Později toho samého dne jsem se rozhodla s Noahem podělit o své zážitky z dětství. A proč jsem to udělala? Protože jsme se sice znali jen něco málo přes měsíc, ale já si v něm stihla za tak krátkou dobu najít takovou důvěru jako v nikom jiném za celý svůj dosavadní život. A to byl dostačující důvod. Takže jsem mu řekla všechno. Všechny mé pocity, které se mi v tu dobu honily hlavou, všechny ty mé frustrace, všechny starosti.

Mlela jsem a mlela a mlela, až mě umlčely jeho rty. Nebyl to ani polibek, jen další pusa. Jenže tahle byla na ústa, což bylo něco úplně jiného.

Když se ode mě odtáhl, několikrát jsem zamrkala.

,,Doufám, že o sobě takhle nesmýšlíš i dnes. Jsi přece krásná," řekl a dopřál mi povzbuzující úsměv, který byl jako dávka čerstvého vzduchu.

Nespočet lidí mi řeklo, že jsem bílá, ovšem nikdo mi neřekl, že jsem krásná.