„Můžeš mluvit nahlas,“ pronesla za běhu Herm. „Pan profesor už o nás ví,“ dodala s úšklebkem.

„Takže jsem měl pravdu,“ podotkl patron.

„Samozřejmě, jako vždy. A teď nám prosím vysvětli, proč spěcháme na ošetřovnu. Necítila jsem, že by se s Harrym něco dělo.“

Zatímco Herm musela víceméně běžet, Severus s nimi držel tempo pouze za použití rychlejší chůze a ženu to nesmírně štvalo. Zvolnila do rychlého kroku, aby vedle něj nevypadala tak hloupě.

„To bych taky rád věděl. Ron normálně spal a Harry si povídal s Dracem. Ronald se najednou začal svíjet v křečích a jakmile se ho Harry pokusil probudit, oba přestali úplně reagovat. Ron vypadá jako v kómatu, ale Harry je stále vzhůru, jen na nic nereaguje. Jako kdyby byl v nějakém transu.“

„Kdyby se to nestalo přímo na hradě, měl bych za to, že se jedná o černou magii, ale oba jsou uvnitř Bradavic a hlídáni vašimi patrony,“ promluvil Severus a neustále si prohlížel dvanácteráka.

„Černou magii bych vycítila,“ odfrkla si Herm a zabočila do další chodby.

„Ne nutně, Hermiono. Domnívám se, že černá magie, která tě zasáhla a stále v tobě koluje, může mít vliv na tvé cítění. Nezapomínej, že ses s touhle vlastností nenarodila, ale pečlivě ji vytrénovala. Ovšem tvé spojení s Harrym by nemělo být ovlivněno a pokud jsi nic necítila, nejspíše se o černou magii nejedná.“

„Děkuji ti za podporu,“ ucedila Loddová. „Někdy jsi opravdu nesnesitelný.“

„Očekával bych, že vás to nebude nijak překvapovat, kolegyně,“ ušklíbl se Severus. „Ovšem tato verze Pottera mi nepřijde tak otravná jako ta, kterou denně potkávám ve škole.“

„Ano, nejspíše nejsem tak otravný a nesnesitelný jako v mládí. V době, kdy jsem byl vytvořenu jsem měl nastudovaných více knih než Hermiona a samozřejmě se to na mě odrazilo.“

„Sklapni, Harry nebo s tebou už fakt nepromluvím.“

„Znáš mě, neumím lhát,“ odvětil patron a Herm se na něj podívala opravdu výmluvným pohledem.

„O tom by se dalo diskutovat. Jsme tady, takže se kroť . Děkuji,“ pronesla Loddová a otevřela dveře ošetřovny.

„Herm, Severusi!“ uvítal je zamračeně ředitel. „Jsem rád, že jste přišli tak rychle.“

„Můj patron mi vše vysvětlil, jak to vypadá, pane řediteli?“ zeptala se Herm, zatímco Severus přešel k posteli na které seděl Harry. Opravdu vypadal  jako v transu.

„Nemůžeme je vyšetřit magií, Herm. Všechna kouzla jsou okamžitě odražena, takže nejsme schopni zjistit, jak jim pomoci,“ povzdechl si Brumbál a Hermiona se zamračila. Přeskočila pohledem na madam Pomfreyovou a zpátky na ředitele.

„Víte, co budu muset udělat, abych zjistila příčinu, pane řediteli,“ vážně se na Brumbála podívala. Lézt do hlavy Harrymu bylo něco jiného než prozkoumávat myšlenky ostatních studentů.

