Herm přestala věnovat pozornost dění v síni a otevřela dopis, který jí přišel. Bylo to hlášení od Thomase.

Herm!

Domnívám se, že Frank Potter není tím, za koho se vydává. Celé dny pozoruje dům Dursleyových a když se přemisťuje pryč, tak se vždy přemístí na několik míst a potom najednou jeho stopa zmizí. Řekl bych, že se vydává na nějaké chráněné místo, možná pod Fidelem.

Pokud se nemýlím, Frank by měl být motákem, těžko by se mohl přemisťovat.

Další zvláštností je, že se dnes neobjevil a kolem domu Dursleyových se to hemží bystrozory.

Pošli mi patrona s dalšími instrukcemi.

Thomas.

„Loddová, podívejte se na tohle!“ zasyčel vedle ní Snape a ona pohlédla na noviny, které před ní strkal. Ve stejný okamžik ji zachvátila panika, téměř stejná, jako když se projevilo Harryho spojení s Voldemortem.

Sotva slyšitelně vyjekla a sevřela ruce v pěst, aby se pokusila získat ztracenou rovnováhu. „Jdi! Hned!“ zašeptala k fretce a teprve, když se několikrát zhluboka nadechla, podívala se na článek, který ji Snape ukazoval.

„Potter?“ zeptal se tiše na její stav a ona přikývla. Článek přelétla očima a na oplátku podala Snapeovi dopis od Thomase.

„Musíme si promluvit s Brumbálem. Harry Denního věštce nečte, ale momentálně nesmírně panikaří, takže o tom musí vědět,“ pronesla tiše je Snapeovi a podívala se na Harryho. Byl bledý a viditelně mu bylo hodně špatně, ale nedával nic ze svých pocitů najevo. Vedle něj se Hermiona zoufale dívala přímo na Herm. Když si všimla, že žena ji věnuje pozornost, nenápadně ukázala na obálku na stole. Herm jen přikývla.

„Harrymu přišel nějaký dopis,“ řekla Snapeovi a vzápětí ji do klína vyskočila fretka. Chvíli ji poslouchala a pak se jen tiše optala: „Jsi si jistý?“ Odpověď se jí nejspíše vůbec nezamlouvala, protože se ještě více zachmuřila. „Nespouštěj ho z očí,“ přikázala patronovi.

U učitelského stolu to začínalo šumět, nejspíše si někteří již přečetli stejnou zprávu jako ona a Snape. Lehce se odsunula od stolu a vyčarovala dalšího patrona, tentokrát psa.

„Najdi Thomase a řekni mu, že musí na KOKUSA. Bude vědět, co má dělat. Pak hledej Dursleyovy. Měl bys to dokázat.“

Patron proběhl bočními dveřmi a zmizel. Herm však hned vzápětí vykouzlila fénixe. „Pane profesore, prosím jděte domů a vzkažte Caradocovi, ať je připraven. Budu potřebovat jeho pomoc. Děkuji.“

„O plánu na únos Dursleyových jsem na žádné ze schůzí neslyšel, nerozumím tomu,“ zamračil se Snape a k jeho údivu se Loddová uchechtla.

„Ani jste memohl. Neunesl je Voldemort. Nicméně pokud zemřou, Harry přijde o ochranu a Voldemort bude mít otevřené dveře k jeho zabití. Sice si zaslouží shořet v pekle za to, jak s Harrym zacházejí, ale bohužel teď na to opravdu není vhodná doba.“

„Pokud to nemá na svědomí Pán zla, tak kdo tedy?“

„Severusi, Herm, pojďte se mnou,“ ozval se za nimi ředitelův hlas a oba ho beze slov následovali do ředitelny.

„Soudě dle vašeho rozhovoru o tom víte více, než co jsme se dočetli my ostatní, Herm. Tak prosím,“ ukázal na židli Brumbál, sotva se za nimi zavřely dveře.

„Harrymu přišel dopis, podle pečeti na obálce ho poslal Voldemortův nástupce, pane řediteli. Bohužel neznám obsah toho dopisu a Harry mi ho nejspíše nesdělí. Obávám se, že opět budu muset vstoupit do jeho mysli, protože se domnívám, že v tom dopise jsou důležité informace. Již jsem poslala Thomase na KOKUSA a zalarmovala Caradoca. Jeden z mých patronů pátrá po místě, kde Dursleyovy drží,“ odvětila klidně Loddová.

