Začátek školního roku se velmi rychle blížil a Severus se cítil nesvůj. Pottera od jeho záchrany neviděl, přesto ho ten kluk provázel v jeho myšlenkách ve dne v noci. Nemohl se zbavit obrazu bledého, třesoucího se mladíka, který se ho pevně držel. V ten okamžik si připadal tak…klidný a úplný. Až později si uvědomil, že on sám Harryho držel pevněji než bylo nutné. Ale proč? Tohle se vymykalo jeho chování i názorům. A jak se teď ksakru měl dennodenně na Pottera dívat, když věděl jak na něj mladíkova blízkost zapůsobila?

„Tak co je to tentokrát?“ zeptal se Malledi, který ho ze svého místa v rámu s úsměvem sledoval.

Severus se na něj podíval, ale neodpověděl. Nijak zvlášť se nehrnul do dalšího rozhovoru s bývalým ředitelem koleje, ze kterého by měl akorát špatné spaní.

„Tvůj problém má pořád stejné jméno, že ano? Ještě pořád sis nepřipustil, že ti na tom hochovi z nějakého důvodu záleží? Víš, čeho jsem si všiml, Severusi?“

„Čeho?“ povzdechl si rezignovaně Snape. Evidentně neměl to štěstí, aby se rozhovoru vyhnul.

„Už od prvního ročníku jsi vyhledával Harryho přítomnost.“

„Zbláznil jste se, Malledi?“ šokovaně pohlédl na obraz profesor lektvarů.

„Neřekl bych. Jak mi vysvětlíš, že při každém porušení řádu, při každém problému jsi to byl právě ty, kdo toho hocha nachytal. Jak mi vysvětlíš množství nočních pochůzek kolem vchodu do nebelvírské věže? A jak je možné, že v lektvarech, si dáváš obzvláště záležet na tom, abys Harryho nespouštěl z očí?“ usmíval se Malledi.

„Protože je v lektvarech stejně neschopný jako Longbottom!“ zavrčel Severus. „Potter je problémový, musím na něj neustále dohlížet!“

„Jsi opravdu paličatý, Severusi. Myslím, že tě to k mladému Potterovi prostě táhne a jelikož jsi takový mrzout, tak se do jeho blízkosti dostáváš podle svého.“

„To je nesmysl! Nemám žádnou potřebu být v Harryho blízkosti!“ naštvaně zvýšil hlas, přestože si svými slovy nebyl vůbec jistý.

„Opravdu?“ nadzvedl Malledi posměšně obočí. „Naopak se domnívám, že se v Harryho blízkosti cítíš dobře,“ zdůraznil mladíkovi jméno bývalý ředitel koleje.

„Proč se mi pořád snažíte namluvit, že by mi na Potterovi mělo záležet? V mém zájmu je pouze dodržet slib, že ho ochráním, nic víc! Nebudu si připouštět něco, co ani není pravda!“ Severus přešel ke knihovně a začal si prohlížet názvy knih, aby nemusel čelit Malledimu. Děsilo ho, když někde uvnitř cítil, že ten pitomý portrét má pravdu! Celé letošní prázdniny ho tahle myšlenka provázela jako zlý sen. Za celé ty roky se naučil necítit, bylo to mnohem jednodušší, než se užírat vlastním nitrem a nyní nevěděl, co si má myslet.

„Severusi, i přes veškeré chyby, kterých jsi se dopustil, jsi odvážný a čestný muž. Nejsi někdo, kdo bude před problémy utíkat. Zlobíš se na mě, že ti neustále dělám kázání a nutím tě, aby sis přiznal to, co v hloubi srdce moc dobře víš. Jsi naštvaný, protože se bojíš bolesti. Jenomže bolest, Severusi, k lásce jednoduše patří. To, že cítíme nás odlišuje od neživých věcí.“

„Opravdu jste se pomátl, Malledi! O jaké lásce tady mluvíte? Jste vůbec normální? Je to Harry Potter, student, kterého je třeba ochránit, aby mohl bojovat s Pánem zla!“ rozkřikl se na obraz. „Strčte si ty řeči někam!“

„Ano, má stanout proti Ty-víš-komu a je to o důvod víc k tomu, abys přestal být tak tvrdohlavý. Tvé uvědomění může být klíčem k tomu, aby válka skončila bez obětí. Nechceš si připustit, co ty sám cítíš, ale připustil sis, že i ten hoch má city a zjevně dostatečně silné, když se změnil i jeho patron? Ty, jako dospělý muž se bojíš bolesti, kterou ten mladík, pod tíhou tvé zdánlivé nenávisti, snáší už delší dobu. Jak dlouho si chceš hrát na stroj, který nic necítí, Severusi?“

„Je to dítě, Malledi! Vaše náznaky jsou naprosto nemístné!“ zavrčel Severus a posadil se zpět do křesla. Ze stolku popadl sklenku whisky a jedním lokem ji vyprázdnil.