„Bohužel je to jediná šance. Nebudu vám nijak bránit,“ pronesl ředitel a obrátil pozornost k bradavické ošetřovatelce. „Poppy, nechme madam Loddovou, aby zkusila svou metodu.“

Madam Pomfreyová jen nerada odstoupila od lůžka a přešla k Brumbálovi. Herm chvíli sledovala zrzavého mladíka bezvládně ležícího na posteli a nakonec si k němu s povzdechem sedla a vzala ho za ruku. Prsty nahmatala správný bod a pustila do něj magii. Nikdy netušila, že by mohla mít vlohy pro nitrozpyt a nitrobranu, ale byla neskutečně ráda, že ji pravá Herm Loddová naučila vše, co sama uměla. Zavřela oči a ponořila se do Ronovy mysli.

Tma. Všude byla naprostá tma a Herm potlačila nutkání utéct. Tak děsivý vstup do něčí mysli ještě nezažila. Upnula se k hledání vzpomínek a dlouho to vypadalo, že žádné neobjeví. Pak konečně spatřila záblesk světla a soustředila se na něj. Byla si jistá, že se jedná o východ ze tmy a cestu ke Ronovým vzpomínkám.

Poslední vzpomínka jí toho dost prozradila. Ronald měl pocit, že jeho tělo hoří a pak nastala tma. Jediná myšlenka, která se mu honila hlavou a ke které se upínal, se týkala jí, přesněji její smrti. A jediný, kdo tak zoufale toužil po jejím skonu byl Sergej. Musela tedy pátrat dál, aby našla něco konkrétnějšího.

Prvního září, nástupiště devět a tři čtvrtě. Herm viděla spolužáky i bystrozory v přestrojení. Muselo to být před tím, než dorazil Harry. Ron se rozhlížel, když k němu zamířil sympatický mladík, ne o moc starší než on sám. Sergej. Už v tu chvíli byl v Británii!

„Promiň, můžu se tě na něco zeptat?“

„J-jo, jasně,“ promluvil Ron přívětivě.

„Je pravda, že k vám letos nastupuje jako profesorka legendární madam Loddová?“ zeptal se ho Sergej a Ron začal přikyvovat.

„Jo, to je fakt. Vypadá, že bude fajn,“ odvětil zrzek a jeho zrak se najednou zamlžil.

„To je dobře, moc dobře. Teď budeš mít odvahu dělat věci, které si v hloubi srdce přeješ a až nastane pravý čas, upadneš do temnoty, ze které ti bude moct pomoct jen nitrozpyt Loddové, protože jen ona ti dokáže vstoupit do mysli bez použití hůlky. Jakmile se tak stane, okamžitě se na ni přenese tvá temnota a už nikdy se neprobudí, zatímco ty budeš žít šťastný a dlouhý život. Na tohle setkání už nikdy nepomyslíš.“

Herm otevřela oči a prohlížela si Ronovu bledou tvář. Tma ji nepohltila, takže se muselo jednat o kletbu s genetickou přesností. Dokázala použít nitrozpyt jako madam Loddová, ale stále byla pouze Hermiona Potterová. Zjistila jak, kde a proč k té kletbě Ronald přišel, ale stále nevěděla, co se stalo s Harrym. Nezdálo se, že by trpěl stejnou kletbou.

Obrátila pozornost k brýlatému mladíkovi. Nemusela se k němu ani přiblížit a už byla v jeho mysli.

Naštěstí ji nepřivítala tma, stejně jako u Weasleyho. Přesto něco bylo špatně. Harryho myšlenky se nijak nepohybovaly. Taková situace by neměla existovat. I ten, kdo ovládá nitrobranu na špičkové úrovni má myšlenky v neustálém pohybu, jen jsou skryty. U Harryho nebyly skryty, jen se nepohybovaly. Lehce nalezla poslední vzpomínku.

Harry seděl na své posteli a poslouchal fretku, která mu vysvětlovala důležitost lektvarů ve válce. Najednou se z vedlejší postele ozval křik. Harry okamžitě vyskočil na nohy.

„Rone! Vzbuď se! Slyšíš? Rone!“

Držel mladíka za ramena a zoufale se otočil na fretku. „Potřebuju vaši pomoc, Herm!“

Hned na to fretka zmizela a Ronův křik se změnil v chrčení.

