Ta jizva mě začínala frustrovat. Chtěla jsem se ho na ni zeptat, nicméně mi bylo jasné, že se k ní neváže žádný pozitivní příběh a vrtat se ve starých šrámech nebylo třeba.

Jednoho večera mě Noah pozval na nevinný drink, který, jak se ukázalo, opravdu nevinný byl. Prostě jsme jen seděli u baru a povídali si, jaký jsme měli den a s čím se budeme muset potýkat ten následující.

Věděla jsem, že Noah práci stále shání a zrovna jsem se ho chtěla zeptat na jeho včerejší pohovor, když do baru vkročila Kim s našim společným kamarádem Sallem. A v tu chvíli to začalo.

,,Milly!" křikl na mě Sall přes celou místnost. Když se vydal směrem k nám, Kim ho ihned následovala.

,,Ahoj," usmál se a pak mu úsměv trochu povadl, když spatřil Noaha. Připadalo mi, jako by se ho lekl, ale naštěstí se rychle ovládl a napřáhl k němu dlaň, aby se mu představil. Kim už se tak přívětivě netvářila. Vlastně jsem měla dojem, že má i problém podat mu tu zatracenou ruku. Zkrátka si s ním jenom potřást a nedělat z toho žádnou vědu. Koneckonců nebylo proč.

Měla jsem radost, že alespoň Sall je rozumný a Noaha nesoudí. Aspoň jsem si myslela, že to tak je. Pak jsem se ale odebrala na toalety, a když jsem se vracela zpátky, tak mě můj přítel odchytil, aby mi věnoval starostlivý pohled.

,,Milly, opravdu černoch?" zeptal se a já měla místo úst jen úzkou linku, jak jsem se snažila potlačit emoce. ,,Ano, opravdu. A nemusíš se obávat, on je hodný. Navíc jsme jen přátelé."

Sall lehce nadzvedl obočí. ,,Vždyť si spolu dáváte víno."

Usmála jsem se a stiskla svému nejlepšímu příteli ramena. ,,Salle, s Kim si taky čas od času zajdu na víno a neznamená to, že jsem lesba."

Zasmál se mému vtipu, ale já v těch jeho výrazných zelených očích viděla, že se mu mé počínání nelíbí.