Den nato jsem byla s Kim a svou další kamarádkou Erin v kině na jedné z těch podřadných amerických komedií, které jsem přestala věnovat pozornost po necelých dvaceti minutách.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou byl Noah zase předmětem hovoru. Erin totiž evidentně ten film také nezaujal a tak se mě na Noaha začala vyptávat. Vůbec mě nepřekvapilo, že jí o něm Kim řekla. Nebo jí o něm možná řekl Sall, nevím.

Tak či tak jsem o Noahovi začala mluvit. A těch pár informací, co jsem jí na něj prozradila, jsem zakončila včerejší pusou.

Z jejího výrazu jsem měla dojem, že je jediná, která mi to aspoň trochu přeje. Na druhou stranu jsem si nebyla jistá, jestli si to nesnažím jen vsugerovat.