„Albusi, při vší úctě, ať už pana Weasleyho k jeho chování vedlo cokoliv, toto bychom neměli tolerovat. Víte, že neschvaluji vyloučení kvůli každému problému, ale tentokrát to není žádná maličkost!“ rozčilovala se profesorka McGonagallová. Společně s ředitelem školy si prohlédla vzpomínku, kterou jim Herm předala a nedokázala skrýt své rozhořčení.

„Samozřejmě, Minervo, že tohle není běžná klukovina. Molly a Artur by měli dorazit každou chvíli, ale než vydám konečné rozhodnutí, rád bych se na názor zeptal ještě někoho dalšího,“ odvětil Brumbál klidně.

„Dalšího? Čí názor je pro vaše rozhodnutí tak důležitý, Albusi?“ zeptala se žena. Za ta léta si zvykla, že ředitel problémy řeší nezvyklým způsobem, přesto se tentokrát nedokázala smířit s tím, že by pan Weasley vyvázl bez trestu.

„Rád bych znal názor madam Loddové, Minervo. Ona má takové zkušenosti, že dokáže poznat, zda je člověk opravdu ztracený a jaký trest ho opravdu potrestá. A především mě zajímá Harryho názor. Pan Weasley je jeho nejlepším přítelem a domnívám se, že by měl mít možnost se vyjádřit. Pokud se nemýlím, tak oba najdeme na ošetřovně,“ řekl kouzelník a postavil se. „Možná bychom měli jít hned, sám jsem zvědav na jejich odpovědi.“

Společně přešli ke krbu a letaxovali se na ošetřovnu. McGonagallová sice věděla, co se stalo, přesto byl pohled na Harryho mizející modřiny nepříjemný.

„Slečno Grangerová, Herm,“ pronesl Brumbál a Hermiona okamžitě vyskočila ze židle.

„Pane řediteli, paní profesorko! Už půjdu, na shledanou,“ vyhrkla a vydala se ke dveřím.

„Hermiono!“ zavolala na ni Herm a když se dívka otočila, pokračovala: „Přijď v devět hodin do mého kabinetu.“

Hermiona jen přikývla a opustila ošetřovnu.

„Jak to s ním vypadá, Herm?“ zeptal se ředitel a žena si povzdechla.

„Bezesný spánek přestal účinkovat, každou chvíli se probudí. Zranění budou brzy kompletně zahojená, alespoň ta vnější. Bohužel se stalo přesně to, čeho se obával,“ odpověděla Herm a zrušila své patrony. Všimla si, jak nedůvěřivě si je McGonagallová prohlížela.

„Jak to myslíte?“

„Včera večer Harry vyjádřil obavy z toho, jak daleko bude Weasley ve svém vzteku schopen zajít. Myslím, že tohle nečekal ani on.“

„Herm, přišel jsem se zeptat na váš názor. Rád bych věděl, co si o panu Weasleym myslíte. Stále si nejsem jistý tím, zda ho mám vyloučit,“ přešel rovnou k věci ředitel školy.

„Ronald Weasley svými názory i chováním vybočuje ze své rodiny. Přestože se to snaží skrývat, je chamtivý a závistivý. Jeho nenávist vůči Malfoyovi nemá nic společného ani s roztržkami, které mezi sebou měli ani s Hermionou, jak se snaží tvrdit. Je to jen vztek a závist, protože Malfoy má to, co on ne. Stejně pohlíží i na Harryho, ale protože jsou v očích ostatních přátelé a Harry není lakomý, nikdy neměl potřebu se proti němu veřejně postavit. Myslím, že vzniklou situaci má na svědomí nahromaděný vztek, který mu naprosto zatemnil mozek. Kdyby to šlo, nejlepším řešením by bylo zavřít ho do vězení až do konce jeho života, aby nemohl už nikomu uškodit, ale to bohužel nemůžeme. Nicméně vyloučení podle mě není vhodná volba. Takové rozhodnutí přiživí jeho vztek a nenávist a mimo pozemky školy nebude pod dozorem. Jeho chamtivost je příliš silná, je docela možné, že by se přidal k Voldemortovi a to by bylo hodně zlé. Má o Harrym spoustu informací, které by mohl Voldemortovi předat. Podmínečné vyloučení a neustálý dozor mi přijde jako dobrý trest v rámci vašich možností. Mí patroni by se dozoru milerádi ujali.“

„Bohužel, v tomto s vámi musím souhlasit. Měl jsem stejné obavy. Co myslíte, že by řekl Harry?“ optal se znovu.

„Bude se ho zastávat a nebude chtít, abyste ho vyloučil,“ ušklíbla se Herm. „Nechal ho do sebe bušit, aby ten incident byl jen mezi nimi. Pravdou je, že pro Weasleyho by se paradoxně mohlo stát největším trestem to, že na škole zůstane. Celá zmijozelská kolej si teď pravděpodobně vypráví o tom, jak se slavný Harry Potter postavil proti nejlepšímu příteli, aby mu zabránil ve snaze uškodit Malfoyovi. V jejich očích se Harry stal hrdinou a prokázal Malfoyovi loajalitu. Draco to potvrdil tím, že se rozhodl situaci vzít do svých rukou a postavit se na Harryho stranu. Budou Weasleyho sledovat na každém kroku a další koleje se přidají. Jediné, kde nejspíše budou problémy bude v nebelvíru. Ti se pravděpodobně rozdělí na dva tábory – Ronův a Harryho. Myslím, že právě celá škola zapomněla na to, že Harry je ten, o kom se celé prázdniny psalo, že je lhář. To je taky dobrá věc, sníží to tlak na Harryho.“

„Tohle si vážně myslíte, kolegyně?“ pronesla nevěřícně McGonagallová.

„Ne, nemyslím. Já to vím. Zmijozel a nebelvír společně přivedli Harryho na ošetřovnu. Dobrovolně mu pomohli na nohy, viděla jste to sama. Během celého odpoledne jsem neslyšela ani jednu větu o Harrym a Voldemortovi. Věřím, že tahle situace nakonec může spojit školu v celek a možná, možná se na Harryho stranu postaví i studenti ze smrtijedských rodin.“

„Myslím, že nemá smysl čekat na Harryho probuzení. Smím vás požádat, zda by se pana Weasleyho ujal některý z vašich patronů? My se nyní vrátíme do ředitelny, předpokládám, že Molly a Artur tam již jsou,“ odvětil po krátké odmlce Brumbál.

Loddová mávla rukou a vedle Brumbála se objevil dvanácterák. „Víš, co máš dělat,“ řekla mu a usmála se. „Taky půjdu, mám domluvenou schůzku s panem Malfoyem.“

Herm opustila ošetřovnu a Brumbál se podíval na ředitelku nebelvírské koleje.

„Půjdeme, Minervo?“

„Opravdu věříte názoru profesorky Loddové?“

„Věřím jí a věřím především sobě. Řekla nám téměř totéž, co se mně samotnému honilo hlavou,“ usmál se na profesorku ředitel a vhodil hrst letaxu do krbu.

Nemohl své kolegyni říct, že v budoucnu se pan Weasley opravdu přidal na stranu zla, aby si udržel vysokou pozici a plný trezor. Příchod Hermiony Potterové změnil mnohé a to dříve, než sama předpokládala.