„Harry, za chvíli budu muset svého patrona zavolat zpátky. Budu ho potřebovat u sebe.“

„Aha,“ zamumlal tiše mladík, zatímco se prodíral za Ginny uličkou bradavického expresu. Myšlenkami byl úplně někde jinde. Možná by měl přemýšlet nad člověkem, který je sledoval, ale věřil Herm a onoho muže už dávno vypustil z mysli.

„Uvidíme se ve škole.“

To řekl profesor lektvarů, když s Molly Harryho bezpečně dovedl na nádraží. Byla to obyčejná věta, vyřčená ve správný čas a na správném místě, přesto byla pro Harryho něčím naprosto vzácným. Nebyla vyslovena stejným tónem, jaký mladík slýchával poslední roky. Žádná nenávist nebo nechuť, dokonce ani chlad, jak byl zvyklý. Znělo to téměř, jako kdyby se na něj Snape těšil a Harry se nedokázal zbavit toho šťastného pocitu, který to v něm vyvolalo.

Fretka vylezla z jeho kapsy a dostala se mu na rameno, aby byla blíže k jeho uchu.

„Země volá Harryho! Vnímáš mě?“

„Jo, vnímám,“ znovu zamumlal a s nechutí opustil myšlenky na Severuse.

„To je dobře, protože než odejdu, chci ti pár věcí říct. Ta první se týká toho tvého podivného snu. Mám vážné důvody k tomu, abych se domnívala, že se může podobná situace opakovat. Pravděpodobně došlo k nějakému spojení mezi tvou a Voldemortovou myslí. Důležité je, abys nevěřil ničemu, co ve snech uvidíš a okamžitě kontaktoval mě nebo profesora Snapea, případně rovnou ředitele. Potřebujeme vědět, pokud se to znovu stane, rozumíš?“

„Spojení?“ vyhrkl polohlasem. „Jak to myslíte?“

„Všechno ti vysvětlím, neboj se. Hlavně mě musíš poslechnout a nevěřit všemu, co ve snu uvidíš. Teď k druhé věci. V žádném případě se nesnaž hádat s Malfoyem a už vůbec ne s ním bojovat. Vím, že je to těžký úkol, protože vy dva proti sobě stojíte už od prváku, ale je to důležité. Malfoy teď má svých starostí více než dost a není potřeba mu přidělávat další.“

„Je to kvůli jeho otci? Proto, že je v Azkabanu? Vždyť tam je právem!“ rozohnil se Harry, ale někde uvnitř si uvědomoval, že Draco nemůže za činy svého otce.

„Právem? To je zajímavý názor, Harry. Nezapomínej, že tvůj kmotr tam přece byl taky právem. Nesuď nic a nikoho, když neznáš všechny podrobnosti. Malfoy rozhodně není příkladem naprostého poctivce, ale taky není někdo, kdo by si zasloužil hnít v Azkabanu. Jednou ti to povyprávím, ale pro teď stačí, že nebudeš vyvolávat s jeho synem problémy, jasné?“

Harry si odfrkl, ale více už neprotestoval.

„Když už jsme u toho, tak s profesorem Snapem bys také neměl vyvolávat hádky. A ani mi nezkoušej vykládat, že jsi v tom naprosto nevinně, protože oba víme, že umíš být pěkně drzý, stejně jako profesor dokáže být nesnesitelný. Nicméně bys měl mít na paměti, že to byl on, kdo tě vytáhl od těch mozkomorů a taky za to byl potrestán.“

„Potrestán?“ zarazil se mladík a vzápětí zbledl. „Ta noční můra?“

„Ano.“

„Takže ho Voldemort mučil kvůli mně!“

„Ne.“

„Ale-,“ začal mladík, ale patron ho přerušil.

„Žádné ale není, Harry. K tomu, aby Voldemort Snapea potrestal vedla spousta nečekaných okolností, které s tebou nesouvisely. Severus se sám rozhodl pro tebe jít a znal rizika svého konání lépe než kdokoliv jiný. Neřekla jsem ti to proto, abys cítil vinu, ale abys zkusil nahlédnout pod profesorovu masku a nesnažil se s ním neustále bojovat. On už první krok k příměří udělal, nemyslíš? Převzal velkou část hlídek u tvého domu, šel tě ze své vlastní iniciativy zachránit a dnes tě chtěl doprovázet a dokonce tě pochválil za tvůj výkon se Siriusem. Uvědomuješ si, jak velká změna to je?“

Patron bez rozloučení seskočil z Harryho ramene a proplul oknem expresu. Mladík se za ním překvapeně díval, ale po fretce už nebylo ani památky. Na tváři se mu rozlil jemný úsměv. Herm měla pravdu, Snape udělal první krok k příměří. Teď byl na řadě on.

