Všichni se připravovali na válku s Voldemortem, ale Hermiona se připravovala na souboj se sebou samou. Za tu krátkou dobu, kdy byla v řádu zjistila, že přítomnost všech těch lidí ji naprosto sráží na kolena. Potkávala své mladší já po boku člověka, který jí zcela nevybíravě vrazil kudlu do zad. Bylo to těžší než očekávala, ovšem našla cestu jak se alespoň trochu uklidňovat. Neustále trénovala čtení Harryho myšlenek a když toho na ní bylo příliš, jednoduše se podívala na co zrovna myslí mladík v horním patře. Občas se velmi pobavila, ale věděla, že takhle utíkat nemůže pořád. Proto doufala, že se Thomas brzy ozve.

Byl někým, před kým nemusela mít nasazenou masku. V době, kdy se připravovala na život v minulosti a Harryho stav se rychle zhoršoval byli právě Thomas a jeho bratr těmi, kdo jí svou přítomností dodávali energii. Hermiona se tenkrát domnívala, že jejich podpora spočívala v úctě k Herm Loddové, ale když nad tím přemýšlela po návratu zpět do Británie, tak si musela připustit, že nejspíše chtěli být jejich přáteli. Jenomže po smrti Draca se Hermiona s nikým přátelit nechtěla. Nevěřila, že by mohli mít přátele, kteří by je nezradili nebo nezemřeli. Teď však byla situace jiná.

Postávala u okna se šálkem kávy a přemýšlela, co by mohly přinést následující dny a jak je vlastně zvládne. Jak dokáže čelit všem těm lidem a nedát najevo nic z toho, co se jí honí hlavou? Brumbál měl pravdu. Kdo zachrání ji? Kdo jí pomůže, když to déle nebude zvládat? Nikdo. Neměla nikoho a pokud se Thomas neozve, tak to tak i zůstane. Bude všemu muset čelit naprosto sama. To bylo přesně to, před čím se jí snažil Harry uchránit. Znal ji a věděl, jak se bude cítit, ale pokud se od něj něco naučila, tak to byla ta tvrdohlavost. Nikdy se nevzdal a ona udělá totéž. Půjde stále kupředu bez ohledu na trápení, které jí ta cesta přinese.

Náhle upustila šálek a vykřikla. Hermionino tělo zachvátila panika, která nebyla její a hrudí se jí rozlévala bolest podobná té, kterou pocítila, když se poprvé setkala se Snapem jen několikanásobně silnější. Několikrát se nadechla, aby uklidnila svou mysl a mohla racionálně přemýšlet. Bylo naprosto jasné, že všechno tohle pocházelo od Harryho. Nejrychlejší bylo podívat se do mladíkovy hlavy a zjistit, co se děje.

Jakmile vstoupila do Harryho mysli, byla v šoku. Neslyšela žádné myšlenky a neviděla ani žádné vzpomínky, přesto cítila jeho emoce. Najednou se něco změnilo. Panika začala ustupovat a místo ní nastoupil vztek tak obrovský, že pokud ho Harry nedostane pod kontrolu, magie vybuchne.
Jenomže Hermiona necítila, že by Harryho magie vířila tolik jako předtím, když ho popadl záchvat vzteku. Něco bylo špatně.

Pak si to uvědomila. Ten vztek nebyl Harryho, ale Voldemorta. Jejich spojení se již začalo projevovat, ovšem netušila, co Harry viděl. Jestliže spal nedokázala zjistit, co se mu zdálo. Nemohla mu ani nijak pomoci.

Opustila jeho mysl a posadila se na zem. Pamatovala si, že Harry tohle spojení ze srdce nenáviděl, ale nikdy se nezmínil o podobném zážitku. Rozhodně se mu nic takového nestalo ještě před nástupem do školy. Že by se jednalo o nějaký vedlejší účinek rituálu? Nebo snad změnila něco dalšího o čem nevěděla?

