„Arture, Mundungus opustil své stanoviště na Harryho hlídce. Buď tak hodný a najdi ho, rád bych si s ním promluvil,“ pronesl ředitel školy do krbu.

„Je Harry v pořádku, Albusi? Koho tam mám poslat?“

„Harry naštěstí není sám, takže nemusíš mít strach. Jakmile seženeš Mundunguse, tak půjde zpátky na hlídku, kterou bude mít až do rána.“

„Jste si jistý? Pokud odešel z hlídky jednou, může ji opustit i podruhé. Fletcher není zrovna spolehlivý člověk, Albusi.“

„Proto s ním chci mluvit, Arture. Jsem si jist, že pak svou hlídku bude brát svědomitě,“ odvětil Brumbál.

„Jak myslíte, jdu ho najít.“
Hlava Artura Wesleyho zmizela a ředitel školy přešel zpět ke stolu.

„Co tě sem přivádí, Severusi?“ optal se profesora lektvarů.

„Děje se něco s Potterem?“ vyhrkl Severus místo původně plánované otázky.

„Nyní už by měl být v pořádku. To ovšem nepochybně není důvod tvé návštěvy,“ odpověděl ředitel se svým obvyklým klidným výrazem.
Severus věděl, že nic víc o Potterovi od Brumbála nezjistí, proto se začal věnovat tématu, kvůli kterému původně přišel.

„Potkal jsem na chodbě běžící slečnu Loddovou. Nezpomalila ani když do mě narazila. Její chování je horší než některých studentů,“ pronesl s úšklebkem Severus.

„Slečna Loddová měla vážný důvod ke spěchu, Severusi. Pokud tě to potěší, mohu jí udělit školní trest,“ usmál se na něj Brumbál.

„Kdo je zač? Cítil jsem její magie, takže vím, že se nejedná o nějakou obyčejnou čarodějku. Proč se může neomezeně potloukat po Bradavicích v době, kdy Pán zla povstal a měli bychom se mít na pozoru?“

„Takže tě přivedla zvědavost?“

„Mám rád přehled, přestože s vámi jsem se již naučil, že na spoustu informací nemám nárok,“ odsekl profesor lektvarů.

„Slečna Loddová má mou plnou důvěru, to by ti mělo stačit,“ řekl vážně ředitel.

„To myslíte vážně? Berete jako naprostou samozřejmost, že všichni budou mít stejné názory jako vy, že všichni budou slepě důvěřovat lidem, kterým věříte vy. Nepřijde mi rozumné, aby se někdo takový pohyboval po hradě,“ zvýšil lehce hlas Severus.

„Nechci, aby měli lidé kolem mě stejné názory, pak by nezůstával prostor k diskuzím. Nejsem si jist, co přesně ode mě chceš vědět, Severusi. Slečna Loddová je vysoce inteligentní, kvalifikovaná a mocná čarodějka, kterou bych rád zapojil do ochrany Harryho i do Fénixova řádu. Samozřejmě, pokud bude souhlasit o čemž nepochybuji. Také bych ji chtěl nabídnout místo po profesoru Moodym,“ vysvětlil krátce ředitel školy a Severus v tu chvíli viděl rudě.

„Vy chcete cizí ženské svěřit Potterovu ochranu?!“ vykřikl profesor a vztekle se postavil.

„Zvláštní,“ pronesl s úsměvem Albus, „domníval jsem se, že jako největší problém opět uvidíš post učitele obrany. Změnil jsi snad své priority?“

„Neodbíhejte od tématu, Brumbále! To nestačí, že na hlídce necháváte takového budižkničemu jako je  Fletcher, ještě chcete spoléhat na nějakou neznámou ženskou? Zbláznil jste se?“

„Pravda, Mundungus není zrovna spolehlivý, ovšem máme málo lidí a nemám nikoho, koho bych mohl do Kvikálkova poslat. Nebo se snad chceš zapojit i ty a převzít Mundungusovy hlídky?“ optal se Brumbál s úsměvem a složil ruce do stříšky, jak měl často ve zvyku.

