Severus vystoupil z krbu a následoval patronovu záři. Potter, pomyslel si v duchu, je to Potterovo vědomí. Vědomí mladíka, kterého budoucnost dohnala k návratu. Vytěsnil myšlenky z hlavy a stanul před knihovnou.

„Je to ta nejtlustší kniha v horní polici, pane profesore,“ oznámil patron a odstoupil od knihovny, aby uvolnil místo staršímu muži.

Snape vzal jmenovanou knihu a podivil se nad tím, jak těžká byla. Na většinu opravdu objemných a těžkých knih bývalo uvaleno trvalé odlehčující kouzlo, proto tato musela být nesmírně stará. Ještě z doby, kdy se kouzlo na odlehčení nepoužívalo. Odhadem mohl říct, že měla minimálně tisíc stran.

„Pane profesore, smím vás o něco požádat?“

Překvapeně na patrona pohlédl a jeho srdce radostně poskočilo. To na něj tak šíleně bude působit i pouhý patron? Povzdechl si a přikývl.

„Slyšel jsem o čem jste mluvil s Hermionou na věži. Šel jsem ji zkontrolovat, protože její stav se zhoršuje rychleji, než jsme očekávali. Ať už vás napadlo cokoliv, nebude to účinkovat. Ani Bezesný spánek pořádně neúčinkuje. To, co vidí při pohledu na vás, je slabý odvar oproti všem ostatním výjevům, které ji pronásledují. Nepomůže nic jiného, než správný lektvar. S Thomasem jsme vymysleli plán, jak získat další materiál od Grindelwalda, ale Hermiona o tom nechce slyšet, protože to zahrnuje i vás. Vím, že nepatřím mezi ty, kterým byste ochotně chtěl pomáhat, přesto bych vás rád o pomoc požádal.“

Chvíli si patrona prohlížel než promluvil: „Pane Pottere, myslím, že došlo k mýlce. Fakt, že vám nepodlézám jako ostatní neznamená, že nejsem ochoten vám pomoci. Pokud si ovšem pamatuji, nikdy jste mě o pomoc nepožádal, rozhodně ne slušně. Takže, co přesně po mě chcete?“

Pokusil se do svého hlasu vložit dostatek sarkasmu, ale s výsledkem nebyl spokojen. Dokonce ani s patronem nebyl schopen mluvit normálně!

„Nevzpomínám si, že by ve mně vaše chování vzbuzovalo touhu vás žádat o pomoc. Na mou obranu, byl jsem nebo tedy Harry stále je puberťák, zatímco tohle vědomí mělo nějakých pětatřicet let, takže už vím, jak slušně požádat o pomoc. Potřebuji od vás pouze dvě věci – donutit Hermionu vzít si ten lektvar a poslat žádost na KOKUSA o předání části Grindelwaldova genetického materiálu. Thomas již zjistil, že KOKUSA tento materiál má uschovaný, takže není nezbytně nutné Grindelwalda navštívit. Thomas spravil ministra o akci na záchranu Dursleyových, kterou vedl a oznámil, že došlo k použití Grindelwaldovy iluze. V tomto případě by neměl být problém s tím, aby vám, jako mistru lektvarů, nevyhověli. Jedinou podmínkou je, že se na KOKUSA nesmí dozvědět o účasti Herm.“

„Zdá se, že pan Dearborn je opravdu vážený bystrozor,“ podotkl Severus, když si vzpomněl na příhodu s Umbridgeovou. Popletal se zmínil o vysoce váženém bystrozorovi KOKUSA.

„To rozhodně ano, kdyby tomu tak nebylo, nemohl by být v Británii a pomáhat Hermioně.“

„Se zasláním žádosti na KOKUSA nemám problém, ale nejsem si zcela jistý tím, že bych zrovna já mohl vaši ženu přesvědčit k užití lektvaru,“ řekl po chvíli přemýšlení profesor lektvarů.

„Pane profesore, jste to právě vy, kdo jí dokáže přemluvit. Na nás Hermiona nedá, nezvládl ji přesvědčit dokonce ani Caradoc ani Draco a to nebývá zvykem, proto věřím, že vy to dokážete svým vlastním způsobem.“

Kým byl Harry Potter v pětatřiceti letech? Patron, který s ním rozmlouval byl na hony vzdálený od energického a drzého mladíka, kterého Severus znal. Při troše představivosti se dokázal vžít do situace, kdy by takto mluvil s dospělým Harrym. A byla to podivně uklidňující představa.

„Udělám, co se dá, ale nemohu slíbit, že uspěji. Mám totiž ten pocit, že paní Potterová od vás pochytila neuvěřitelnou paličatost,“ souhlasil nakonec Snape a ušklíbl se.

„Ano, Herm je nesmírně tvrdohlavá, ale musím vás zklamat, pane profesore, se mnou to nemá nic společného. Vždycky byla tvrdohlavější než já nebo Ron, jen se to s věkem stupňovalo. Ona šla dál i tam, kde se my vzdali. Tu paličatost jsem se už v Bradavicích naučil já od ní, ne naopak. Měli bychom se vrátit, je potřeba Harryho vzpamatovat, aby si vyslechl Hermionino kázání. Upřímně mu vůbec nezávidím,“ odvětil patron a jeho hlas zněl vesele.

