Bylo zvláštní pozorovat Pottera v jeho běžném životě mimo Bradavice a bylo to...překvapivé. Severus si Petunii nikdy nijak neidealizoval, ovšem také neočekával, že z Pottera je ve své podstatě domácí skřítek. Měl za sebou již několik Fletcherových hlídek a den ode dne byl překvapenější. Potter chystal snídani, uklízel, pracoval na zahradě, zatímco se Dursleyovy chladili v ohromném bazénu a zřejmě s nimi ani zdaleka nevycházel tak, jak by tomu v běžné rodině mělo být. Když nedělal nic z toho, byl zavřený ve svém pokoji a k Severusově údivu, měl nos zabořený do knih. Večer co večer se pak vydával na nedaleké dětské hřiště, kde seděl tak dlouho, dokud nespatřil svého bratrance jak míří domů. A když se celý dům ponořil do tmy, Harry se posadil na parapet a se zavřenýma očima tam strávil velkou část noci.

Pro většinu lidí by bylo minimálně smutné zjištění, že slavný Harry Potter nežije tak, jak by se s jeho postavením očekávalo. Ne však pro profesora lektvarů. Bylo šílené, že z Petunie se stala ještě větší bestie, než jakou byla v mládí. Bylo překvapivé, že některé fámy kolem Pottera jsou pravdivé, ovšem tím to končilo. Profesor, jehož nálada byla poslední dny jako jízda na horské dráze stejně tak jeho názory, si z toho vyvodil jediné. Potter si svým chováním ve škole kompenzoval život, který žil mimo Bradavice. Stále to byl stejný arogantní spratek nerespektující osoby kolem sebe.

Severus se uchechtl. Taky neměl jednoduché a už vůbec ne příjemné dětství a taky ze sebe ve škole nedělal něco víc. Kdyby se ze všech, kteří mají špatné dětství stali nesnesitelní zmetci, tak by svět byl odsouzen k záhubě.

,Ty ses rovnou stal smrtijedem,' ozval se hlas hluboko v jeho mysli, ale Severus ho zahnal stejně, jako všechny myšlenky na Pottera, které zaváněly jakýmkoli pozitivním názorem.

Přiblížil se večer a Potter, jako každý den, vyšel z domu a zamířil na hřiště. Severus ho tiše, pod zastíracím kouzlem, následoval. Mladík byl ostražitý, přesto si Snape nevšiml, že by u sebe měl hůlku. Copak se domníval, že by se v případě nebezpečí ubránil bez kouzel? Opět ho přesvědčil o své hlouposti.

Harry se posadil na starou, značně zničenou houpačku a začal se lehce pohupovat. Těžko říct, co se mu honilo hlavou, ale myšlenkami se zdál být na hony vzdálen od Kvikálkova. Severus stál dostatečně blízko, aby viděl jeho nepřítomný výraz, který.se však rázem změnil na naštvaný a to z jediného důvodu. Blížila se Dudleyho parta s jeho bratrancem v čele.

„Kohopak to tu máme? Co tu děláš, Pottere? Vzpomínáš na mámu s tátou?" chechtal se Dudley a v Severusovi se zvedla vlna vzteku. Jak mohl ten mudla o Potterových rodičích takhle mluvit? K jeho údivu se však Harry nezačal vztekat a jen se na Dudleyho usmál.

„Tebe se asi ani na nic ptát nemusím, co? Co by asi řekla maminka, kdyby věděla, že její Dudlánek chodí okrádat malé děti? Mohl bych se o tom zmínit při večeři," zašklebil se Harry a nedával najevo, jak moc uvnitř zuří.

Dudley k němu, i přes svou velikost, hbitě přiskočil a chytil ho pod krkem. Profesor lektvarů to sledoval s ledovým klidem. Nejednalo se ani o smrtijedy ani o žádné jiné riziko ze strany kouzel, takže se mohl pouze bavit na Potterův účet.

„Neměl by sis tak vyskakovat, Pottere! Nemůžeš proti mně použít tu zatracenou věc! Vyhodili by tě, ze školy," zavrčel Dudley těsně u Harryho ucha a mladého čaroděje do nosu praštil zápach alkoholu. Přesto se nepřestal usmívat.

