Severus nebyl hlupák. Vždy se považoval za inteligentního člověka a málokdy se setkal s problémem, u kterého by neznal řešení. Poslední dny se však s takovým problémem potýkal. A dokonce měl jméno. Potter. Od rozhovoru s Loddovou nedokázal mladíka dostat z hlavy. Myšlenky a pocity v něm vířily a on jim nechával volný průchod. Věděl, že Malledi měl z velké části pravdu, přestože veškerá jeho tvrzení zněla absurdně. Ano, záleželo mu na Harrym a nemělo to spojitost se slibem, který dal Brumbálovi. Jenomže po několika dnech neustálého přemýšlení zjistil, že to není jeho největší starostí. Opravdovým problémem bylo spojení Harryho a Pána zla. Jakmile si tohle spojení Pán zla uvědomí, bude schopen ho využít proti Harrymu. A ten kluk neměl žádné zkušenosti s nitrobranou, přestože projevil sílu své mysli, když dokázal vzdorovat impériu.

Měl strach. Ne o sebe nebo o kouzelnický svět, ale o zelenookého mladíka, který ho připravil o klidný spánek. Znovu mu na mysl vytanula Mallediho slova.

„Ano, má stanout proti Ty-víš-komu a je to o důvod víc k tomu, abys přestal být tak tvrdohlavý. Tvé uvědomění může být klíčem k tomu, aby válka skončila bez obětí.“

Bývalý ředitel zmijozelské koleje jistě věděl více, než dával najevo. A Severus chtěl odpovědi, i když to znamenalo otevřený rozhovor s Malledim. S povzdechem opustil laboratoř a přešel do obývacího pokoje. Koutkem oka si všiml, že Malledi sledoval každý jeho krok. Byl to nejzajímavější ředitel koleje, o kterém kdy Severus slyšel.

Beze slov prošel kolem portrétu a nalil si sklenku červeného vína. Za tyhle prázdniny toho vypil mnohem více, než bylo obvyklé, ovšem na jeho obranu, taky byly tyto prázdniny mnohem divočejší než ty předchozí. I se sklenkou se posadil do křesla a tiše Mallediho pozoroval.

„Mám dojem, že tě něco trápí, Severusi,“ usmál se na něj portrét. „Stále to je pan Potter?“

Severus upil vína a ušklíbl se na Mallediho.
„Vyslechl jsem si vaše kázání ohledně Pottera již několikrát, není třeba se opakovat, Malledi. Jednu věc jste mi však nevysvětlil. Proč? Jak mu pomůže, že jsem došel k uvědomění? A co s ním mám vlastně společného?“

„Řekni mi, Severusi, kdyby za tebou před rokem Harry přišel a řekl ti, že mu na tobě záleží, co bys udělal?“ zeptal se místo odpovědi Malledi a Severus se zamračil.

„Samozřejmě bych ho vyhodil! O čem bych asi mohl debatovat s děckem?“

„A dnes? Jak by ses zachoval, kdyby to udělal dnes?“

Severus se nadechoval, že odpoví úplně stejně, ale nemohl. Teď, když sám sobě přiznal, že mu na Harrym záleží, si uvědomoval, že by ho nedokázal jen tak vyrazit ze dveří. Netušil, co by mu řekl, ale určitě by se k němu neotočil zády.

Malledi si ze Severusova mlčení vyvodil odpověď a pokračoval: „To je jeden z mnoha důvodů, proč jsem naléhal, aby sis to ty sám uvědomil. Je to vlastně i odpověď na to, jak mu to pomůže. Harry je vnímavý, on pozná, že tvá nenávist není taková jako dřív. Pro něj, s jeho povahou, bude důležité vědět, že nestojíš proti němu. Vím, že tohle není uspokojující odpověď, ale více ti říct nemohu. Ne, že bych nechtěl, ale je podstatné, abys na zbytek přišel sám. Tohle není jen věc Harryho, je to něco, co přímo ovlivňuje i tebe. Může se ti to zdát směšné, Severusi, ale je na čase žít. I ty na to máš právo a svým uvědoměním jsi udělal velký krok.“

„Takže je to jak jsem si myslel, víte toho mnohem více. Budu hádat, ředitel vám zakázal mi něco prozradit, že ano?“

Severus byl naštvaný. Měl pocit, že je jen loutkou v Brumbálově divadle. K jeho překvapení se však Malledi začal smát.

