Měla vyhrnutý rukáv a prohlížela si vnitřní část svého předloktí, které bylo poseto jizvami. Než spočítat jizvy, bylo by jednodušší spočítat nezjizvená místa. Proto se však na svou paži nedívala, své jizvy již znala zpaměti. Sledovala zářící runové znaky, které se objevovaly a zase mizely. Podle počtu znaků mohla zjistit v jaké fázi rituálu zrovna se zrovna nachází. Osm. Osm znaků ze třinácti. S povzdechem stáhla rukáv dolů a posadila se. Už byla za polovinou, přesto bylo stále riskantní setkat se s kýmkoliv koho znala. Nebo spíše koho znal Harry, protože magie, kterou neměla pod kontrolou byla Harryho.

„Harry, jsi si jistý, že to je dobrý nápad? Nemusí se to povést a pak bude pozdě vymýšlet jiné řešení,“ sledovala brýlatého muže, který se snažil přečíst potřebná kouzla. Bylo poznat, že mu to dělá velké problémy, přesto se nevzdával. Odhrnul si šedivé vlasy z očí a sklonil se blíže ke knize. Hermiona si povzdechla a vzala mu knihu z ruky.

„Herm!“ zaprotestoval Harry, ale ona ho rukou zarazila.

„Poslouchej mě chvíli, Harry. Tohle je neskutečně starý rituál a podle všeho taky hodně nebezpečný. Když se podaří, tak je to šance jak tohle celé zvrátit, ale pokud se něco pokazí, přijdeš o magii nebo zemřeš. Víš určitě, že to chceš riskovat?“
Muž, který vypadal spíše jako její dědeček a ne manžel, se na ni usmál: „Hermiono, zemřu tak či tak, to víme oba. Vidíš, co se tam venku děje? Denně umírá tolik lidí! Pokaždé, když jdeš nakoupit, modlím se, aby tě neodhalili, protože by tě už nezachránilo ani moje jméno. Celou dobu jsem se domníval, že dokážu něco změnit, ale nemůžu, ne teď a tady. Vždyť už nedokážu ochránit ani nás. Hermiono, já to musím udělat i za cenu selhání. Musím udělat, alespoň něco!“

Harry si byl všech rizik vědom a stejně do toho chtěl jít. Hermiona se na něj usmála zpátky: „V tom případě půjdu s tebou.“

„Zbláznila jsi se? Myslíš, že ti dovolím, abys to všechno zažívala znovu?“ rozčiloval se Harry, ale s jeho momentálním vzhledem to vůbec nevypadalo děsivě.

„Nezbláznila. Při obřadu jsi použil právo převodu moci a část své magie jsi předal mně. Když půjdu s tebou, bude úspěch jistější. Nikdy nevíš, co se může pokazit a tohle může být náš náhradní plán.“

„Máš dojem, že si z tebe hodlám udělat nějaký plán B? Myslíš si, že mi je opravdu jedno, co s tebou bude?“

„Ne, to si nemyslím, právě naopak. Chceš změnit minulost, abychom všichni mohli žít normální život, včetně mě. Nikdy nic neděláš jen pro sebe, Harry. Mě tady nic nečeká, ty odejdeš a já se budu dál skrývat a vracet se do prázdného domu. To není život, který chci, ale tam budu moct udělat aspoň něco! Vím, co všechno se ti teď honí, ale já neustoupím. Jednou jsem tvoje žena a nehodlám couvat před problémy,“ řekla rázně Hermiona.

„Tohle není-,“ začal Harry, ale žena ho přerušila.

„Tohle není argument? Ano, já vím. Jenomže jsi to byl ty, kdo všechno zahodil a uplatnil právo, abys mě zachránil. Ty si to možná neuvědomuješ, ale udělal jsi pro mě za ty roky více než kdokoliv jiný a já to nezahodím. Nemá smysl se se mnou přít, prostě půjdu s tebou.“

„Četla sis to vůbec? Co všechno to obnáší? Máš moji magii, takže to nebude nic příjemného!“ pokusil se znovu Harry.

„Samozřejmě, že jsem si to četla. Ucítím Harryho emoce, dokážu se mu dostat nepozorovaně do hlavy, uvidím jaký je stav jeho magie a taky konečně zjistím, jak se cítíš ty, protože ucítím i tvou bolest, která provází absolutní spřízněnost. To všechno vím. Taky vím, že jakmile se objeví všech třináct run, moje spojení se Severusem se zmírní, protože hlavní část tvé magie bude v Harrym.“

„Není to nic příjemného, Herm. Nechci, abys to zažila.“

Hermiona vzhlédla od knihy a vážně si Harryho prohlédla. Nebýt s ním tolik let a nesledovat změny, které se s ním udály, svého nejlepšího přítele a manžela by v něm nepoznala. Jen ty oči, ty se stále nezměnily, pořád stejně rozhodné jako jejich majitel.

„Harry, já vím, že to rozhodně není nic příjemného, vidím to každý den. Nebo myslíš, že nepoznám, jak trpíš? Vždycky to podáváš tak lehce, jako kdyby sis jenom nakopl palec u nohy, ale tak to není. Zopakuju to naposledy, jdu s tebou a ničím mě neodradíš, tak se o to přestaň snažit.“

Harryho výraz se změnil. Byl jemnější a plný něčeho podobného lásce.

„Jsem rád, že tě mám. Škoda, že toho není moc, co bych ti mohl nabídnout,“ řekl smutně.

„Dal jsi mi toho už spoustu, Harry. A teď mě nech číst, ať to uděláme správně.“

Hermiona se dívala do prázdné místnosti a na rtech ji hrál úsměv. Harry si vždycky myslel, že byla nešťastná, když si musela vzít jeho místo muže, kterého milovala, ale opak byl pravdou.

Procestovali spolu skoro celý svět, jak hledali odpovědi na Harryho stav a Harry ji vždycky dokázal rozesmát i když jemu samotnému nikdy nebylo do smíchu. Možná si to nikdy neuvědomil, ale všemi maličkostmi, které pro ni dělal ji dodával pocit štěstí. Vaření, pomáhání s úklidem, chození na procházky i létání. To vše jí ke štěstí stačilo a teď byla řada na Harrym, aby byl šťastný.

Pak ji to napadlo. Byla již za polovinou rituálu, tak by se nemuselo nic stát, že? Popadla kabát, přestože venku bylo vedro a přemístila se. Použila na sebe zastírací kouzlo a pomalu procházela Kvikálkovem až k domu na Zobí ulici. Chtěla znovu vidět Harryho, tak jak si ho pamatovala. Kluka s hlavou plnou nápadů a energií na rozdávání.

Stála před domem a její magie vířila. Ne tolik, jako když se setkala se Severusem, ale stále to cítila. Stejně tak cítila kouzelníky v okolí, Harry byl nejspíše pod dohledem. Nečekala příliš dlouho, když se otevřelo okno v horním patře a v něm se objevil Harry.

Vzápětí pochopila, že tohle byl opravdu špatný nápad. Nejenže ji pohltily její vlastní pocity, přidaly se k tomu i ty Harryho. Mladík v okně cítil bolest, strach a vinu a ona se mohla jen domýšlet, co k tomu vedlo. Musela honem pryč, dřív než by se pod tím náporem zhroutila.