Když jsme si už nemohli házet kamínky, chtěl jsem hrát něco jiného.
Jenže žádná další hra Erika už nenapadla a slunce stejně pralo moc silně na to abychom mohli něco dělat.

Pomáhat Emmě jsme už nemuseli, takže jsme se začaly nudit.
„Běžte si hrát, já to tu zvládnu," řekla ale chtěla abychom se nevzdalovali od tržiště.

Proto jsme začali hledat nějaké místo, kde bychom si mohli sednout aniž by na nás svítilo slunce.
To bylo ale těžší než se zdá, když je poledne a každé stinné místo je obsazené.

„Hmm... Co budeme dělat?" zeptal se mě Erik. Nevěděl kam bychom si mohli sednout.

Jenže já taky neměl nijak velkou představu. „No... Možná..." nic mě nenapadalo. V dálce jsme ale zahlédl kus odhozené plachty.
„Jé, něco jsem vymyslel,"

Ukázal jsem k té plachtě a začal připravovat můj nápad. Řekl jsem Erikovi ať to donese k vozu.
„Proč?" ptal se mě.

„Uděláme si přístřešek," odpověděl jsem mu jednoduše.

Ve voze bylo ještě pár pytlů. Chtěl jsem je odstrčit na stranu ale byly na mě až moc těžký.
„Uhni, udělám to!" řekl Erik a bez větší námahy je odhrnul na stranu a podal mi ten kus plachty.

Už stačilo jen hodit ho na pytle a zastrčit kusy plachty pod ně, tak aby vytvořili rovnou a pevnou stříšku. Vlezl jsem si do vozu a usmál se na Erika.
„Je to dobrý?" zeptal jsem se ho.

,,Jo, ujde," oplatil mi úsměv a lehl si vedle mě. „A co budeme dělat teď?"

„To nevím... ale já chci spát," napadlo mě jen tak. Nebyla to ani lež.

„Cože? Teď? Co jsi dělal tak únavného?" zajímalo Erika.

„Nic těžkého, jen proběhnout půlku Města až sem..."

„To bydlíš tak daleko? Mohl bych tě jít navštívit,"
Erika tenhle nápad doslova nadchnul. „Teda pokud to nebude vadit rodičům," poznamenal opatrně, jako kdyby už s tím měl zkušenosti.

Erik se trefil tam kam neměl. Trefil se do místa, kde to nejvíc bolelo ačkoliv jsem si už myslel že mi to bylo jedno.
„J-jo... Jasně..." snažil jsem se pořád usmívat.
„Rodičům," polkl jsem. „Těm to určitě vadit nebude..."

„Děje se něco?" nejspíš poznal že se něco děje.

„Nic. Nic se neděje, co by se mělo dít?" zasmál jsem se. Jenže tím smíchem jsem jen něco zadržoval.

„Opravdu?" podezíravě zvedl jedno obočí. Nebyl si tím zrovna jistý.

„Nic!" zakřičel jsem na něj.
Šokovaně se na mě podíval.
„Řekl jsem že nic..."

Erik mlčel.
Nejspíš nevěděl co si k tomu na myslet. Ani se mu nedivím.
Proč by se tak bavil s někým jako jsem já? Vždyť nic nejsem.
Jak kdysi řekli: „Nejsi nic. Jsi stejně důležitý jako ta bradavice na mým obličeji."

Vzpomínky vždy bolí. Zvláště když nemůžete vzpomínat na nic dobrého.

Erik se najednou ozval.
„Tak proč brečíš, když se nic neděje?" sáhl mi na tvář a já ucítil jak se mi po nich kutálí slzy. „Řekl jsem snad něco?"

Už jsem to nedokázal držet. Potřeboval jsem to někomu říct. Pustit to. Pustit to všechno. Ale nechtěl jsem brečet. Brečet jako slaboch. Určitě si i myslel že jím jsem.
„Ne... N-nic jsi neřekl," snažil jsem se otřít tvář od slz, ale linuly se další a další až mi začaly padat i z tváří. „Jen... Jen..."

Jenže jsem to nedokázal. Nedokázal jsem říct na co právě myslím. Možná proto že jsem se naučil nevěřit lidem, možná jen proto že jsem byl pitomec.

„Jen co?" objal mě. Otočil se ke mně a celého mě objal.
Hlavu jsem mu zabořil do hrudě a plakal. Mezi vzlyky jsem ještě dopověděl: „Jen já nechci být sám."

Leželi jsme takhle spolu. Vedle sebe s tím že já byl v jeho objetí a on mě utěšoval.
Připadal jsem si zvláštně.
Vzpomněl jsem si na to když mě včera večer takhle objímal Jiff. Taky jsem z něj cítil jistotu s pocitem bezpečí. Věděl jsem že když budu s ním, tak mi nikdo neublíží.
To samý jsem cítil teď. V sevření staršího a silnějšího člověka než jsem já.
Měl jsem ten pocit rád. Přišlo mi že někoho mám.
Ale to se mi nejspíš jen zdálo...

„Chceš něco říct?" zašeptal ke mě. „Chceš abych byl tvůj kamarád?"

„Jo," řekl jsem a přitiskl se k němu ještě víc. On taky ačkoliv jsem to už skoro přestal vnímat.
Nevěděl jsem proč mu tak věřím, nikomu jinému bych nic takového neřekl...

Jestli mi někdo napíše že jsou kapitoly krátké tak se omlouvám... Počkat! Za co?
Já si přece můžu říct jak dlouhý chci kapitoly. Takže jestli vám to vadí...
Můžete mě uKONovat😸

Kdokoli kdo nemá srdce z kamene ať dá vote a kdo mi chce říct že pláče až moc často, ať napíše komentář 😸