Harry doufal, že mezi členy řádu, kteří ho budou doprovázet na nádraží, bude i Herm, ale nebyla. Z nějakého, pro něj záhadného důvodu, ho to mrzelo. Přál si potkat ji ještě před nástupem do školy. Přestože ho přesvědčovala o opaku, pravdou bylo, že ve škole budou student a učitelka a on tak přijde o někoho, komu se mohl svěřovat. Předchozí den se po rozhovoru s ní cítil mnohem lépe, ale nyní se jeho nálada dostala opět na bod mrazu. Najednou měl dojem, že se na návrat do školy vůbec netěší, že to bude naprostá katastrofa.

S těmito myšlenkami scházel ze schodů dolů, kde ho již čekala paní Weasleyová. Bylo rozhodnuto, že bude cestovat jinak než ostatní, aby ho mohli lépe chránit. Netušil, jak bude probíhat cesta mudlovským způsobem, když s sebou bude mít paní Weasleyovou, která snad nikdy nikam pěšky necestovala.

Byl v polovině schodiště, když zaslechl známý hlas, který způsobil, že se mu divoce rozbušilo srdce.

„…ředitel se domnívá, že je vhodné, aby vás doprovázel i někdo z učitelů. Měla to být Loddová, ale řeší něco důležitého, proto poslal mě. Dalším důvodem je opětovné zpoždění Tobolky, začíná být stejně nespolehlivý jako Fletcher.“

„Hned Harryho zavolám, Severusi, abychom mohli vyrazit,“ odvětila paní Weasleyová a Harry ztuhnul. Snape je bude doprovázet? To má být vtip?

„Není to náhodou jen proto, abys mohl mého kmotřence šikanovat o pár hodin dříve, Snape?“ přidal se k rozhovoru další hlas ve kterém Harry poznal Siriuse.

„No tak, Siriusi, nech toho. Měl bys být rád, že nás bude Severus doprovázet, vždyť se jedná o Harryho bezpečí!“ snažila se Ronova matka uklidnit situaci.

„To je v pořádku, Molly. Black se nejspíše domnívá, že Potter je pro mě natolik důležitý, abych s ním trávil čas i mimo školu. Nebo je to jen závist, Blacku? Zatímco ty musíš sedět tady, my ostatní chodíme beztrestně venku,“ uchechtl se Snape a mladíka na schodech najednou přepadla podivná panika. Netušil, čím je způsobena, ale něco mu napovídalo, že jakmile Sirius opustí dům, bude ve velkém nebezpečí.

Na nic nečekal a několika rychlými kroky seběhl ze schodů a stanul přímo proti Snapeovi, který byl oděn v mudlovském oblečení! Pro tentokrát byl nesmírně rád za paniku, kterou cítil, protože nebýt toho, nejspíše by na profesora ještě hodně dlouho zíral. Zamumlal cosi, co se při troše snahy dalo považovat za pozdrav a obrátil svou pozornost na kmotra.

„Siriusi, potřebuju s tebou mluvit.“

„Harry, drahoušku, teď není čas na povídání,“ ozvala se paní Weasleyová.

„Já vím. Nebojte se, paní Weasleyová, bude to rychlé,“ odvětil Harry a už táhl překvapeného Siriuse do vedlejšího pokoje.

„Siriusi, vím, co máš v plánu, ale nemůžeš s námi jít. Rozumím tomu, jak se cítíš, sám jsem na tom býval u Dursleyových stejně, ale je to nebezpečné.“

„Harry, jako psa mě -,“ začal Sirius, ale Harry ho přerušil.

„Siriusi, celý život se řídím instinkty a nikdy jsem se nespletl. Vím, že pokud dnes s námi půjdeš, bude to mít vážné následky. Říkej si tomu jak chceš, třeba mě měj za blázna, ale jsi poslední rodina, kterou mám a nehodlám o tebe přijít.“

„Uvědomuješ si, co po mě chceš? Jak je únavné být tady neustále zavřený?“

„Uvědomuju. Chápu to lépe než všichni ostatní, ale nemůžu ti dovolit jít s námi. Pokud nebude zbytí, tak tě klidně omráčím, abych tě zastavil,“ řekl smrtelně vážně mladík a prosebně se díval na svého kmotra.

„Ty to myslíš vážně, že?“

„Naprosto.“

Myslel to vážně, přestože nedokázal zjistit, odkud jeho jistota pramenila. I když to nebylo přesné. Věděl, že jeho pocity mají spojitost s magií,  kterou získal a vzpomínkami, které viděl.