„Jak je vůbec možné, že použil nějaké neznámé zaklínadlo a to bez hůlky? V jeho věku by nemělo být reálné, aby používal bezhůlkovou magii na takové úrovni,“ zeptal se nečekaně Snape a patron se k němu obrátil.

„Tak přece jen o našem návratu nevíte všechno, pane profesore,“ konstatoval dvanácterák.

„Vím pouze to, co jsem slyšel na ošetřovně,“ odpověděl Snape a doufal, že by se od patrona mohl dozvědět další informace.

„Aha, tak takto to bylo,“ uchechtl se patron. „Všiml jste si, že Hermiona nemusí k žádnému kouzlu kromě přemístění používat hůlku?“

„Ano. Z toho jsem pochopil, že je mocná, přestože není madam Loddová. Co to má společného s Harrym?“

„Kdyby mi někdo řekl, že obávaný profesor Snape dokáže být zvědavý, nejspíše bych ho poslal k Mungovi. Správně bych vám neměl odpovídat, ale na rozdíl od Hermiony, já se domnívám, že čím více budete mít informací, tím méně chyb uděláte. Nedlouho po válce jsem nesmírně zesílil, podle australských odborníků jsem byl na úrovni Brumbála, ale podle madam Drewentové jsem ředitele předčil. Při svatbě jsem použil starodávný rituál převodu moci, takže Hermiona získala část mé magie, proto je tak nesmírně mocná. Harrymu jsem svou magii předal pomocí rituálu, díky kterému jsme se sem vrátili. V budoucnosti jsem onemocněl a nemohl bojovat proti Sergejovi a přestože je hlavním cílem to, aby taková situace znovu nenastala, museli jsme se pojistit. Bylo důležité, abychom zajistili, že Sergeje porazím, než se má nemoc rozvine. Proto Harry získal mou moc a s ní i některé znalosti. Bohužel, podvědomě použil jedno ze zaklínadel, které jsem se v budoucnu naučil.“

„Chcete mi říct, že vaše nezodpovědné já je momentálně silnější než samotný Brumbál?!“

„Ve své podstatě ano. Ještě není na úrovni Hermiony ani na mé úrovni, ale během roka by měl do této fáze dospět.“

„Vždyť je to ještě dítě! Jak může manipulovat s tak ohromnou magií? Tohle je tak nezodpovědné a nebezpečné, že mě udivuje, že na to Grangerová kývla,“ rozohnil se Severus.

„Važte slova, pane profesore,“ zavrčel patron, „neexistuje zodpovědnější osoba než Hermiona. Dovolte, abych vám připomněl, že tohle nezodpovědné dítě už za pár měsíců mělo stát proti Voldemortovi a přežít jeho mučení a v sedmnácti šel dobrovolně na smrt, aby zachránil celý kouzelnický svět a to bez moci, kterou má teď. Chápu, že vám připadám nezodpovědný, neposlušný a mnohdy i hloupý. Když se sleduji, občas to tak vidím taky, ale už dávno nejsem dítě. V té době jsem se nezajímal o věci, které odpovídaly mému věku, ale přemýšlel jsem kdo a jak porazí Voldemorta. Vždycky jste viděl, jak jsem nepozorný a proto má práce v lektvarech byla tak mizerná, ale už jste neviděl, co za tou nepozorností stálo. Že jsem počítal, kdo má šanci na přežití a kdo ne. Dali jsme si spoustu práce s tím, abychom odstraňovali překážky, které mohly způsobit, že Harry použije svou moc nesprávným způsobem a vy jste dokonce byl u toho. Harry, kterého znáte teď, na rozdíl ode mě, už ví, že Voldemorta porazí a ví, že na to není sám. Není tak nezodpovědný, jak se domníváte a svou moc nepoužívá. To, co se stalo byla jen souhra náhod a není to nic, co bychom nezvrátili. Hermiona by nedopustila, aby se něco stalo.“

Na Severuse při poslouchání všech těch slov, dolehla krutá realita, něco, co si do té doby nepřipouštěl. Harry Potter, jehož vědomí se s ním hádalo, zemřel. Aniž by si to zasloužil, trpěl a nakonec zemřel. A zase přemýšlel nad tím, jak zachránit svět. Dokonce počítal s možností, že svůj osud nezmění.

„Jaká nemoc vás dokázala tolik ovlivnit, když jste získal takovou ohromnou moc?“

„To vám nemohu říct. Stejně jako informace o spojení mezi vámi a Harrym. Mohu vám povyprávět kdo a kým byl zabit a neovlivním tím tok událostí, ale tímto bych mohl ovlivnit vaše i Harryho budoucí smýšlení a změnit budoucnost k horšímu obrazu než jaký jsem sám zažil.“

„Rozumím. Budu věřit, že víte, co děláte, když necháváte Pottera pobíhat po Bradavicích s takovou silou. Na jednu otázku mi však odpovědět můžete, způsobila vaši chorobu válka?“ zeptal se Snape a doufal, že získá další dílek skládačky.

„Ano i ne. Nedokážu s jistotou říct, jestli by se rozvinula i bez války nebo ne. Měli bychom jít, příliš jsme se zdrželi.“

„Musel jste mě nenávidět,“ podotkl Severus a přešel ke krbu.

„Ne, tohohle jsem nikdy nebyl schopen, pane profesore,“ odpověděl dvanácterák a zmizel.