„Nástupce? O čem to mluvíte?“ zeptal se zmateně Snape, ale vzápětí si to uvědomil. Loddová přece nebyla Loddová, ale Grangerová z budoucnosti. A po Pánovi Zla převzal vládu Sergej.

„Tohle by bylo na dlouhé vyprávění, Severusi a na to teď nemáme čas,“ pronesl Brumbál a otočil se zpět k Herm. „Proč teď? A proč Dursleyovi? Chce uškodit Harrymu nebo má nějaký jiný plán?“

Žena na okamžik mlčela. Snape měl pocit, že svádí bitvu sama se sebou.

„Tohle není mířené proti Harrymu a věřím, že Dursleyovým nezkřiví ani vlásek, to by nezapadalo do jeho plánů. Potřebuje, aby Harry Voldemorta porazil,“ odpověděla váhavě Loddová. „Domnívám se, že je to past.“

„Past na vás, že ano?“ povzdechl si Brumbál.

„Počkat, co s Dursleyovými máte společného vy?“ rozčílil se Snape, který si připadal jako zbytečný přísedící.

„Víte, proč jsem se vzdala bystrozorství, pane Snape?“ zeptala se ho tiše Herm.

Měl nutkání jí odseknout, ať si přestane hrát na někoho kým není, ale místo toho jen odpověděl: „Slyšel jsem, že jste přišla o rodinu.“

„Přesně tak. Smrtijeda, který je umučil jsem nakonec zabila. Pak jsem se ukrývala, nejen kvůli svému smutku a vzteku, ale také kvůli nebezpečí. Syn toho zabitého smrtijeda mě hledal všude jen aby se mi pomstil. Jaká náhoda, že Harry Potter prohlásil, že se vrátil Voldemort a vzápětí se objeví Loddová a začne učit v Bradavicích? On ví, že jsem přišla chránit Harryho a považuje to za dobrý způsob jak mě dostat. Pak se zase skryje a bude vyčkávat na příležitost ke svému vzestupu.“

Severus se na ni díval jako na blázna. Jen netušil, kdo je větší blázen, zda Grangerová, která na sebe vzala tohle riziko nebo Brumbál, který ji klidně zaměstnal.

„Přišla jste do Bradavic, přestože jste věděla, co vše se může stát? I když tím ohrožujete Pottera?“ vydechl nevěřícně a pohledem žádal Brumbála o pomoc, ten však mlčel.

„Tak to pozor, kolego!“ zavrčela Herm nebezpečně. „Nikdy, ani na okamžik, pro mě nebylo nic důležitějšího než Harryho bezpečí a to za jakoukoliv cenu. Neexistuje žádná možnost, že bych kohokoliv obětovala pro splnění svých cílů a obzvláště ne Harryho, nicméně od začátku jsem počítala s tím, že Sergej vystoupí ze stínů, aby se mi pomstil. Dokonce jsem od začátku předpokládala, že se ke mně pokusí dostat přes Harryho, proto jsem toho kluka hlídala ještě víc než bylo potřeba. Taky od začátku vím, že Sergeje nemohu porazit, rozhodně ne teď, ale mám možnost ho alespoň oslabit a zjistit, jakou silou disponuje, protože jednu věc víme jistě, chce Voldemortovu pozici.“

Snape vstřebával její slova. Přesvědčil se, že se opravdu jedná o toho člověka o kterém mluvila včera s Grangerovou. Jakou silou ten muž disponuje, když chce na místo Pána zla a…

„Když ho nedokážete porazit, tak jaký mělo smysl ho lákat k sobě?“ promluvil pomalu Severus a tentokrát se dočkal odpovědi od ředitele.

„Pro naše budoucí střety potřebujeme znát jeho sílu a tu dokáže odhadnout pouze Herm. Proto ho bylo potřeba vylákat a proto také madam Loddová musí jít, přestože se jedná o past, Severusi. Myslím, že více k tomu není potřeba dodávat,“ pronesl vážně Brumbál.

„Jdu s vámi,“ odvětil s jistotou Snape.

„V žádném případě!“

„Stále jste mi neodpustila, že jsem vás neuposlechl?“ ušklíbl se Snape, ale podle jejich výrazů pochopil, že v tom problém nebyl.

