Byl podivně v klidu. Měl pocit, že Ronovým útokem se uzavřela jedna nepříjemná kapitola jeho života, že změnil malou část budoucnosti. Ze včerejších zranění zůstalo jen pár modřin, které by měly během dne zmizet a Hermiona byla naštěstí taky v pořádku. I když…byla až příliš klidná na to, čím si prošla. Možná si ní mluvila Herm a proto působila tak v pohodě, ale nebyl si tím jistý.

Dean, Seamus, Neville, Parvati i Katie a Fred s Georgem se k nim ve společenské místnosti přidali, aby je doprovodili do Velké síně. Harrymu to připadalo přehnané, ale nebránil se tomu. Vypovídalo to o jejich přátelství a toho si vážil. Horší bylo, když vyšli z nebelvírské věže.

„Blaisi!“ vyhrkl překvapeně Dean a Harry nevěřícně vytřeštil oči. Na schodišti na ně čekal Blaise Zabini a Theodore Nott. Tohle už nebylo tak v pohodě, jako doprovod spolužáků z jeho koleje. Uvnitř začínal panikařit, přestože se to snažil nedat najevo. Jak to bude vypadat, když přijde ve společnosti zmijozelských? Nejraději by se propadl do země. Místo toho se podíval na Blaise a pokusil se o úsměv.

„Ehm, dík za včerejšek.“

Černoch jen máchl rukou a s Nottem se přidal k jejich skupině. Kupodivu Dean i Seamus se s nimi bavili naprosto normálně, jako kdyby se znali spoustu let.

„Opravdu jsme vzhůru?“ zeptal se Harry tiše Hermiony, která kráčela vedle něj.

„Co se ti nezdá, Harry? Zastal ses zmijozelského prince a dokonce jsi se za svůj názor nechal zmlátit. Tohle je něco, co nikdo nečekal, ale hodně to pro ně znamená. Draco, Pansy a Blaise byli přímo u toho a jako první odhodili nepřátelství mezi kolejemi, aby ti pomohli. Není to hezké?“

Harry se na ni podíval jako na blázna. Co se to s ní u Merlinových vousů dělo? Sice nikdy nebyla nenávistná, ale aby považovala zmijozelské za přátele?

„Jsi v pořádku?“

„Ano, jsem. Ronův útok na mě nezanechal žádné následky, jestli myslíš tohle. A pokud tě zajímá to, proč mi nevadí přítomnost zmijozelských studentů, tak jsem se jednoduše rozhodla, že nebudu lidi posuzovat podle jejich koleje,“ odvětila Hermiona a Harry malém spadl ze schodů.

Jak se přibližovali k Velké síni, jeho panika stoupala. Obával se, že ho bude velká část studentů odsuzovat za to, že se najednou zastává zmijozelských, přitom jenom projevil svůj názor vůči Malfoyovi.

Jakmile vešli do Velké síně, Harry sklopil hlavu, přesto poznal, že se na něj celá škola dívá. Na něj nebo na jeho doprovod.

„Uvidíme se později,“ pronesl Theodore a s Blaisem odešel k jejich stolu.

„To bylo divný,“ zašeptal Harry Hermioně, když se posadil.

„Harry, podívej se kolem sebe! Všichni se na tebe usmívají a stojí při tobě. Oni nevidí, že ses zastával Malfoye, ale že jsi řekl pravdu. Nikdo nemůže za své rodiče,“ pronesla Hermiona a Harry konečně zvedl hlavu. Měla pravdu, velká část studentů se netvářila nijak nenávistně ani opovržlivě. Někteří byli zmatení, stejně jako on sám, ale krom těch pár, kteří byli na konci stolu u Rona, neviděl od nikoho ani náznak nenávisti.

Pohlédl ke zmijozelskému stolu a ani tam se nesetkal s nenávistí. Malfoy se dokonce tvářil nadmíru spokojeně, jako kdyby snad vyhráli školní pohár. Když si všiml, že ho Harry sleduje, ušklíbl se na něj a dál se věnoval jídlu. Mladík ještě stočil zrak k učitelskému stolu. Někteří profesoři se tvářili překvapeně, někteří se pouze usmívali. Herm na něj lehce kývla, zato Snape se tvářil nevrle a Harry byl rád, že nemají lektvary. Vypadalo to, že vůbec neměl radost z jakéhokoliv náznaku přátelství mezi kolejemi.

Mladík pokrčil rameny a pustil se do snídaně. Ředitelův projev vnímal jen okrajově, slyšel jeho rozhodnutí i důvody, které ho k tomu vedly už večer a nebyla to pro něj žádná novinka. Brumbál byl mocný a inteligentní kouzelník, takže jistě věděl, jak se rozhodnout. A Harry by nerad byl tím, kvůli komu by Rona vyloučili ze školy.

„Hned první hodinu máme přeměňování, dívala jsem se do učebnice a letos nás čeká opravdu hodně práce,“ pronesla vážně Hermiona a Harry se začal smát.

„Myslím, že tebe tohle trápit nemusí, Hermiono. Už teď máš přečtené všechny učebnice a zatímco my se v tom budeme plácat, tak ty už budeš umět učivo do konce roku.“

„To není pravda!“ vyhrkla dívka dotčeně a Harry se na ni ušklíbl. „Ne? Tak kterou učebnici ještě nemáš přečtenou?“

Na to neměla odpověď, protože měl pravdu. Všechny přečetla už o prázdninách.

„Tak vidíš. Myslím, že ty z toho učení nemusíš mít obavy.“

Hermiona si nebyla jistá, jestli si ji dobíral nebo jestli to myslel jako kompliment, ale nedostala příležitost se ho zeptat, protože začaly přilétat sovy s poštou. Odebírala Denního věštce i když se v něm málokdy dozvěděla něco užitečného. Popletal dával velký pozor, aby neotiskli cokoliv dokazujícího návrat Vy-víte-koho. Listovala novinami a zrovna, když se je chystala odložit, všimla si nadpisu na předposlední straně.

Ministerstvo kouzel vyšetřuje neobvyklé zmizení mudlovské rodiny

Dnes v ranních hodinách jsme dostali hlášení o nezvyklé kouzelnické aktivitě v Kvikálkově, místě, kde žádní kouzelníci nežijí. Tým bystrozorů se ihned vydal na místo, ale žádné kouzelníky neobjevili. Stopy černé magie, která byla v Kvikálkově použita, vedly k domu na Zobí ulici čtyři, kde bystrozoři nalezli známky souboje. Ve spolupráci s mudlovským ministerstvem jsme zjistili, že v domě žila tříčlenná mudlovská rodina, která beze stopy zmizela. Případ nyní vyšetřujeme a budeme vás informovat o případném postupu.

Otočila se na Harryho, aby mu článek ukázala, ale když spatřila jeho výraz, nic neřekla. Byl bledý jako stěna a třásl se. V rukou držel nějaký pergamen, soudě dle prázdné obálky na stole, to byl dopis. Když se chtěla podívat, kdo mu napsal, rychle dopis složil a schoval do kapsy.

„Co to bylo?“ zeptala se podezřívavě.

„Nic zvláštního. Píšou ve věštci něco zajímavého?“ ukázal na noviny, které stále svírala v rukou.

„N-ne. Poslyš, Harry, vypadáš blbě, jsi v pořádku?“

„Jasně, jen mě rozbolela hlava. Moc jsem toho nenaspal. Chápeš, že?“

„Rozumím,“ odvětila Hermiona a podívala se k učitelskému stolu. Potřebovala pomoc svého já z budoucnosti.