Ležel jsem v bažině a nevěděl, jak ven. Tím, že mi dala náskok jsem se alespoň pokoušel dostat ven, ale pořád marně. Stále víc a víc jsem se hýbal a víc a víc se potápěl. Praštil jsem pěstí do bláta a stále se snažil. Pot mi stékal po čele a má ústa byla vyschlá. Nevydal jsem ani hlásku, protože jsem si myslel, že mě takhle nenajde. Nebo spíše naivně jsem si to myslel. Kvůli Judith jsem se ale nevzdával. Stále jsem se pokoušel ven. Než jsem uslyšel zapráskání někde blízko mě. Polkl jsem to sucho s mé puse a díval se na místo odkud vyšel ten zvuk. Ruce se mi klepali a sluch se soustředil jenom na to jedno místo. Zrychlil jsem a snažil se znovu a ještě větší silou dostat ven. Bahno už mi sahalo skoro na ramena a já měl strach, že se utopím. Pořád se ten strach však nedal porovnat se strachem, který mě obaloval ještě víc. Strach z toho, že zemře Judith.

,,Harry?‘‘ Uslyšel jsem známý hlas s ztuhl. Snažil jsem se otočit, ale šlo to stěží. Takže jsem se nakonec vůbec neotočil. Neměl jsem moc síly, ale pořád doufal.

,,Harry, co to tady děláš?‘‘ Sheila stála kousek ode mě – na pevně zemi – s vystrašeným pohledem. Skousl jsem si ret, ale hned raději odpověděl, protože tdy šlo každou sekundu.

,,Pomoz mi ven! Dělej!‘‘ Doslova jsem ta slova po ní plivl, ale musel jsem. Tady šlo o život. Život člověka, tak moc podobného mé první pravé lásce. Měl jsem šanci to všechno změnit, ale ne jenom tak. Rychle hledala poblíž něco čím by mě vytáhla.

,,Harry tady není nic, čím bych ti pomohla!‘‘ Popadl mě stav úzkosti.

,,Co nějakej klacek? Sakra najdi něco, rychle!‘‘ Panika popadla mé tělo naplno a začal jsem se potápět víc kvůli mému neustálému pohybu a snaze dostat se nahoru. Na Sheile šlo znát, že neví o co se jedná, ale podle mého příkazu šla hledat to oč jsem jí žádal. Našla nějaký klacek. Radostně bych si poskočil nebýt v bažině. Pořád je tady malá šance.

,,Chytni se,‘‘ řekl tentokrát tišeji a já se poslušně chytil. Neměla moc sílu, ale já se sám přitahoval a nějak jsem se dostal ven. Rychle jsem skočil na nohy a běžel dál.

,,Sheilo! Kurva poběž!‘‘ křikl jsem na ní a začal běžet směrem k cíly, který učiní Judith volnou. Chytil jsem Sheilu za ruku a běžel s ní ke zbořenině uprostřed lesa. Nestíhala mě a určitě nechápala nic. Nemohla chápat, co se tady děje, protože nikdy o tomhle nic neslyšela. Vlastně nikdo kdo se přijede o tom neví. Vím o tom jenom já a moji přátelé, kteří jsou už dávno pod fialkami a dávají si šlofíka.

,,O co tady jde?!‘‘ vykřikla na mě zmatená Sheila, ale já jí nemohl dát odpověď. Sám jsem jí pořádně nevěděl. Doběhl jsem nahoru a pustil Sheily ruku. Opřel jsem se o svá kolena a rozdýchával běh a tu snahu se dostat z bažiny, kterou jsem u bažiny nemohl rozdýchávat.

,,Porušil jsi pravidla!‘‘ Hlas malé Alice potemněl a zněl po každém slovu temněji. Stoprocentně stála zamnou, protože Sheila se divně dívala někam za mě.

//

Ahoj!:D

Pokud chcete díly i přes týden nebudou moc dlouhé, jelikož mám učení, ale teď jich bude přibývat víc, protože už ani nemám tolik psaní:3

Už píšu jenom tuhle a Wonderland(s Harrym) a Hanibala(s Harrym) :3 Samozřejmě připravuji i jiné, tak se jukněte na můj profil:3

8+ votes a 4 kometáře?:3