Panika i vztek zmizely, ovšem bolest, ač snesitelnější, stále přetrvávala. Hermiona se zoufale snažila přijít na jakékoliv vysvětlení, pátrala v paměti a vzpomínala na vše, co jí kdy Harry řekl. Náhle přišlo uvědomění.

Bolest taková, že bych raději zemřel než vydržel byť jen jedinou další minutu.

Tohle byla Harryho slova. Tak několikrát popsal svou bolest ze spříznění. A ona si v první okamžik opravdu přála raději zemřít, než ještě chvíli takhle trpět. Mávla rukou a vyvolala patrona. Fénix se před vznášel a čekal na její úkol.

„Prosím, zjistěte od ředitele, zda je profesor na schůzi u Voldemorta. Je možné, že je v nebezpečí.“

Fénix jen zamával křídly a zmizel skrze okno přes které ještě před chvílí pozorovala západ slunce. Na okamžik se zamyslela a pak vyčarovala fretku.

„Přesvědč se, jak je na tom a pokud by bylo potřeba, zkus ho uklidnit. Bojím se, čeho byl svědkem a mohlo by to pro něj mít katastrofální následky. Kdyby se cokoliv dělo, tak pro mě přijď. Nevrátili jsme se proto, aby Harry trpěl,“ pronesla vážně a pousmála se, když jí fretka vyběhla po ruce a otřela se o její tvář.

„Nemyslím si. Byl jsi to právě ty, kdo se k  Harrymu neotočil zády a víš, co se s ním dělo. A taky máš mnohem lepší vyjadřovací schopnosti než Ron. Kdoví, co by mu řekl, aby ho uklidnil. Myslím, že Harry bude mít co dělat se živým Ronaldem, není potřeba mu přidělávat starosti ještě se stejně šíleným patronem.“

Vypadalo to, jako kdyby se fretka smála, když vesele poskakovala. Pak však přestala blbnout a zmizela oknem stejně jako fénix. Hermiona se za ním dívala a s povzdechem zakroutila hlavou.

„Škoda, že teď ještě nevíš, jak skvělý člověk jsi, Draco. Teď netušíš, že jsi v budoucnu byl Harryho nejvěrnějším přítelem.“

Pomalu se postavila a byla ráda, že bolest polevila. Stále ji cítila, ale už nebyla tak silná, aby Hermionu srazila k zemi. Nedokázala si představit, jak se cítil Harry, když ona sama byla tou bolestí zcela ochromená. Kouzlem spravila rozbitý šálek a vyčistila skvrnu od kávy. Přešla zpět do kuchyně, aby si připravila novou kávu. Pak bude čekat na své patrony. Více toho právě v tu chvíli udělat nemohla.

Když se nad sebou zamyslela, musela se ušklíbnout. Jak moc zoufalá musela být, že dokázala vytvořit více patronů a vtisknout jim vědomí. Harrymu tenkrát lhala. Našla několik informací týkajících se možnosti vytváření několika rozdílných patronů. Ke vtisknutí vědomí je potřeba touhy mluvit s člověkem, kterého se patron týká. K vytvoření více patronů je nutná zoufalá touha kvůli někomu zemřít. A ona si přála zemřít stejně jako Brumbál a Draco a jako měl zemřít i Harry. Tak vznikli její patroni. Jediné na co nikdy nepřišla, byl důvod vzniku Ronova patrona. Jack Russell teriér, to byl jeho patron a ona ho vyčarovala i s jeho vědomím.

Do kuchyně vletěl fénix a přistál na stole.

„Hermiono, rád bych se s vámi sešel. Pokud by bylo možné, abyste se dostavila ihned, byl bych vám velmi vděčný.“

„Děkuji,“ špitla Hermiona a zrušila kouzlo.

Obavy ji poháněly, proto byla během pár minut připravena a vydala se do Bradavic. Když procházela kolem zrcadla postaveného v chodbě jejího domu, uvědomila si, že už dlouho neviděla svůj vlastní obličej. Měla ho neustále kouzlem změněn tak, aby vypadala jako Herm Loddová. Zatřásla hlavou a vyšla ze dveří, aby se přemístila k bradavickým pozemkům.