„Vy jste ten jediný člověk, kterému se nesmí nic stát, takže se mnou jít nemůžete,“ odvětila klidně Loddová.

„A vám snad ano? Jste pro Harryho nepostradatelnou a pokud se vám něco stane kvůli záchraně Dursleyových, jak asi na to ten kluk bude reagovat?“ oponoval jí Snape.

Herm měla na jazyku velice peprnou nadávku, ale než ji stihla říct, vložil se do jejich rozepře Brumbál.

„Severusi, Herm má pravdu, přestože tomu jistě nerozumíš, jsi opravdu příliš důležitý a nemůžeme dovolit, aby se ti něco stalo. Na druhou stranu, Severus má pravdu, Herm. Harry si s vámi za velmi krátkou dobu vytvořil nezvykle silné pouto a nebudu si ani domýšlet, jaké následky by jeho ztráta měla. Proto navrhuji, aby s vámi Severus šel.“

„V žádném případě! Budu ráda, když ochráním Caradoca a Thomase, nemůžu mít na krku někoho dalšího a rozhodně ne Snapea!“ postavila se rozčileně Herm.

„Dokážu se o sebe postarat sám,“ odsekl Severus a Herm se na něj zuřivě otočila.

„Samozřejmě! Zapomněl jste mi říct, že jste silnější než sám Voldemort! Protože Sergej je minimálně tak silný jako Brumbál!“

„To stačí!“ postavil se ředitel a umlčel oba profesory. „Ty Severusi, poslechneš každé jejich slovo. Věřím tvým schopnostem, ale zkušenosti bystrozorů z Podzimu svým umem nedoženeš. Herm, víte lépe, než kdokoliv z nás, co je v sázce, proto byste měla použít vše co máte k dispozici bez ohledu na své okolí. Thomas a Caradoc vaše schopnosti již znají a pro Severuse by to mohla být užitečná lekce do budoucna. Měl by vědět, s kým se pouští do rozepří.“

„Ano, Albusi,“ pronesl spokojeně Severus.

„Jste si jistý, pane řediteli? Víte, jaká jsou rizika,“ špitla Herm.

„Samozřejmě. Nemohu se však zbavit dojmu, že Severusova přítomnost při téhle situaci bude do budoucna přínosem.“

„Budu doufat, že se nemýlíte, pane řediteli. Když mě omluvíte, za chvíli mi začíná hodina. Ozvu se, jakmile budu znát místo, kde drží Dursleyovy,“ otočila se Herm a opustila ředitelnu.

Snape se za ní díval a teprve v tu chvíli si uvědomil, že neměl žádný zvláštní důvod Loddovou doprovázet. Tak proč to udělal?

„Severusi, co víš o madam Loddové?“ zeptal se náhle Brumbál.

„Nějak nerozumím vaší otázce, Albusi,“ odvětil Severus a snažil se nedat najevo zmatenost, kterou pociťoval. Co se to s ním u Všech Svatých dělo?

„Tak mi tedy řekni, proč chceš jít s ní?“

„Pokud se jí něco stane, bude to pro Pottera příliš velká rána. Chci mít jistotu, že se vrátí v pořádku,“ řekl okamžitě Snape, přestože sám svým slovům nevěřil. On totiž nevěděl, proč chtěl jít.

„Není to náhodou tak, že chceš jít, protože se jedná o Dursleyovy? Vyjma Siriuse, jsou Harryho jedinou rodinou,“ pousmál se Brumbál.

„Bez urážky, Albusi, ale Dursleyovi nejsou někým, koho bych chtěl zachraňovat,“ utrousil naštvaně Snape.

„Samozřejmě, že nejsou. Herm pro ně taky nepůjde z lásky k nim, ale kvůli Harrymu. Domnívám se, že tvůj důvod je stejný. Chceš Harrymu ukázat, že ti na něm záleží tím, že pomůžeš osvobodit jeho příbuzné.“

„Albusi!“

„Nechme toho, Severusi. Jdi na vyučování, madam Loddová tě jistě bude kontaktovat. Pamatuj, musíš ji a její kolegy poslouchat.“

Severus se zvedl a beze slov opustil ředitelnu. Měl vztek, protože ve chvíli, kdy Brumbál vyslovil své domněnky, okamžitě pocítil, že je to ten pravý důvod. Copak se dočista zbláznil?