Noah byl ještě víc nepředvídatelný, než jsem si myslela. Normálně jsem se v čajovnách nebo kavárnách schovávala před deštěm do poslední kapky a vždycky jsem nad tím objednaným nápojem téměř poklimbávala, protože jako na potvoru pršívalo dlouho.

Teď to bylo jiné. Až ve chvíli, kdy se Noah zvedl s omluvou, že si musí odskočit a já pohlédla na obrazovku telefonu, mi došlo, že jsem s ním mluvila celé dvě hodiny.

Byla jsem tolik zaujatá vyprávěním o jeho rodné Africe a o jeho názoru na zemi, kterou jsem obývala já, že jsem se v jeho slovech úplně ztratila.

Byl v New Yorku velmi krátce. A jelikož se mi svěřil, že se tu stále ještě ztrácí a že by potřeboval tipy na nějaká dobrá místa, rozhodla jsem se dát mu číslo a nabídnout mu soukromou prohlídku po městě, které z celého srdce miluji.

Potěšilo mě, že mou nabídku přijal. Nemohla jsem se dočkat, až se večer sejdu se svou kamarádkou Kim a řeknu jí o svém novém příteli.