Tušila, že nic nebude tak jednoduché, jak by si přála, ale neočekávala, že nástup účinku Grindelwaldovy iluze bude tak rychlý, přestože se jí úspěšně ubránila. Obrazy se měly začít objevovat až po pár hodinách, ale ona je viděla už po několika minutách a neustále se vracely. Ani nitrobrana jí nepomáhala.

Ztěžka dosedla na židli a složila si hlavu do dlaní. Její nejbolestivější strach, iluze smrti jejích blízkých, se znovu objevila v její mysli. Jenomže ona už jejich smrt jednou viděla. Viděla, jak popravili Draca, viděla jak Harry naposledy vydechl dokonce viděla i smrt Severuse Snapea. Tahle iluze jí nemohla ublížit, ale rozhodně netoužila po tom, aby takové obrazy musela neustále sledovat.

„Má Harryho!“

Slyšela Snapeova slova jasně a zřetelně a za jiné situace by z nich měla nesmírnou radost. Znamenalo to přece, že jeho největším strachem jsou obavy o Harryho. Ale byl vystaven iluzi, která mu podsouvala, že Sergej drží mladíka v zajetí a to nebylo něco, co by mu chtěla dopřát. Byla příliš pomalá. Vyčarovala štít před Caradoca, ale nestihla ho poslat i před Snapea. Lektvar ho zbaví kouzla, ale ta vzpomínka mu zůstane do konce života.

„Jste v pořádku?“ ozvalo se ode dveří a Herm překvapeně vzhlédla na profesora lektvarů. Rychle se postavila a nasadila nepřístupný výraz.

„Samozřejmě. Utržila jsem jen několik povrchových zranění, nic vážného. Měla jsem za to, že vás ředitel poslal na ošetřovnu,“ odsekla nepříjemně a přešla ke komodě v rohu místnosti.

„Vás ovšem také a nevypadá to, že byste se tam chystala,“ odvětil stejně nepříjemně Snape a zavřel za sebou dveře. „Pokud se nemýlím, tak Grindelwaldovou iluzí jste byla taky zasažena, takže si lektvar budete taky muset vzít.“

„Nemusím, jsem vycvičena k tomu, abych odolala.“

„Jak?“

S povzdechem se na Snapea otočila. „Každý bystrozor z Podzimu musel být vystaven účinkům téhle kletby a následně se pomocí nitrozpytu změnila myšlenka, kterou iluze vyvolala. Nebyla to příjemná procedura a u některých bylo potřeba vícero opakování, ale účinek se dostavil. Všichni do jednoho po zasažení vidí sami sebe a nemohou tak iluzi podlehnout.“

„Na to jsem se neptal, přestože je to zajímavé. Mě zajímalo, jak jste byla vycvičena vy.“

„Úplně stejně jako všichni ostatní, pane Snape.“

„Takže vás vycvičila madam Loddová?“

„Jste v pořádku, pane Snape? Já jsem Herm Loddová,“ zamračila se Herm a udělala krok k profesorovi, který si založil ruce na prsou a propaloval ji zkoumaným pohledem.

„Co kdybychom zanechali téhle zcela nesmyslné hry, slečno Grangerová nebo raději paní Potterová? Musím tedy připustit, že vaše schopnosti i vystupování se vůbec nepodobá studentce, kterou znám,“ pronesl klidně Snape, ale s určitou známkou úcty.

Herm ho mlčky pozorovala a v mysli hledala okamžik, kdy se prozradila. Netrvalo jí dlouho na to přijít.

„Ošetřovna? Poslouchal jste?“

„Ano. Nejsem na to hrdý, ale už se stalo.“

„Tohle jsem tedy neočekávala, má chyba. A co teď? Vykřičíte do světa, že nejsem pravá madam Loddová?“ ušklíbla se Herm, zatímco přešla ke stolu a posadila se. Dnešní souboj, neustálé obrazy způsobené Grindelwaldovou iluzí a Severusovo odhalení ji přece jen unavili a nerada by se znovu zhroutila jako předtím v ředitelně.

„Zbláznila jste se, Grangerová? Proč bych to ksakru dělal?“

„Potterová, pane Snape. Pokud chcete používat mé pravé jméno, tak aspoň používejte to, na které jsem hrdá,“ odvětila mrazivým tónem Herm. „Pokud mě tedy neplánujete udat, pak nerozumím tomuto velkolepému odhalení.“

„Nebyla jste proti té iluzi vycvičena, že?“

„Ne, to nebyla, přesto mi nemůže uškodit. Můj největší a nejbolestivější strach mě nemůže překonat, protože jsem smrt těch lidí viděla na vlastní oči. U vás je to jiné. Harry je naživu a nikdy jste ho neviděl ve stejné situaci jakou vám nabídla iluze. Měl byste si ten lektvar vzít hned,“ posunula k profesorovi lahvičku, kterou celou dobu svírala v ruce. Když si všimla jeho výrazu, s lehkým uchechtnutím dodala: „Ano, slyšela jsem vás, ale není to pro mě novinka. Váš největší strach se vždycky týkal Harryho, jen jste si to odmítal připustit. Bylo by hezké, kdybyste to tentokrát nedělal.“

„Jaký druh starodávné magie spojuje mě a Pottera?“ vypálil Snape otázku nečekaně a Herm se poprvé zatvářila překvapeně.

„Zjistil jste i toto? To je úchvatné, přesto vám na to neodpovím, protože to není podstatné,“ odvětila klidně a opřela se.

