Puberta byla nejtěžším obdobím, ale jakmile jsem se dostala přes tu pomyslnou hranici školačky a začala pracovat, přivítaly mě lepší časy.

Dokonce jsem si našla pár dobrých přátel, se kterými jsem párkrát do měsíce zašla na víno nebo do nějakého klubu i na něco silnějšího. Bylo mi jasné, že pod těmi zářivkami jsem musela být ještě bledší, ale přestala jsem to tak hrotit.

Měla jsem za to, že to "bílé období" je minulostí a že už budu mít pokoj. Jenže to už samo o sobě zní podezřele snadno, že?