No tak tady je druhá kapitola, ale nevím jestli se bude líbit. Trochu jsem chtěla obohatit děj o krutou minulost. Tak si ji užijte a ignorujte mé časté chyby.

Akio probudil chlad. V celém pokoji bylo jako v mrazáku a chladná zeď za zády nepomáhala. Drobná blondýnka rozespale zamžourala a pomalu sáhla po budíku, ,,To je vtip," zvolala podrážděně, když se na jeho displeji ukázalo 03:08.

Tof pohotově přiběhla. Její od hlíny ušpiněné oblečení a potem slepený černý cop naznačoval, že něco není v pořádku.

,,Proč je tu taková zima?" ptala se během marných pokusů vstát, ,,Tof, jsi v pořádku?" zeptala se hned jak získala balanc.

,,Ano," zašeptala a celá se zachvěla. Bylo jasné, že lhala a tak si Akio znovu sedla a poklepala na místo vedle sebe.

Černovlasá dívka si s dutou ránou sedla a koukala do tváře své kamarádce. Její úsměv povadl a nahradila ho rovná linka, jak si rty tlačila k sobě. Obočí jí spadlo níž a víčka se přivřela. Její obličej najednou vypadal utrápeně a staře.

,,Dnes je to přesně sedm let od smrti sestry," zašeptala a svěsila hlavu. Akio se ke své kamarádce přisunula a položila ji dlaň na záda, která nyní odhalovala všechny obratle.

,,To ale není celý příběh," špitla. Akio. Nebyla hloupá a věděla, že tohle téma Tof zvládala. Nikdy sice neřekla nic bližšího, snad jen identitu jí dlouho ztracené zpřízněné duše - Suki Harukan. První žena mezi rytíři a ta co vyhrála bitvu o Tuzvin - legenda.
A přesto se teď vedle ní její kamarádka hroutila.

,,Víš, sestra se mě ujala stejně jako královna jí," Tof pohledem zabloudila ke svým zabláceným nohám a tvář jí zjemnil náznak úsměvu, ,,našla mě, jak žebrám na ulici a prý jsem ji padla do oka,i když jsem byla podvyživená a velice nemocná. Suki byla odhodlaná mi pomoci. Vzala mě jako sestru," očí se jí zakalily, avšak na tichou starost kamarádky jen zakroutila hlavou.

,,Jednou jsme navštívily královský palác. Tehdy královna ještě bojovala s bublinou místo útlého pasu a pod srdcem nosila vás," Tof zvedla hlavu a zahleděla se do dálky, ,,vaše matka se sestrou něco řešila a pak začala brečet. Ta scéna mi do dnes trhá srdce.
Ubrečená královna vzala do ruky svou holi a máchla s ní o zem, až to znělo jako mocné zahřmění.
V tu chvíli Suki upadla a zbledla, vypadala jako by jí život opouštěl," vzlykla a první slza se rozpustila v jemné látce noční košile, rozbrečela se.

,,Tehdy jsem byla malá na to, to pochopit, ale teď už vím. Suki mi dala svou životní sílu.
Mezitím co já každý den sílila, ona slábla.
A pak, jednou v noci, mě poslala za královnou. Jako by mě čekala, objala mě a odešla. Prý probrečela celou noc. Suki tu noc .. ona ... dala mi všechno, jen abych já přežila." dokončila vyprávění a zhroutila se v slzách.

,,Tvá sestra je legenda. Nebude zapomenuta a její duši bude dopřán klid," snažila se kamarádku uklidnit.

Tiché díky rezonovalo oboum v uších dokud se černovláska nepřestala klepat.

Bylo zřejmé že chtěla odejít, avšak to kamarádka nemohla dopustit, ne nyní. Chytla ji za rukáv košile a stáhla, spolu se sebou samou, na postel.

Obě se na sebe usmály a zavřely oči. O něco vyšší postava se obtočila okolo drobného tělíčka Akio a naposledy poděkovala.

Tu noc spali obě s úsměvem na tváři, s pocitem, že na svět nejsou samy.

Ovšem klid panoval jen v onom promrzlém pokoji a dvou zraněných srdcích, neboť se, o necelý jeden svět, nad nimi schylovalo k odplatě.

,,Najděte je a co nejrychleji!" mocně hřměl hlas velitele v jehož očích se odrážela sama bouře.

...

Ráno Akio probudilo pravidelné pípání budíku.
S rozespalým zavrčením jej vypla a modrými perlami sledovala dveře, na protější straně pokoje.

,,Do prčic," zamručela, když jí křuplo v zádech.

...

Tof si v kuchyni už notnou chvíli broukala a připravovala snídani, toasty. Voněly, vypadaly i chutnaly opravdu skvěle. Dokonce tak, že se Akio olizovala ještě před dveřmi, čekajic na auto.
,,Tak, už jdeš, Anake?" křikla a upravila si stuhu ve vlasech.

Sestra se během chvíle vynořila zpoza dveří a táhla mladší, za rukáv košile, k přijíždějícímu autu.

Kožený interiér a vůně vanilky přímo hlásala luxus, avšak takovým způsobem že to ani jedné blondýnce nevadilo. Dokonce se ani pásy nesnažili roztrhat jemnou látku uniforem.

Jízda byla plynulá a než se dívky nadály stály na místě. Menší blondýnka si samou nervózitou chytala a kontrolovala uši.
Starší se naopak jen klidně usmála a zcela ignorovala hromádku nervů vedle.
Prostě si jen tak rovná bundu, mezitím co je sestra na pokraji zhroucení! volalo podvědomí Akio.

,,Taky se uprav, tady to budeš potřebovat. Uši neřeš, když se něco stane tak, no je to nový trend, v Mindursii," usmála se Anake a srovnala sestře sukni.

,,Mindursie? To sis vymyslela!" nervovala se mladší a seškrábla zaschlou hlínu z balerínek.

,,Ale to oni neví a jelikož jsme "přistěhovalci", budou nám věřit a možná to budou i opakovat," odpověděla sametovým hlasem a vystoupila z auta.

Slunce dívky zastihlo nepřipravené. Silné a hřejivé paprsky je hřály na kůži a obě mohli cítit jak je opouští energie.
Rychlé proto prošli skupinou studentů, jež stála uprostřed nádvoří a namířily si to rovnou ke hlavním dveřím, odkud na ně mávala Tof.

...pokračování příště...

Tak lidi, budu ráda za votes a VŠECHNY názory co máte ohledně příběhu. Příběh jsem nově trocha upravila a budu v něm pokračovat. Bohužel knihy jako Samotář a Lucy Red budou tak trohu pozastaveny, než dostanu inspiraci na nové kapitoly.

Děkuji Modřenka