„Není podstatné?“ zvýšil Severus hlas a zněl téměř hystericky. „Ta magie je mocná a má svá pravidla. Jak je mohu dodržovat, když nevím o co se jedná?“

K jeho údivu se žena začala smát. Byl to upřímný smích plný pobavení. A Severuse vytáčel. Nechápal, jak se může v takovou chvíli smát.

„Nesměji se vám a vašim obávám, pane Snape. Jen si uvědomuji, že před lety, bych takto reagovala i já. Na rozdíl od vás, já věnovala studiu téhle magie neuvěřitelné množství času a vím o jejím fungování mnohem více než vy. Ano, magie má svá pravidla, která jsou přísná a jejich nedodržení je krutě trestáno. Valná většina lidí nebo možná všichni, kteří kdy o starodávné magii slyšeli, se domnívají, že jedná náhodně, ale tak to není. Magie nic nedělá bezdůvodně a nikdy si nikoho nevybírá jen tak. Pomáhá lidem s naplněním jejich osudu, se splněním těch nejtajnějších přání. Nemáte se chovat tak, jak vám velí magie, ale tak, jak vám napovídá vaše nitro. Magie nedělá nic za vás, jen vám určuje správný směr. Nápověd máte více než dost a to stačí k tomu, abyste dodržel její pravidla.“

„A Potter? Taky dokáže dodržovat pravidla, aniž by věděl o co se jedná?“

Hermiona sklopila zrak na své ruce a při pohledu na snubní prsten se pousmála. Ještě pořád nebyla připravená ho sundat.

„Na rozdíl od vás a koneckonců i ode mě, Harry vždy jednal na základě toho, co mu řeklo srdce. On nemá problém s dodržením těchto pravidel, nikdy ho neměl.“

„Já ano, že?“ zeptal se Snape jednoduše, aniž by tušil jak moc ta otázka rozvířila bolest v Hermionině nitru.

„Pane Snape, nejste hlupák a víte, že bych se s vámi o budoucnosti neměla bavit. Pravdou však je, že jsem zde proto, abych ji změnila, takže vám i na tuto otázku odpovím. Ano, vy jste pravidla porušil, což nepřímo vedlo k vaší smrti a bohužel i ke smrti spousty dalších lidí. Svou chybu jste si uvědomil až v posledních vteřinách svého života. Mimo jiné jsem zde i proto, abyste nezemřel a byla bych velmi ráda, kdyby se mi to podařilo zařídit,“ uchechtla se Loddová a zpříma na muže pohlédla. „Proto prosím vypijte ten lektvar dříve, než se kletba rozvine a zkuste více jednat podle svého nitra než chladné logiky.“

„Jak moc zlá musela být budoucnost, když jste se odhodlala k tomuhle kroku?“ pronesl Severus a vzal si od ženy flakón s čirou tekutinou.

„Špatná otázka, profesore. O kolik lepší bude budoucnost po mém zásahu, tak by měla správně znít. Pokud udržím Harryho a další lidi včetně vás naživu, tak bude nepřekonatelně lepší, ovšem ještě k ní povede trnitá cesta, jak jsme se dnes přesvědčili,“ pokusila se o úsměv, který ale vypadal jako úšklebek.

„Co se stalo po našem odchodu? Zjistila jste Sergejovu sílu?“

„Ano, i když to mi ukázal už když použil Grindelwaldovu iluzi. Madam Loddová ji dokázala použít na jednu osobu, já zvládnu okouzlit čtyři lidi najednou, ale nás tam bylo šest a Sergej ji použil proti nám všem naráz. Kdybych se včas nedostala ke své hůlce a nepřemístila se, zabil by mě. Je mnohonásobně silnější než Voldemort a má esa v rukávu, jen je ještě neukázal.“

„Esa?“

„Ano a zatím nevím jaká, ale zjistím to. Zjistím, proč je tak silný a jak ho porazit a to dříve než Harry zabije Voldemorta, protože jakmile Sergej povstane, bude mnohem těžší proti němu bojovat,“ oznámila Herm a potlačila zívnutí. Opravdu byla unavená. Severus si toho všiml.

„Měla byste jít na ošetřovnu, Loddová. Dnešek byl velmi náročný. Já…děkuji, že jste mi řekla pravdu,“ odvětil tiše a Hermiona znovu viděla to, co viděl Harry. To, proč toho muže tolik miloval. Stačilo totiž jen málo a ze sarkastického parchanta byl normální a docela přívětivý muž. „Smím mít poslední otázku?“

Herm unaveně přikývla a byla zvědavá, co dalšího Severuse zajímalo.

„Dearbornovi, oni o vás znají pravdu, že ano?“

„Ano. V době, kdy jsem se učila u madam Loddové, nám oba pomáhali. Thomas chtěl pomoci i po našem návratu do minulosti a připravil sám pro sebe vzpomínky, které jsem mu doručila. Tak nalezl svého bratra o deset let dříve a společně mi přišli na pomoc.“

Severus jen přikývl a otočil se k odchodu, ale Herm ho zastavila.

„Severusi, pamatuji si vás jako tvrdého a nepřístupného muže, který svou roli hrál do poslední vteřiny svého života. Všechny vaše smrt zasáhla, nechci, aby se to opakovalo. Tady nejste na schůzi smrtijedů, zde můžete projevit lidskost. Není to slabost, ale síla. A taky, děkuji za všechny ty roky, kdy jste na Harryho dával pozor.“