Radši než sedět uvnitř vyšla Akio ven. Na čerstvém vzduchu se přeci jen lépe přemýšlí. Hřiště jí přivítalo studeným dotekem a jemnou texturou betonu, což pro záda nebylo dravé, ale příjemné rozhodně.

Zrak malé blondýnky se zatoulal o něco víš a dovolil jí tak prozkoumávat modré nebe. Bílé obláčky se na obloze proháněly a sem tam utvořily jednoduché i složité obrazce.

,,Tamhle ten, ten, vypadá jako dinosaurus!" ozval se něčí hlas. Nebylo těžké najít jeho vlastníka. 

Vedle mě seděl kluk. Hned jsem se otočila směrem od něj. A začala přemýšlet. ,,Nikdy jsem neměla kluka, tak blízko mě. V našem království jsem měla přísně zakázáno být v takové blízkostí s chlapci a jediný muž se kterým by jsem se měla vídat měl být můj budoucí manžel, kterého nám domluveného od 4 let.
Ano, vinou mé matky.

,,Hotová pohroma!" pomyslela jsem si v souvislosti s tím, co mi nutili, ,, já jim dám ...... tak mami, pokud mě vidíš ........ tak se koukej pozorně." rěkl můj vnitřní hlas a zlověstně jsem se usmála. Pomalu jsem se otočila na toho kluka. A usmála se na něj.

,,Mě spíš připadá jako drak!" řekla jsem a stále jsem z něj nespustila oči

,,Nene! Tohle nemůže být drak!" ohradil se, přisunul se blíže k mému boku a prstem ukázal na obláčky. Když se plně zahleděl do obláčků, podívala jsem se mu do tváře. Celá jsem se zachvěla. Cítil to. Nejdříve se na mě podíval a pak se rychle posunul dál. Oba jsme byly rudí jako rajčata.

,,Jsem Akio. Ty?" Zeptala jsem se a rukou ukázala na jeho osobu.

,,Hirako!" odpověděl rozpačitě. Nastalo ticho.

,,A .... máš pravdu. Doopravdy to vypadá jako dinosaurus." snažila jsem se rozbít ticho.

,,Jako drak by to taky šlo!" podotknul tiše.
Z neznámého důvodu jsem se začala smát. A po pár chvilkách začal i Hiro. Měl velice příjemný smích.

Po pár chvílích se přestal smát a podal mi ruku. Přijala jsem ji a pomalu jsem se s jeho pomocí zvedala ze schodů. ,,Je galantní!" křičela má mysl a já jí tvrdě ignorovala.

,,Jdeš se mnou najít sestru?" zeptala jsem se ho a špičkou u bot jsem kroužila o zem.

,,Tvoje sestra je ta co nakopala zadky těm klukům?"

,,Ano! Je něco špatně?" zatvářila jsem se zmateně.

,,Né jen .... skolila ty největší frajírky školy!" odpověděl s úsměvem vešel do budovy. Nasadila jsem výraz: AHA a odešla do budovy.

Hledala jsem ošetřovnu. Hledání naštěstí netrvalo příliš dlouho, proto když jsme viděli, že holky jsou ještě vevnitř, sedly jsme si na židličky vedle dveří a oba jsme ztichly. Sledovala jsem jeho pohyby postaními pohledy. Seděl tam jako přikovaný a vůbec se nehýbal. Jen občas sebou cukl a koukl na dveře.

,,To ticho mě zabije!" zvolal z ničeho nic, ,,co budem řešit?" zeptal se a koukl na mě.

,,Já mohu probírat vše!" řekla jsem klidně.

,,Ok, tak co škola líbí?" zeptal se s mírně se pousmál.

,,Ano líbí .... a hlavně ten prostor před školou ..... je velký a krásně upravený."

,,Taky si myslím."

''Ty Hirako..."

,,Hiro!" vychrlil rychle.

,,Hiro, jak dlouho sem chodíš?"

,,Jsem ve druháku!"

,,Takže tu jsi druhým rokem," jen pokývl hlavou, ,,a ty jsi místní?" zeptala jsem se a obtočila jsem si pramínek vlasů kolem prstu.

,,Jop!"

,,Prosím tě, potřebovala bych najít chrám rodiny Taurus."

,,A co tam?" zeptal se vyděšeně.

,,Uvidíš!" řekla jsem a škodolibě se usmála.

,,J-Já půjdu s tebou?" vykulil oči.

,,A kdo by mě tam asi vzal?"

,,Aha .... no já .. dobře." pronesl a koutky mu stouply výš, až vykouzlily úsměv.

Pak nastalo zase ticho. Nikdo ho nechtěl přerušit. Bylo to divné. Jen jsme tam seděly a občas na sebe koukly s výrazem: KDY PŘÍJDOU?

Konečně. Po asi 10 minutách ze dveře vylezla Tof, Anake a poslední Yosh. Ihned jsem vyskočila ze židle a objala Shine. Ani nevím proč.

,,Jsem v pohodě! Nic to není! Jen to budu muset nechat v klidu!" snažila se mě uklidnit Yosh. Tak jsem svůj stisk a rychle se odtrhla. Bylo mi dost divně. Strašně jsem se styděla. Po chvilce kdy jsem tam jen tak stála, nás Anake pobídla k pohybu.

Po škole

Odešli jsme ven z areálu školy a zastavili jsme se v parku.

Park byl velký a plný listnatých stromů, jejichž korunami prosvítalo sluneční světlo. Bylo to kouzelné. Holky si sedly na lavičku a začaly řešit ty kluky z dneška. Mě to nezajímalo, taky proč jo.
V tomhle jsem asi hloupá, ale co.

,,Dneska to bylo fajn." zašeptala jsem do větru a sedla si na lavičku která byla, možná tak 20m od nich. Dlouho jsem hypnotizovala větve stromů, jak se hýbou ve vánku, než mě vyrušilo poklepání na rameno.

Nebyl to nikdo jiný, než Hiro. Ostatně kdo jiný? Stál tam s nervozitou ve tváři a ve dlaních svíral pevně řídítka od černého a krásného kola. Byl akorát čas sbalit se a vyrazit prozkoumat chrám rodiny Taurus!

,,Jdeme?" zeptala jsem se ho rychle.

,,No dnes ne, ale zítra klidně." začal se dívat do země.

,,A co tím pádem budeme dělat?" naklonila jsem hlavu na levou stranu a začala prohlížet ho i kolo.

,,Půjdeme za město?" přikývla jsem.

Tadá!

Chyby je nutno ignorovat. Jinak děkuji za jakýkoliv ohlas. Buď v podobě ★ (vote) nebo komentu.(!Jsem ráda za obojí!)

Na obrázku je Hiro.