„Fajn, ať je po tvým,“ rezignoval Sirius a posadil se do křesla. „Měl bys jít. Molly a Srabus na tebe čekají.“

„Siriusi…“

„To je v pohodě, Harry, jen běž.“

Mladík si povzdechl. Přál by si, aby s nimi kmotr mohl jít, ale opravdu se o něj bál. Vyšel z místnosti a koutkem oka se podíval na Snapea. Nejenže v mudlovském oblečení vypadal úplně jinak, ale jeho obličej postrádal obvyklý nenávistný výraz.

„Máme nejvyšší čas, Harry,“ okamžitě ho popoháněla Molly a Harrymu se zdálo, že profesorovi zacukaly koutky.

Zatímco paní Weasleyová kontrolovala, zda je opravdu vše připraveno, Severus tiše promluvil:

„Dobrý tah, Pottere. Možná jste přece jen o něco zodpovědnější než váš otec a kmotr.“

Harry se chystal něco odpovědět, ale ve stejnou chvíli se před ním objevila zářící fretka.

„Herm?“ vyhrkl a okamžitě se rozhlédl.

„Zbytečně se rozhlížíš, Harry. Jsem od Grimmauldova náměstí opravdu hodně daleko, ale vím, že jsi chtěl, abych tě také doprovázela. Tak jsem ti poslala aspoň svého patrona,“ ozvala se fretka a vyšplhala se Harrymu do vnitřní kapsy jeho větrovky. 

„Máte s profesorkou Loddovou opravdu dobrý vztah, Pottere,“ ušklíbl se Severus a přešel k Molly.

„Kdybyste nebyl takový arogantní blbec, tak bych ho měl dobrý i s vámi,“ zamumlal Harry a patron v jeho kapse se rozesmál.

„Myslím, že profesor na náš vztah žárlí. Taky by s tebou chtěl normálně mluvit, ale neví jak.“

„Blbost,“ odvětil Harry a následoval Snapea a Molly ven z domu.

Cesta se zdála být poklidná a díky přítomnosti profesora lektvarů i méně zmatená. Mladík byl udiven Snapeovými znalostmi mudlovského způsobu cestování a byl rád, že to nemusel být on, kdo paní Weasleyovou navigoval.

Profesor Snape rozhodl, že bezpečnější a rychlejší bude na nádraží cestovat autobusem, proto stáli nedaleko zastávky a trpělivě čekali na jeho příjezd. Harry po celou dobu poslouchal fretku, která mu tiše vyprávěla různé zážitky, které Loddová zažila, ale když se pořádně rozhlédl, přestal ji vnímat.

Na protější straně ulice se o lampu opíral muž v hnědém klobouku. Nebylo na něm nic zvláštního až na to, že ho Harry rozhodně neviděl poprvé. Předtím jejich setkání považoval za náhodu, ale tentokrát si byl jist, že ho muž sleduje. Zapomněl na všechny své splašené pocity a přistoupil blíže ke Snapeovi.

„Pane profesore, ten muž naproti patří k řádu?“ zeptal se profesora, který okamžitě pohlédl na druhou stranu.

„Pokud vím, tak ne. Vy ho snad znáte, Pottere?“

„Řekl bych, že mě sleduje,“ oznámil mladík a snažil se nevnímat Severusův pochybovačný pohled.

„A na to jste přišel jak, Pottere? Zase instinkt?“

„Potkával jsem ho v Kvikálkově, loni byl i na nástupišti a viděl jsem ho i na mistrovství světa ve famrfpálu. Myslel jsem, že to je náhoda, ale teď mi to tak nepřipadá,“ vysvětlil Harry a profesorův výraz potemněl.

„Proč jste to nikomu neřekl už dříve, Pottere?“ zavrčel naštvaně Snape a zarazil Molly, která se chystala promluvit.

„Uvědomil jsem si to až teď. Potom, co jsem zjistil, že paní Figgová je moták, jsem si takových věcí přestal všímat.“

„Nech mě, abych se podívala,“ ozval se z Harryho kapsy patron a mladík se překvapeně podíval dolů. Úplně na Hermina patrona zapomněl. Trochu si odepnul bundu a fretka vystrčila hlavu. Chvíli si muže prohlížela a pak se zpátky schovala.

„Domnívám se, že tenhle člověk tě opravdu sleduje, ale dělá to pro tvé bezpečí.“

„Jak to můžete vědět,“ zeptal se Snape a jeho výraz se opět stal nečitelným.

„Prostě to vím. Řekla bych, že Harryho sleduje už od chvíle, kdy ho Brumbál nechal u Dursleyových. Znám ho, to vám musí stačit.“

Severus by možná oponoval, ale konečně přijel jejich autobus a tak mu nezbývalo než mlčet a nastoupit.