Utíkal jsem uličkami Města. Zatímco jsem běžel, mi v hlavě křičeli různé myšlenky.
Co budu dělat?
Kam mám běžet?
Vidím támhle Jiffa s Jeffreym?
Zvláštní bylo že jsem si odpověděl jen na tu poslední otázku.

Na druhém konci ulice jsem zahlédl Jiffa a Jeffreyho. Nedalo mi to a musel jsem zastavit.
Po chvilce pozorování mi přišlo že se chovají zvláštně.
Pomalým a tichým krokem kráčeli podél ulice a pokaždé když šli okolo další uličky, se tam opatrně podívaly.

Dívat se na ně mi přišlo komické. Zvláště když Jiff vyděsil starší paní, která zrovna vycházela zpoza rohu.

Trochu mi přišlo jako kdyby se před někým skrývaly. Ale před kým by se mohli schovávat?
Čím déle mi vrtalo hlavou co dělají, tím víc se přibližovaly ke mně aniž bych si toho všiml.

Když byly ode mě asi jen třicet kroků, zahlédl mě Jiff. Déle než bych chtěl se mi díval zpříma do očí.

Něco, nevím co to bylo, mi z jeho tváře nebo pohybu řeklo proč se chovají tak divně.
Šli po mně.

„Jeffrey! Támhle je!" zakřičel na svého bratra.

Vyděšeně jsem pochopil o co jde. Oni jsou strážní a pracují pro Silné. A oni jim nařídili pochytat všechny cizince.
Zatímco jsem se zdržoval přemýšlením, oni mě chtěli chytit.

Jakmile jsem uviděl jak se hodlají rozběhnout začal jsem zběsile utíkat taky.
Nikdy jsem ve Městě nebyl dvakrát spokojený ale byl to můj domov!
A za to abych tu žil budu klidně i bojovat!

Veškerý odpor byl ale předem marný a já to věděl. Nemohl jsem jim utéct.
Byl jsem malý a oni dospělí.

Když už se po mě Jiff sápal svýma rukama, už jsem začal přemýšlet jaké to bude tam venku.
Nedával jsem ale pozor a zakopl o kámen.

Nečekaný pád překvapil jak mě, tak Jiffa, který běžel přímo za mnou a vrazil do mě.
Neudržel se na nohou a spadl taky. Jenže narazil přímo hlavou o zem a nespíš silně, když mi chvíli přišel mimo.

Neudělal jsem stejnou chybu jako předtím a nečekal. Nezajímal jsem se o to zda mu něco je, chtěl jsem utíkat dál.

Zezadu mě však chytil za ramena Jeffrey.
„Stůj ty skrčku!" zakřičel mi do uší.

Ale pro jednou mi bylo jedno zda na mě někdo křičí. Bojoval jsem a snažil se aby mě pustil ale on ještě přitlačil až jsem musel bolestí vykřiknout.
„Au! Pusť mě!"

,,Co to s tebou je? My ti nechceme ublížit!" řekl Jiff a zvedl se znovu na nohy.

„Nechte mě! Já nechci z Města! Já chci domů..." vydal jsem ze sebe a kopal aby mě Jeffrey pustil. Bál jsem se.

„Ale..." začal Jiff ale nedořekl to.
Podíval se směrem za nás.
Když se Jeffrey tím směrem podíval taky pochopil jsem proč se zarazil.

Za náma stala banda chlapů a v jejich čele ten chlap ze včerejška. Nejspíš to byl jejich šéf.
Všichni v ruce držely nůž.
Vypadali nebezpečně.

„Hej ty!" zakřičel ten chlap a ukázal na Jiffa.
Jiff se k němu otočil.
„Jo, s tebou mluvím zmrde! Dostaneš nakládačku za ten včerejšek!"

Muži se jako kdyby to mělo před připravený, rozmístili okolo nás a obklíčili.
Jiff s Jeffreym se zdály jen trochu znepokojení.
Nechápal jsem proč jsou tak v klidu. Kdyby jich bylo míň dokázaly by je zmlátit ale takhle...
Vždyť měli velkou přesilu!

Jeffrey mě pustil ale přísným pohledem mi řekl abych se ani nehnul.
Nemusel se bát. Nikam utéct jsem ani nemohl.
Teď jsem se nebál ze mě vyženou z Města. Měl jsem strach že tu zemřu.

„Opravdu si myslíte že to je dobrý nápad?" zeptal se jich nevině Jiff.

Jejích šéf mu jen plivl k nohám.

„Nejsem si jistí zda vám za tohle máme ublížit hodně nebo málo," Jeffrey se na ně vřele usmál jako kdyby šlo o vtip.

Pár lidí v bandě se zasmálo jako kdyby řekl něco vtipného.
Ve skutečnosti měl pravdu.

„Všichni... Do nich!" zakřičel na povel a chlapi se na nás vyřítili jako stádo koní.

Zavřel jsem oči a myslel na smrt.
Ozval se zvuk rány. Něco narazilo do zdi.
Nebo někdo?

Opatrně jsem otevřel oči a zůstal stát s otevřenou pusou.
„Síla..."

Stačilo se rozhlédnout kolem a každému bylo jasné že to byla Síla, kdo odhodil ty muže na zdi.
Začal jsem jásat!

Jiff a Jeffrey stály okolo mně v zářivě oranžovém kruhu ze Síly.
Bylo to neuvěřitelné!
Věděl jsem že strážní musejí mít Sílu ale nikdy bych nevěřil že tak velkou!

Vzpomněl jsem si však co mi chtěli udělat a vzpamatoval jsem se. Oba dva se zdály být v jakémsi tranzu.
Jen stály se zavřenýma očima a nic nedělali.
Síla, která okolo nás proudila však říkala něco jiného.
Zdálo se že nás pořád ochraňuje a čeká jestli nezaútočí ještě někdo.

Napadlo mě uniknout dokud jsou v tom tranzu a zmizet jim.
Nevěděl jsem ale jestli můžu projít tím proudem.
Váhavě jsem k němu natáhl ruku a dotkl se jí. Ruka mi vak prošla klidně skrz.

Vítězně jsem se usmál a běžel dál.
Už jsem věděl kam půjdu.
Tam, kde mě nikdy hledat nebudou.

Kampak to asi bude?😸
Jsem zvědav jaká všemožná místa vymyslíte v komentářích😸

Za každý vote budu já i Áron velmi šťastní 😸