„Klidně! Aspoň budu vědět, že je Potter v bezpečí,“ vyhrkl Severus bez rozmyslu a Brumbálův úsměv se ještě rozšířil. Profesor okamžitě pochopil, že se ve svém vzteku nechal chytit do ředitelovy sítě.

„Výborně, až se vrátí slečna Loddová, vezmeš si zbytek Mundungusovy hlídky.“ 

„Vyhýbáte se odpovědi, řediteli!“ zavrčel Severus. Věděl, že teď už se ze své nečekané povinnosti nevyvlékne, proto chtěl z ředitele dostat odpověď na předchozí otázku.

„Severusi, je jistě obdivuhodné, že ti záleží na Harryho bezpečí, ovšem nejsem povinen sdělovat ti své důvody, proč mám ke slečně Loddové absolutní důvěru. Není mnoho lidí, u kterých bych si byl jist, že budou Harryho chránit i za cenu vlastního života, ovšem u slečny Loddové, stejně jako u tebe, tuto jistotu mám. Příliš často si na lidi děláš názor, aniž bys je znal. Ať už se to týká Harryho nebo teď slečny Loddové.“

„Vy si myslíte, že bych pro Pottera obětoval život bez mrknutí oka? A ta ženská taky?“

„Samozřejmě. Ty, ač tě k tomu vede starý slib, jsi ochoten být Harryho štítem. Slečna Loddová, ze svých vlastních a neméně důležitých důvodů, udělá totéž. Pokud se na Harryho bude řítit smrtící kletba, vy dva jste ti u kterých vím, že si před něj stoupnete. Nemá smysl o tomto tématu dále diskutovat, Severusi. Pokud nemáš již nic dalšího, tak odejdi. Pošlu ti zprávu, až se slečna Loddová vrátí.“

Severus chtěl něco namítnout, ale ve stejný okamžik do místnosti vplul patron. Byl to dvanácterák a profesora okamžitě napadlo, že ho poslal Potter, ale tato myšlenka mu byla vzápětí vyvrácena.

„Harry i Dudley jsou v pořádku. Otřesení, s děsivým zážitkem, ale živí a zdraví. Odvedu je domů a vrátím se za vámi.“

Severus sledoval jak patron zmizel a stočil zrak zpět na ředitele. Po chvilce promluvil o poznání klidněji: „Proč jste mi neřekl, že tak spěchala za Potterem? A co se vlastně stalo?“

„Severusi, dnes se chováš naprosto nezvykle a netroufám si říct, čím to je. Nezeptal jsi se, kam spěchala. Slečna Loddová má jistý dar, díky němuž zjistila, že se v Kvikálkově něco děje a zjevně se nemýlila, jak jsi sám právě slyšel. Netuším, zda se v tobě hnulo svědomí a rozhodl jsi se na Harryho pohlížet jako na člověka a ne objekt své nenávisti nebo zda za tvým dnešním chováním stojí něco jiného, ale budu rád, pokud se příští rozhovor obejde bez tvého křiku a nedůvěry. Chápu, že se mnou nemusíš ve všem souhlasit a jsem si jist, že nedostatek některých informací tě musí řekněme štvát, ale měl bys mít na paměti, že Harryho bezpečí je na prvním místě. Po loňském roce, kdy se zde ukrýval smrtijed si opravdu pečlivě vybírám, koho k Harrymu pustím a koho ne.“

Sotva Brumbál domluvil, ozvalo se tiché zaklepání a do místnosti vstoupila Hermiona.

„Pane řediteli, profesore Snape,“ kývla na pozdrav.

„Severusi, myslím, že je čas na tvou hlídku,“ promluvil ředitel a Hermionino obočí vystřelilo vzhůru.

„Než půjdu, rád bych věděl, co se stalo, pane řediteli,“ pronesl vážně profesor lektvarů.
Ředitel školy pohlédl na Hermionu a lehce přikývl.

„Harryho a jeho mudlovského bratrance napadli mozkomorové. Když jsem přišla, chystali se jim dát polibek,“ odpověděla Hermiona a byla si jistá, že Severus o stupeň zbledl. Ten pouze přikývl a opustil ředitelnu.