Proč? Vadí ti, že se zmijozel chce přátelit s nebelvírem?“

„To kouzlo způsobilo, že Potter chránil Weasleyho a napadl profesorku Loddovou,“ odpověděl s povzdechem Snape a přemýšlel, kdy u Draca nastal takový obrat v prioritách.

„To není všechno, že? Myslím, že profesorka není někdo, kdo by se jen tak naštval. Oba víme, že Potter je idiot. Když se v tom bude plácat sám, tak ještě něco provede a nechce jít ani za tebou a ani za profesorkou Loddovou. Nemohl bys mi říct všechno, abych aspoň věděl, s čím mam tu čest? Vím, že Pottera nemáš rád, ale -.“

„To by stačilo, Draco. Myslím, že mě už nebaví poslouchat, jak Pottera nenávidím, když to není pravda. Ano, stalo se toho více. Jistě víš, že patroni profesorky Loddové jsou vskutku speciální,“ opřel se profesor v křesle a upřel na Draca vážný pohled.

„To ano, ale nevím jak. Souvisí to nějak s Potterem?“

„Profesorce Loddové se podařilo vytvořit čtyři patrony ze čtyř rozdílných vzpomínek a nejen to, ona jim dokázala dát i vědomí. Zkráceně, její patroni dokáží mluvit i přemýšlet. Pro profesorku to jsou spíše přátelé než hmotná kouzla. Díky Potterově nehodě o jednoho z nich přišla, pravděpodobně nevratně. Pokud se nemýlím, jednalo se o toho, který pro ni byl nejdůležitější,“ odvětil Snape. Chtěl ho odmítnout, ale nikdy dříve neslyšel, že by Draco někoho opravdu považoval za přítele. Jeho kmotřenec byl schopen odhodit předsudky ve kterých vyrůstal a on by ho měl podporovat. Loddová měla pravdu, nikoho už nezajímaly řeči o Pánovi Zla, nikdo neprobíral události z konce minulého roku a koleje se mezi sebou nenapadaly tak, jak to bylo běžné. Zatím ještě nemusel řešit ani jeden mezikolejní incident, samozřejmě krom toho, kdy Weasley zmlátil Pottera.

„Jak někdo může přijít o patrona? To by nemělo být možné. Patron je pouze kouzlo svázané se vzpomínkou a magií čaroděje!“ dožadoval se mladík vysvětlení a Severus se nehezky uchechtl.

„Začínáš se od Pottera učit nepozornosti. Ano, běžný patron je jen hmotné kouzlo, obyčejná energie. Jenomže patroni profesorky Loddové mají vědomí, což ona sama udělala zcela neúmyslně. Kletba, která ovlivnila Weasleyho spadala mezi mentální kletby ovlivňující mysl. Jelikož patron mající vědomí má i mysl, tak ho taková kletba může ovlivnit. Viděl jsem to na vlastní oči, Draco. Nedivím se vzteku profesorky Loddové, protože vlastně podruhé ztratila svého manžela.“

Dracův výraz se změnil. Tvářil se nešťastně a Severus nechápal, proč tomu tak bylo. Nedomníval se, že by řekl něco, co by ho mohlo takto rozesmutnit.

„Ten patron byl vzpomínkou na jejího manžela?“

„Ano, dvanácterák byl patronem s vědomím jejího muže,“ odpověděl na Dracovu otázku zamračeně.

„Musí na tom být vážně zle,“ pronesl vážně mladík. „Viděla, jak její rodinu umučili a teď přišla i o to poslední, co ji s nimi spojovalo. Docela chápu, proč je naštvaná. O důvod víc pomoct Potterovi, aby zas neprovedl žádnou blbost. Radil jsem mu nitrobranu, ale k tomu by potřeboval vedení a to je něco, co odmítá. Nemáš nějaký lepší nápad?“

Profesor se zamyslel. Ať situaci probíral z jakékoliv strany, nitrobrana byla nejlepší volbou. Mohla by Potterovi pomoct nejen se sebeovládáním, ale i v boji proti Pánovi Zla. Dracův nápad byl jednoznačně nejlepší. Zvedl se a přešel ke knihovně. Vytáhl tenkou knihu, která pro něj neměla žádný význam, ale mladíkovi mohla prospět.

„Nitrobrana by opravdu mohla být nejlepším řešením. Dej mu tohle, je to nutný základ. Až to bude zvládat, tak mi dej vědět. Postarám se o zbytek,“ podal Dracovi knihu.

Mladík si ji chvíli prohlížel a pak knihu schoval do brašny. Podíval se na kmotra, který se netvářil tak nevrle jako obvykle a zkusil položit další otázku.

„Je pravda, že Harry bude muset bojovat s Pánem Zla? Někteří studenti si to myslí.“

„Je to tak. Musí se osobně zapojit do boje, ale věřím, že z toho vyjde jako vítěz,“ odpověděl naprosto klidně Severus a Dracovo obočí vystřelilo vzhůru.

„Ty tomu věříš?“

„Samozřejmě. Je to přece logické. Přežil jeho útok už jako malé dítě a má za sebou už tři setkání s Pánem Zla a stále je naživu. Nicméně,“ napřímil se starší muž, „bez znalostí a sebeovládání to pro něj bude nesmírně těžké.“

Draco spolknul poznámku, která se mu drala na jazyk a s přáním dobré noci opustil kmotrovy komnaty. Něco se se Severusem dělo, tím si byl jistý. A nějak to souviselo s madam Loddovou a Potterem. Uměl číst v lidech a i když byl jeho kmotr mistr ve skrývání emocí, dokázal přece jen některé jeho pocity rozpoznat. Například opravdový zájem o Pottera. Od kdy se Severus zajímal o Harryho stav? Draco si toho všiml už dříve. Profesor Snape nebyl na Pottera tak tvrdý jako předtím. Stejně tak Harry už nebyl drzý spratek.

Blonďák se ušklíbl. Určitě na to přijde, koneckonců není hlupák. Ta změna mu nevadila, ale chtěl vědět kdy a proč nastala. Do společenské místnosti vešel s jasným cílem a dobrou náladou.