„Co se děje, Harry?“

„Co se stalo?“

„Rychle, běžte pro profesory!“

Harry to všechno slyšel, ale nemluvil. Soustředil se jen na to, aby udržel Rona na jednom místě, protože se bál, že sám sobě ublíží.

„Zabiju…Loddovou,“ zachrčel Ron tak tiše, že ho slyšel jen Harry. Jeho nitro zachvátila panika a na mysl mu vytanula slova, která nikdy dřív neslyšel, přesto je zamumlal a najednou všechno utichlo a zastavilo se.

Herm opustila jeho mysl a musela od Harryho odvrátit zrak, protože viděla jeho starší verzi, jak se svíjí v bolestech po použití jednoduchého kouzla.

Už věděla zcela jistě, co se stalo. Dokázala Róna zbavit kletby, i když by ho nejraději nechala v tomhle stavu. Horší to bylo s Harrym.

„Pane Snape,“ pronesla nečekaně až s sebou oslovený sotva znatelně trhnul, „kvůli akci na záchranu Dursleyových jsem pozměnila obrany svého domu, abyste do něj mohl vstoupit. Mohla bych vás požádat, abyste tam šel a přinesl mi jednu moc důležitou knihu? Můj patron vám ukáže kterou. Bez ní nedokážu Harrymu pomoct. Já mezitím zbavím tady toho blbce kletby, která způsobuje jeho stav.“

„Víte, co je s nimi?“ zeptala se nedůvěřivě madam Pomfreyová, která celou dobu tiše přihlížela.

„Ano. Weasley byl proklet na nástupišti před příjezdem do Bradavic. Jedná se o časovou kletbu, která se v předem stanovenou dobu aktivuje. A Harry,“ podívala se na mladíka, „podvědomě použil kouzlo, které nejspíše někde četl a výjimečně si ho zapamatoval. Bohužel ho použil nesprávně a jelikož na něj nemůžeme použít běžnou magii, musím si v knize nalézt zpětný rituál, kterým ho přivedu zpět.“

„Vy víte o jaké se jedná kouzlo?“ ozval se Snape, který se stále ještě nepohnul.

„Samozřejmě, jinak bych nemluvila o zpětném rituálu. Jedná se o zaklínadlo na ochranu, nelze ho použít sám na sebe. Netuším, koho chtěl Harry chránit, ale přichytilo se na něj a doslova ho zmrazilo. Přesto určitým způsobem účinkuje, protože se k těm dvěma nedostane žádné kouzlo. Potřebuji tu knihu, pane profesore. Za jiné situace bych si pro ni zašla sama, ovšem potřebuji začít s odstraněním Weasleyho kletby, aby nedošlo k nějakým následkům,“ promluvila naléhavě a obrátila se k dvanácterákovi. „Ty víš, kterou mám na mysli. Dědictví od madam Softé. Jdi a kdyby se Caradoc vzbudil, vysvětli mu situaci.“

„Hned budu zpět,“ odvětil Snape a vzápětí zmizel v zelených plamenech.

Herm se podívala na ředitele i madam Pomfreyovou a pousmála se. Oba ji pozorovali, ovšem každý s jiným výrazem. Brumbál se tvářil klidně, zato ošetřovatelka na Loddovou shlížela s nedůvěrou. Herm jí rozuměla.

„Pane řediteli, oba budou v pořádku, nemusíte mít obavy,“ usmála se na Albuse a pak promluvila k Poppy: „Madam Pomfreyová, jste nejlepší ošetřovatelka jako znám a mě mrzí, že takto narušuji váš prostor. Mohla bych vás požádat o pomoc? Znám základy lékokouzelnictví, ale raději bych tuto roli přenechala zkušenému a sama se věnovala pouze odstranění kletby.“

Jak očekávala, výraz bradavické ošetřovatelky se změnil a hned k ní přispěchala.