Ahoj. Ano po sto letech jsem konečně zpátky!!!
A dneska přicházím s akcí nabitou kapitolou. (Ta následující bude ještě lepší *mrk mrk*) Tak si ji užijte!💜

(Jo a taky si doporučuju znovu přečíst asi předchozí 3 kapitoly, jestli už jste zapomněli děj... Já jsem při psaní téhle kapitoly taky musela...😅)
____________________________________

Lila:

V tom se z vedlejší místnosti ozvala rána. Zanera mě pustila za ruku a hned tam běžela. I přes jasné gesto, že tu mám zůstat, jsem ji následovala. V jejím výraze jsem vytušila zmatení. Normálně by se to asi stávat nemělo, pomyslela jsem si.

Vběhla jsem do modrého salónku a málem narazila do Zanery, která prudce zabrzdila. Čarodějka se dívala s ještě více zmateným výrazem ke vchodovým dveřím. Ty však ležely na zemi vytržené z pantů. Za nimi stála Lea s nataženou rukou, kterou olizovaly plamínky jejího temného ohně. Po obou stranách ji stály i Luisa, Elis a Kate, všechny v bojovém postoji přípravné zaútočit.

Hned mi došlo, o co jim jde. Vyskočila jsem zpoza Zanery, ale to už na její krk letěla přesně mířená rána jedné z Luisiných katan. Čarodějka však naštěstí zareagovala rychleji. Od někud vytáhla dýku a vyblokovala s ní smrtelné ostří zbraně. Luisa okamžitě vytasila i druhou katanu z pochvy na zádech.

"Holky, odřízněte ji od Lily! Honem!" vykřikla Lea a postavila se mezi mě a Zaneru.

"Ne Leo, počkej! Všechno je to trochu jinak!" namítla jsem, ale to už mě nějací velcí ptáci chytli za látku pláště a odnášeli do vedlejší místnosti.

Ladně jsem dopadla na zem. Byla jsem zpátky v té laboratoři. Někdo zavřel dveře, takže jsem do salónku neviděla. Rozhlédla jsem se po místnosti. V tom šeru nešlo moc vidět, ale všimla jsem si, že na zemi pořád leží moje dýka a Bellina hůlka. Obojí jsem zvedla. Zastrčila jsem dýku do pochvy a protočila si magický klacík v ruce. Jestli tu hůlku opravdu umím ovládat tak jednoduše, tak by se tím dalo předejít ke zbytečnému krveprolití, napadlo mě.

Rozběhla jsem se ke dveřím. Ptáci, kteří mě sem přinesli, mě však okamžitě stáhli zpět na druhý konec místnosti. Už poměrně vytočená jsem máchla hůlkou a vytvořila tím okrovo-zelené blesky, které na chvíli ozářily celou místnost. Ptáci mě poslušně pustili a sedli si na jeden ze stolů. Přesně jak jsem chtěla.

Najednou se dveře prudce otevřely a dovnitř vběhla Lea. I přes to, že tu bylo hustou tmu, jsem si nemohla nevšimnout rány na její tváři i ruce. Co se tam proboha stalo?

"Jsi v pohodě, Lilo? Musíme tě odsud hned dostat," řekla a pohledem hledala únikovou cestu.

"Zadrž, Leo! Všechno je to trochu jinak, než jsme si myslely. Udělaly jste něco Zaneře?"

"To je ta čarodějnice? Zatím ne, jen jsme ji sebraly hůlku. Zranit ji nebo rovnou ji zabít prozatím nemá cenu," odpověděla lhostejně a já si značně oddechla.

Prudce a bez jakéhokoli varování jsem se Lee vysmekla se sevření a vběhla pootevřenými dveřmi do salónku. Ani jsem se pořádně nerozhlédla a bez váhání jsem pohybem ruky vyslala kouzlo. Vícebarevné blesky všechny zmrazily na místě. Proud vody vytvořený Kate ze roztříštil o zeď, Luisa se tvrdě dopadla na zem. Hned se na mě všechny přítomné tázavě, ale i naštvaně podívaly. Naopak Zanera se na mě pousmála.

"Co to do háje..." uslyšela jsem za sebou Leu.

Hned jsem se k ní otočila:

"Nech mě to vysvětlit!" vykřikla jsem prosebně," Prosím..."

Menší dívka chtěla něco namítnout, ale nakonec svolila kývnutím hlavy. Zbraň v její ruce však sevřela ještě pevněji. Otočila jsem se zpátky směrem k ostatním. I ony mají právo slyšet, co se vlastně stalo. I přesto, že kvůli kouzlu nedokázaly mluvit, jsem že spolužaček vyčetla určitou nedůvěru.

