Hermiona nedokázala pochopit Brumbálovu tvrdohlavost. Ne, po tom všem, co věděl. Viděl Harryho vzpomínky, slyšel její vyprávění a přesto nesouhlasil s jejím plánem. Ano, mohla ho obejít, ale nechtěla. Nechtěla nic dělat za jeho zády, protože věděla, že když se jí něco stane, tak Brumbál bude ten, kdo bude muset na Harryho dohlédnout.

„Pane řediteli, kdyby to nebylo důležité, určitě bych šla na výlet kamkoliv jinam než do Azkabanu. Jsem si zcela jistá, že z Malfoye můžu získat odpovědi, které potřebuju,“ zavrčela Herm a magie kolem ní nebezpečně vířila.

Ozvalo se zaklepání a ředitel se podíval ke dveřím.

„Pane řediteli, mám přijít později,“ pronesl sytý baryton a Hermiona v duchu zaklela. Snape byl tím posledním, koho teď potřebovala vidět.

„Není třeba, Severusi, pojď dál. Když už jsi zde, rád bych tě o něco požádal. Mohl by jsi znovu, před madam Loddovou, zopakovat důvod, proč tě Voldemort potrestal?“

Hermiona na Brumbála nevěřícně vykulila oči. Harry se nemýlil, když jí říkal, že v některých ohledech je ředitel opravdu blázen.

„Protože jsem se podílel na Potterově záchraně,“ odvětil Snape suše a zkoumavě si prohlížel ředitele i Loddovou.

„To odporuje vaší domněnce, Herm. V případě, že by měl Malfoy jiné plány než předat Harryho Voldemortovi, proč by se mu chlubil se svým selháním? Proto vaše návštěva Azkabanu nemá žádný pádný důvod,“ pronesl ředitel školy k Loddové a ta se ušklíbla v odpověď.

„Právě naopak, pane řediteli, tohle mou domněnku potvrzuje. Pokud Lucius nechal Harryho unést, aby ho předal Voldemortovi, proč by s předáním otálel? Proč by čekal tolik dní, než by Voldemortovi oznámil, že Harry byl osvobozen a že jeho osvobození byl přítomen i profesor Snape? Je to naprosto nelogické jednání, protože to, že Harry není v Godrikově dole věděl už ten den, kdy jsme ho dostali zpět. Pokud však měl s Harrym jiný plán, který jsme překazili, bylo by jen logické, že by mlčel. Řekl pravdu až ve chvíli, kdy zjistil, že tam byl profesor Snape a to nejspíše proto, aby se mu vlastně skrze Voldemorta pomstil,“ oponovala Herm. „Musím s ním mluvit! Pokud nebude zbytí, tak použiji nitrozpyt, ale musím znát pravdu!“

Profesor lektvarů stál opodál. Původně se nechtěl do jejich rozepře zapojit, ale po vyslechnutí argumentů, které Loddová pronesla, přece jen promluvil: „Pane řediteli, nerad se do toho vkládám, ale to, co Loddová řekla opravdu dává smysl. Mohla by mít pravdu.“

Loddová se na něj podívala s náznakem vděku a pohlédla zpět na ředitele, který se ještě více zachmuřil. 

„Vzhledem k tomu, že i Severus souhlasí s vaší domněnkou, nejspíše opravdu bude pravdivá, ovšem stále nerozumím tomu, proč byste měla Malfoye navštívit. Je za zdmi Azkabanu a tudíž z jeho strany již Harrymu žádné nebezpečí nehrozí.“

Herm sklopila hlavu a na okamžik se zdálo, že nebude schopna Brumbálovi odpovědět. Severuse její chování zmátlo. Vždy byla chladná, arogantní a jasně nad věcí. Nyní vypadala jako zvíře zahnané do kouta. Tenhle její vzhled však trval jen krátce, protože vzápětí stála opět vzpřímeně a sebejistě jako předtím.

„Pane řediteli, vím, jaké jsou vaše důvody k tomu, abyste byl proti mé návštěvě Azkabanu,“ pronesla klidně, mávla rukou a kolem ní se objevili její patroni. „Se svými přáteli se opravdu nemusím mozkomorů bát. Moc dobře víte, kým jsem. Nikdy nic nedělám bezdůvodně. Když jsem se před lety poprvé setkala s Luciusem Malfoyem, řekl jednu větu, která pro všechny kolem byla jen arogantním vtipem, ale já se svými schopnostmi a zkušenostmi věděla, že je pravdivá. Proto jsem nenaléhala na britské ministerstvo, aby Luciuse zatkli, přestože jsem měla důkazy, které ho jasně usvědčovaly. Myslím, že ta jedna věta byla důvodem k Harryho únosu. Pokud se mýlím, tak jen promarním svůj čas, ovšem pokud mám pravdu, mohla bych pár lidem pomoci k lepšímu životu.“

Albus si Herm chvíli prohlížel a nakonec si povzdechl.

„Dobře tedy. Nezapomeňte, že zítra začíná škola a musíte se účastnit hostiny. Budu věřit, že víte, co děláte, stejně jako vždy.“

„Děkuji, pane řediteli. Nezklamu vás.“
Herm lehce pokynula Snapeovi a opustila ředitelnu.

Severus se zamračil na dveře za kterými zmizela a obrátil se k Brumbálovi.