„Severusi, jsou věci nad kterými nemá moc ani Albus Brumbál. Ne, ředitel mi nic ani nepřikázal ani nezakázal. Nemohu ti nic říct proto, abych nenapáchal více škody než užitku. Je to jednoduché, prostě se řiď svými pocity a všechno bude v pořádku.“

Profesor lektvarů mlčel. Něco, nad čím Brumbál neměl moc? Takových věcí bylo velmi málo. Severus si byl jist, že ředitel školy by mohl ovládat všechno a všechny, kdyby jen chtěl. Snad jen starodávná magie by mu mohla vzdorovat. Snape se na Mallediho podíval s hrůzou jasně vepsanou ve tváři.

„Magie? To, co nějakým způsobem spojuje mě a Pottera je magie? Malledi, řekněte mi, že se mýlím!“

„Jak jsem už řekl, Severusi, jsou věci, o kterých nemohu mluvit. Omluv mě.“

Malledi opustil plátno zrovna ve chvíli, kdy se Severus rozzuřeně postavil. Když viděl, že bývalý ředitel již není na svém místě, začal pochodovat po místnosti.

Jaká magie by ho mohla spojovat s Harrym? Pokud by se jednalo o cokoliv stvořeného a seslaného člověkem, určitě by existovala cesta ven. Minimálně Brumbál by takovou cestu mohl nalézt. Ovšem podle Mallediho neměl v téhle věci ředitel školy žádnou moc, takže se muselo jednat o starodávnou magii.

Taková magie byla divoká a nepoddajná. Zjevovala se náhle a ovlivňovala životy kouzelníků, aniž by se jich ptala na jejich názor. Nikdo nemohl určit, kdo bude do jejích sítí vtažen a přesto, že se většinou jednalo o dobrá kouzla, vědomí, že do vašeho života zasáhlo něco nezvratného, nebylo zrovna příjemné.

Severuse však trápilo něco jiného. Každá magie, ať už ta divoká nebo ta, kterou běžně používali, měla svá pravidla a v případě nedodržení následoval trest. Pravidla starodávné magie byla přísná a nezřídka jejich porušení končilo smrtí. Děsivé na tom bylo, že pokud kouzelník nevěděl o svém ovlivnění divokou magií, často nějaké pravidlo porušil a pak trpěl, aniž by věděl proč. V dnešní době takových případů ubývalo, přesto se stále stávaly. A profesor lektvarů se obával utrpení, jaké by mohlo jeho a mladého nebelvíra postihnout v případě, že by porušili pravidla. Bude muset zjistit, co přesně je spojuje.

Najednou se sklepením ozval smích. Severus Snape se začal smát. Celé prázdniny se považoval za bláznivého, dokonce i zvráceného člověka, protože jeho myšlenky neustále směřovaly k Potterovi a přitom to měla na svědomí magie. Nebyl blázen. Netušil proč si starodávná magie vybrala zrovna jeho a Harryho, ale jistě to mělo nějaký důvod. A tohle zjištění způsobilo, že se mu ulevilo.

Pohlédl na hodiny nad krbem. Brumbál ho požádal, aby se ve čtyři dostavil do jeho kanceláře. Byl nejvyšší čas, aby vyrazil a až se vrátí zpět do sklepení, začne pátrat po spojení, které má s Potterem. Spojení, které mu najednou nepřipadalo tak protivné a nesnesitelné jako dřív, přestože o něm stále nic nevěděl.