„Zapomněl jsi, že můj kmotr je celosvětově hledaný vrah? Nemusím na tebe použít kouzla, stačí mu napsat."

Dudley od Pottera odstoupil a v obličeji se mu přece jen mihl stín strachu.

„Naši udělali chybu, že si tě nechali u sebe," odsekl tělnatý mladík, který dnes byl odvážnější než obvykle, „kdyby to neudělali, zhebl bys a konečně by byl na světě klid."

„To je fakt, aspoň bych nebyl něčí boxovací pytel," zahuhlal v odpověď Harry a sledoval jak se celá parta v čele s Dudleym vzdaluje. Tentokrát se rozhodl zůstat bez večeře, než aby musel být v Dudleyho společnosti.

Lomcoval jím takový vztek, jaký už dlouho nezažil. Za ty roky si už zvykl, že se do něj Dudley naváží, ale jeho rodiče si do huby brát nebude! Jenomže co tak proti němu zmůže? Magii použít nemůže, leda by chtěl použít svou novou moc a zastání nikde nemá. Cítil, jak se jeho magie bouří a chce vybuchnout, ale netušil, jak to zastavit.

Severus to celé sledoval s neurčitým výrazem ve tváři, ovšem teď přece jen začal mít obavy. Viděl mladíkovu divokou magii jak se kolem něj nekontrolovatelně stáčí a pokud ji Potter nezvládne stáhnout zpět, na ministerstvu to budou považovat za porušení zákona. Kdyby nevěděl, že to právě tenhle kluk má porazit Pána zla, bylo by mu to celkem jedno. Nezdálo se, že by se Potter uklidňoval, proto vytáhl hůlku, ovšem nestihl ji použít.

Ve stejný okamžik se v křoví naproti objevila záře a vzápětí se vynořil dvanácterák následovaný fénixem, fretkou a foxteriérem. Snape pohlédl na Harryho, který se netvářil tak překvapeně jak by očekával. Jeho magie se taky začala uklidňovat, proto obrátil pozornost k patronům, kteří nyní mířili k Potterovi.

Mladík seskočil z houpačky a přešel až k nim. Několikrát se rozhlédl a pak zavolal: „Kde jste?"

Chvíli se nic nedělo a potom se z křoví vynořila postava. Severus se začal mračit. Co tady ksakru dělá ta ženská?

„Věděl jsem, že jste to zase vy!" vyhrkl Harry.

„Samozřejmě, že jsi to věděl, vždyť jsem ti dala neomylnou nápovědu," usmála se na něj žena. „Říkala jsem, že se ještě setkáme, ovšem nečekala jsem, že tak brzy."

„Ale proč jste vlastně tady?"

„Zajímavá otázka, Harry. Chystala jsem se spát, ale měla jsem neodbytný pocit, že se něco děje, tak jsem se chtěla podívat, že jsi v pořádku. Hned jak jsem se přemístila, cítila jsem tvůj vztek. Měl by sis dávat pozor," odvětila a patroni zmizeli.

„Už mi řeknete, kdo jste?" zamračil se na ni mladík a Severus byl sám zvědav, co mu Loddová řekne. Byl připraven zasáhnout, kdyby se Harrymu jakkoliv pokusila ublížit, ale také, ač to nerad přiznával, byl zvědav, o čem se spolu budou bavit.

„Můžeš mi říkat Herm," odpověděla a Harry na ni vykulil oči.

„Herm?"

„Ano, tak se jmenuji. Herm Astrid Loddová, pokud ti to nějak pomůže."

Harry si ji chvíli prohlížel a pak natáhl ruku: „Harry James Potter, kdybyste to náhodou nevěděla."

Se smíchem přijala jeho ruku a přešla k houpačce na které předtím seděl. Vytáhla hůlku a několikrát s ní mávla. Místo jedné houpačky tam najednou byly dvě a Herm se na jednu usadila. Na malý okamžik se zamračila do míst, kde byl skryt Severus a pak se otočila zpět na Harryho, který si sedl na druhou houpačku.

Severus popošel o krok blíže, aby mu neuniklo ani jediné jejich slovo. Možná, kdyby věděl, že si následující rozhovor bude v mysli přehrávat ještě několik dní, raději by se vzdálil.