„Jste si jistý, že je dobrý nápad, aby Luciuse navštívila? Koneckonců, jsou to pouhé dva dny, kdy ho do Azkabanu poslala.“

„Tohle nebyl důvod k mému nesouhlasu. Věřím, že madam Loddová ví přesně, co dělá a kdy to dělá. Její načasování je vždy správné, z toho obavy nemám a věřím jí. Ovšem její minulost je natolik nešťastná, že by v přítomnosti mozkomorů mohla dopadnout stejně jako Harry. Proto jsem nesouhlasil. Viděla umírat své blízké, rodinu, přátele a zažila toho tolik, že se divím tomu, jak je vůbec schopna normálně žít. Jiný důvod k mému nesouhlasu nebyl,“ odvětil s obavami Brumbál.

„Opravdu jí hodně věříte,“ posadil se proti Brumbálovi Severus.

„Mám k tomu vážné důvody, Severusi. Koneckonců, sám jsi už poznal její výjimečnost a to jsi ještě neviděl všechno, co dokáže,“ pousmál se Brumbál a složil si ruce do stříšky, jak měl ve zvyku.

„Nicméně jsem si tě nepozval kvůli madam Loddové, i když se jí to také týká. Jeden můj starý přítel, který je shodou okolností i její přítel, se mi nabídl, zda bych nechtěl rozšířit výuku OPČM o výuku soubojů. Přiznám se, že při vzpomínce na profesora Lockharta mě tahle myšlenka mírně řečeno vyděsila. Zeptal jsem se Herm a ta, protože kvality onoho člověka zná, považuje návrh za dobrý, ovšem podle jejího názoru, by ses toho měl účastnit i ty.“

„Já? Bez urážky, Albusi, ale myslíte, že mám zapotřebí se účastnit něčeho takového? Nevidím k tomu jediný důvod,“ odsekl chladně Snape a znovu před očima viděl Lockhartův úctyhodný výkon.

„Ano, přesně takovou odpověď jsem očekával,“ usmíval se ředitel, zatímco si bral citronový drops, který následně také nabídl Severusovi. Samozřejmě byl odmítnut. „Já sám však s jejím názorem souhlasím. V prvé řadě, na rozdíl od našeho přítele, ty sám víš nejlépe, jak moc temná kouzla smrtijedi používají, tudíž jsou tvé znalosti nepostradatelné. Další věcí jsou rozdílné schopnosti. Troufám si tvrdit, že oponovat Herm může jen schopný kouzelník a i tak bude mít problém, koneckonců ne nadarmo se její jméno v Americe vyslovuje až s posvátnou úctou. Ač je náš přítel opravdu schopný v soubojích, ani on si netroufá stanout proti madam Loddové a bohužel celý základ výuky by rád založil právě na ukázkách soubojů s ní. Popravdě je to velice chytrý tah, protože její schopnosti jistě zaujmou velkou část studentů, kteří pak budou mít tu správnou motivaci,“ vysvětlil Albus a sledoval stále zamračenější výraz profesora lektvarů.

„Jak do toho zapadám já, řediteli? Nemyslíte si, že budu tím ukázkovým oponentem?“

„Ach, přesně v to doufám a doufá v to i Herm. Podle jejího názoru, jsi nejschopnější profesor na škole. Ještě je možnost, že by si pozvala svého kolegu, který za ní přicestoval do Británie a ona osobně ho vyškolila, ovšem ráda by se tomu vyhnula.“

„Proč?“

„Protože ten člověk venku sleduje smrtijedy a je v tom vážně dobrý.“

Severus si ředitele Bradavic prohlížel a snažil se najít nějaký náznak vtipu, cokoliv, co by mu řeklo, že to nemyslí vážně, ale nic takového nenašel. Upřímně však musel uznat, že nápad jako takový byl dobrý. Všechno se nedalo vložit do hodin obrany a s tím, jak se střídali učitelé, většina studentů neměla ani základy. Věřil, že takový Harry, by tohle přivítal s nadšením a sám Severus by se mohl přesvědčit, jaké jsou jeho praktické dovednosti. Myšlenka na mladíka ho opět na krátký okamžik vykolejila, ale nedal nic najevo.

„Upřímně by mě zajímalo, co z téhle šarády budu mít já? Nebo jako obvykle budu jen plnit vaše rozkazy?“ zeptal se podrážděně, přestože uvnitř už s návrhem dávno souhlasil a snad se i těšil. Uvědomil si totiž, že bude mít dokonce příležitost zjistit, kam až sahají schopnosti Herm Loddové.

„Co z toho budeš mít ty? Nebude skvělý pocit vědomí, že jsi své studenty připravil na svět venku? Mimo to, jsem ochoten ti sdělit pravou totožnost onoho přítele, kterou znám pouze já a Herm.“

„Pravou totožnost?“ napřímil se Snape.

„Ano. Zatím si nepřeje, aby se vědělo o jeho návratu,“ odpověděl klidně Brumbál.

„Zajímalo by mě, proč hrajete tohle divadlo, když stejně víte, že nemám na výběr,“ zamračil se Snape.

„To není pravda. Vždy máš na výběr. Beru to tak, že souhlasíš, proto ti tedy řeknu, kdo je náš přítel. Jmenuje se Caradoc Dearborn.“

Pokud Severus byl přirozeně bledý, tak v ten okamžik připomínal ducha. Natolik na něj zapůsobilo jedno jediné jméno.