„Dítě? Nemyslím si, že by byl dítětem. Které dítě by dokázalo to, co mladý pan Potter? Kolik dětí bylo donuceno vyrůst rychleji než by mělo. Domnívám se, že ve svých patnácti letech je ten mladík více dospělým než dítětem, Severusi. A naznačuji pouze to, co je zjevné. Pochybuji, že by cokoliv z toho, co jsem ti řekl, nebyla pravda. Jen si to musíte uvědomit, oba dva. Myslím, že i Harry bude nad něčím podobným přemýšlet, pokud ne hned, tak brzy jistě ano. Neřekl jsem, ať za ním jdeš a vyznáš mu nehynoucí lásku, ale ať si přiznáš, co ty sám cítíš. Můžeš mě považovat za pitomý portrét, který ničemu nerozumí, ale moc dobře víš, že mám pravdu. Severusi, já se ti nesnažím uškodit, ale pomoci. Jsi odborník na temnou magii a lektvary, ale o citech a jejich síle toho víš pramálo.“

Profesor lektvarů mlčel a prohlížel si prázdnou sklenku. Co bude jinak, pokud Mallediho poslechne? Nic. Nezmění se vůbec nic. Je špeh, pro něj se nic změnit nemůže.

„Ano, má stanout proti Ty-víš-komu a je to o důvod víc k tomu, abys přestal být tak tvrdohlavý. Tvé uvědomění může být klíčem k tomu, aby válka skončila bez obětí.“

To Malledi před chvílí řekl, ale proč? Jakým klíčem by Severus mohl být? Jak by mohl pomoci k ukončení války a zabránit obětem? Vždyť to je nesmysl!

„Malledi, v mnoha ohledech jste jistě zkušený a moudrý muž, ale mýlíte se. Nemám žádnou moc zabránit obětem, už vůbec ne tím, že si něco přiznám,“ pronesl tiše a dál sledoval prázdnou sklenku.

„Ty ne, rozhodně ne teď, ale Harry ano. On má moc zastavit Ty-víš-koho ještě dříve, než válku rozpoutá v celé její děsivé velikosti. K tomu však potřebuje sílu a podporu. K tomu bude potřebovat tebe.“

„Má přátele, má Weasleyovi, Brumbála a spoustu dalších, Malledi. Nepotřebuje mě.“

Severus si nepřipouštěl, jak ho jeho vlastní slova ranila. Jak nepříjemný pocit bylo zjištění, že Potter ho vlastně k ničemu nepotřebuje. A nikdy ani nepotřeboval.

„Ano, Harry má na své straně hodně lidí, kteří ho podporují a pomáhají mu. Dá se říct, že stejně jako Ty-víš-kdo má i mladý pan Potter své následovníky, ale to nestačí, Severusi. Ani jeden z nich není v jeho srdci natolik hluboko, aby kvůli nim bojoval úplně vším co má, ale ty ano. A teď to pro něj bude ještě náročnější. Jeho slova o návratu Ty-víš-koho budou zesměšňována a považována za lež a počet jeho přátel bude klesat. Začne se stranit a těžko říct, jak se v takovém stavu dokáže připravovat na budoucí střet,“ odvětil Malledi a Snape se na něj konečně podíval.

„Proč si ksakru myslíte, že bych měl mít pro Pottera nějaký zvláštní význam? Jsem všechno možné, ale určitě ne to, co by kluk jako on potřeboval,“ odfrknul si profesor, ale jeho hlas nepostrádal tu obvyklou tvrdost.

„Já si to nemyslím, Severusi. Já to vím. Nezapomínej, co je potřeba ke změně patrona. A vzpomeň si, co jsi vyslechl, když jsi byl na hlídce. Opravdu by mě zajímalo, po kom jsi tak tvrdohlavý, Severusi. Tvá matka taková nebyla a kupodivu ani tvůj mudlovský otec.“

Malledi zmizel a zůstal po něm pouze prázdný rám. Severus si s povzdechem přivolal láhev a dolil do sklenky whisky. Upil a znovu si povzdechl.

Ne, ať si Malledi vykládá co chce, on nehodlá nic měnit. Nebude si nic připouštět a nebude nad Potterem přemýšlet. Jeho úkol byl zcela jasný. Chránit kluka a být dvojitým špehem. Nic víc, nic míň.