„Pojď, tady je volno,“ pronesla Ginny před ním a Harry se zastyděl. Věnoval se rozhovoru s patronem a hledání kupé nechal na Ginny.

„Zajímalo by mě, kdy dorazí Ron s Hermionou,“ pronesl, když narval těžký kufr do police  nad sedadlem.

„Nevím, ale pořád nedokážu pochopit, jak se mohl Ronald stát prefektem!“ odfrkla si Ginny a posadila se proti Harrymu.

„Upřímně jsem to nečekal, ale jsem rád, že to nejsem já,“ uchechtl se mladík. 

„Vážně? Myslela jsem, že bys byl rád, kdybys byl prefekt,“ divila se zrzavovlasá dívka.

„Blázníš? Vždyť lítám z průšvihu do průšvihu! A hlavně nepotřebuju další věc, kterou by ostatní mohli probírat. Radši bych byl, kdyby si mě vůbec nevšímali. Umíš si představit ty řeči, kdybych k tomu všemu byl prefekt? Po tom fakt netoužím,“ zasmál se nevesele Harry.

„To chápu. Neměl by sis jich všímat, Harry.  My to máme podobné. Pořád posloucháme narážky na nedostatek peněz a věci z druhé ruky. Vadí mi to, ale naučila jsem se nevšímat si toho. Ron vždycky vyletí, ale já si někdy říkám, že radši být chudá než vyrůstat třeba u Malfoyových.“

Harry neodpověděl a zadíval se z okna. Jak asi vypadá život v takových kouzelnických rodinách? Mudlovské děti chodí do základní školy, ale kam chodí děti kouzelníků? A jak tráví volný čas? Kdo se o ně stará, když rodiče musí do práce? Jak vyrůstal Malfoy?

Chtěl se na to Ginny zeptat, ale do kupé vpadli hádající se Ron s Hermionou.

„Copak se chceš snížit na jejich úroveň?!“ naštvaně zvyšovala hlas Hermiona, ale Rona tím nezastrašila.

„Ne, chci dostat jeho kámoše dřív, než dostane on moje!“

Hermiona se chystala znovu oponovat, ale Harry se do toho vložil a zarazil ji.

„Ehm, nechcete nám vysvětlit o co jde?“ zeptal se jich a ulevilo se mu, když se přestali hádat.

„Za Zmijozel je prefekt Malfoy a Ron tady plánuje, jak bude trestat  Crabbea a Goyla,“ okamžitě odpověděla Hermiona a vzápětí se zarazila, protože očekávala, že se Harry přidá k Ronovi.

„Měli bychom letos dat zmijozelským pokoj, Rone. Hermiona má pravdu, nesnižuj se na jejich úroveň,“ odvětil vážně Harry a všichni přítomní se na něj překvapeně podívali.

„Co blbneš, Harry? Tohle je příležitost, jak se mu pomstít za všechny ty roky! Někdo by mu měl smazat z ksichtu ten jeho povýšený výraz. Vždyť jeho otec je usvědčený smrtijed a on se pořád tváři tak nesnesitelně!“ rozčílil se Ron a Harryho výraz ztvrdnul.

„Ale on nemůže za to, co dělal jeho otec. Nikdo nezodpovídá za činy svých rodičů. Vezmi si to podle sebe. Nechceš, aby se do tebe ostatní naváželi, protože vaše rodina nemá na rozhazování, ale můžeš za to ty sám? Já taky musím poslouchat řeči o tom, co prováděl táta a přitom na tom nenesu vinu. Tak proč Malfoyovi připomínat, že je jeho otec smrtijed? On za to nemůže a ty se mu za to taky nemůžeš mstít.“

Ron a Ginny se na Harryho dívali s nečitelným výrazem, jen na Hermioně bylo znát, že mu dává za pravdu.  Vypadalo to, že Ron se s Harrym bude hádat, ale v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál Malfoy se svými přáteli.

Dříve než kdokoliv stihl promluvit, ozval se Harry.

„Gratuluju k prefektovi, Malfoyi.“