"No, kde začít," přemýšlela jsem nahlas," Jde o to, že můj děda byl čaroděj, dračí čaroděj. To je taky důvod, proč dokážu ovládat hůlku-"

"A tomu ty jako věříš? Jako smysl to dává, ale si pořád myslím, že se tě ta čarodějnice snaží zmanipulovat na svou stranu," přerušila mě Lea.

"Proč si to myslíš?" odpověděla jsem mírně zaraženě.

"Zamysli se nad tím. Proč by sem teda ty čarodějky dovlekly v bezvědomí? Vždyť ani pořádně nevíš kde jsi. Proč ti tento čarodějnický klan neřekl přímo do očí a bez násilí co jsi zač? Lilo, já moc dobře viděla co se tam v tom lese stalo," řekla Lea s překvapivým klidem.

Otočila jsem se směrem k Zaneře a přejela ji pohledem. To co Lea řekla dávalo větší smysl, než jsem si byla schopna připustit. Možná i proto, že jsem si za těch pár minut stihla k čarodějce přede mnou vybudovat určitou důvěru. A to ani nevím, co po mě vůbec chce.

Beze slova jsem přišla k Elis, která držela v ruce Zaneřinu hůlku a vypáčila jsem ji zrzce z pevného sevření způsobeného kouzlem. Otočila jsem se zpátky k Lee a hůlku ji hodila. Brunetka ji jednou rukou chytla, avšak se ji snažila držela za co možná nejmenší část.

"Co chceš dělat?" zeptala se zmateně pro změnu ona.

"Zrušit kouzlo. Ale to musím nejdřív zajistit, aby jste se navzájem nepozabíjely. Mimochodem Leo, co jsme udělaly s těmi čaroději tam dole?" řekla jsem během toho, co jsem všechny kamarádky a Zaneru odzbrojila a všechny zbraně položila na hromadu do jednoho rohu.

"No..." bylo vidět jak váhá.

"Co jste udělaly!" řekla jsem, až jsem málem vykřikla.

"Tak trošku jsme to tam zapálily a... tak trošku jsem na ně přitlačily až z nich Luisa vytáhla, kde vlastně jsi," zašeptala.

Užasle jsem na ni zírala. Tohle bych do nich neřekla. Ale na druhou stranu mě potěšilo, co pro mě byly ochotné riskovat. Upřímně jsem ale doufala, že jsme si tím nevytvořily silné nepřátele.

V tom se do rámu, zbylém po dveřích vytržených z pantů, postavil vysoký muž. Jeden z mágů, kterého jsem zahlédla dole. Na chvilku jsem si oddechla, že jsou v pořádku, když mi došlo v jaké situaci právě jsme.

Svou hůlku namířil na zmatenou Leu vedle mě. Blesky ji odhodily před celý salónek. Naneštěstí se při pádu bouchla hlavou o stěnu a dopadla na zem v bezvědomí s pramínkem krve na spánku. Ve stejný moment jsem zrušila kouzlo a propustila kamarádky a Zaneru na svobodu. To byla chyba. Žena, která následovala čaroděje máchla svou hůlkou. Ozvalo se Luisino varování a nějaká neviditelná síla mě a Kate s Elis přitiskla ke stěně. Vzdušné brunetce se podařilo bleskům vyhnout. Začala mě neskutečně bolet hlava a o chvíli později se mi zatmělo se mi před očima. Cítila jsem jak mi hůlka vypadla z ruky.

____________________________________

Tak to by bylo všechno. Doufám, že po takové době se moc nezměnil můj styl psaní.

Teď k té pauze. Budu upřímná, přes prázdniny jsem měla celkem nabitý program a začalo mě bavit čtení papírových knih (Já si prostě nemůžu pomoct, když Eragon nebo Skleněný trůn jsou tak perfektní knížky.) A taky jsem nastupovala na novou školu, takže s tou socializací byl taky trošku problém. Ale hlavně jsem si oblíbila ty knížky... (Nebudu se vymlouvat na nedostatek času, když to mám víc než dost...)

Jo, a chtěla bych se zeptat. Ocenili by jste kdybych přidala více pohledů ostatních postav? (Třeba první dvě části Záhrany byly z pohledu Lei) Myslím, že by to mohlo oživit děj. Navíc přes prázdniny a uplynulý školní rok postavy více propracovala. Tak co říkáte?

A co vy? Ptát se na začátek školního roku při čtvtletí je už asi trochu trapné, že? Tak třeba... Jo, kdyby jste si mohli vybrat, byli by jste spíš drakem nebo čarodějem? Já upřímně spíš čarodějem.

Myslím, že jsem toho napsala už víc než dost. Opožděně přeju strašidelné Dušičky a úspěšný začátek školního roku. Tak zas příště!

Míša💜