Sama sebe jsem přesvědčovala, že jsou mi jejich názory u zadku a že se na ně můžu vykašlat. Říkala jsem si to pokaždé, když jsem najela na nějaké náhodné diskuzní fórum, které se zabývalo rasismem. Říkala jsem si to dokonce i ve chvíli, kdy jsem vytáčela mámin telefon, abych zjistila, jaký na to má pohled ona. Svůj relativně rozumný proslov zakončila větou: ,,Dítě, já vím, že jsi rozumná, ale dávej si na toho chlapce pozor, ano?"

Takže jsem se dočkala jen toho, že mě nechápala ani vlastní máma, kterou jsem považovala za jednu z nejrozumnějších osob na téhle planetě. To ona byla ta, která mi smývala tmavý make-up z tváře ve snaze mě přesvědčit, že na mé přirozené barvě není nic špatně a že jedině s pravou tváří si dokážu prosadit své místo ve světě. Že mě nikdo nebude odstavovat na vedlejší kolej.

Upřímně, chybělo jen tolik, abych všechny, kteří se na Noaha podívají křivě, verbálně profackovala. A ráda bych upozornila, že vulgárnost nepatří mezi něco, co bych podporovala, natož používala.