Tak se vám po dvou měsících ozývám znova s další kapitolou. Doufám, že i po té době vás bude bavit.😅
____________________________________

Vrátily jsme se k té chatce za zbytkem party.
Netta, Náčelník a Lea už byli z toho z toho práškového kouzla vzhůru. To se však nedalo říct o Pazzi, Elis a Kate. Ty ještě spaly. Kromě nich tu stihli dojít i Loom s Greem. Oba vypadali trochu zděšeně.

"Co se tady stalo?" zeptal se nás opatrně Loom.

"To je teď asi jedno. Hlavně se Bella nesmí dostat někam sakra daleko," odpověděla mu Siff lehce naštvaně.

"Jen Lilo? Proč ses pokoušela o proměnu?" snažila se zadržet smích Lea.

"Nepokoušela, jen se mi nepodařilo proměnit se zpátky celá."

"Jak jako celá? To se ti to podařilo?" ozvala se právě probuzená Elis.

"Jo, no," poškrábala jsem se nervózně za krkem," a neřešme to teď. Už víme, že to je na stopro Bella."

Netta jaksi nechápala, o čem je řeč. Za to Elis i Lea stály s otevřenou pusou, což mě donutilo se nervózně usmát. Gree s Loomem taky očividně nechápali. Ale spíš jenom nevěděli o kom se bavíme.

"Super holky. Víte aspoň kde teď asi je, když si jste tak jisté?" zeptal se Náčelník.

"Nó... nejsem si úplně jistá, ale myslím, že letěla směrem na tu velkou horu s fialovým lesem na vrcholu," nejistě odpověděla Luisa.

"Na horu Swapi?" dala té hoře jméno Netta.

"Asi. Ukážu vám ji," řekla ji na to Luisa a v dračí podobě vyletěla nad stromy.

Ostatní ji následovali. Já chtěla taky, jenže se mi kompletní proměna podruhé už nepovedla. Tak alespoň jsem se zbavila těch směšných rohů, co mi předtím na hlavě zůstaly. Nakonec mi nabídla svůj hřbet Lea.

Jak se ukázalo, Luisina fialová hora byla opravdu hora Swapi. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. První, ve které byl Náčelníkem, Greem, Kate, Siff a Luisa, hlídali vzdušný prostor a hledali Bellu z něj. Zbytek nás (Já, Lea, Elis, Pazzi, Netta a Loom) byl v té druhé skupině. Dostali jsme za úkol hledat čarodějku na zemi.

Sice nás bylo dohromady jedenáct, ale i tak to byl strašně strašně velký prostor i pro takovou poměrně mnohočlennou skupinu lidí a draků. Naše pozemní patra se proto ještě rozdělila na dvojice. Každé se přiřadilo nějaké území.

Já a Lea jsme prohledávaly část nejblíž Swapi. A zase to tady bylo úplně jiné. Jako jo, ty vysoké oranžové stomy tu byly stejné, ale chápete mě.

Nám přiřazené území zabíralo tak zhruba půl kilometru čtverečního. A to si ještě vynásobte třema, plus možnost, že Bella zdrhla někam úplně jinam. Takže tu nějakou tu dobu pobudeme. Ach jo.

Hledaly jsme jakýkoli důkaz o přítomnosti Belly asi čtvrt hodiny, když Leu napadlo, že bych mohla svou schopnost abych se vznesla a prohledala koruny stromů. Podobně jako v dračím městě. Tak jsem se teda proměnila na tmu a vyletěla nahoru do hustých, oranžových větví.

Po nějaké době co jsem neúspěšně prohledávala stromy jsem uslyšela výkřik. Protože jsem tou všudepřítomnou oranžovou byla tak dezorientovaná, tak jsem nevěděla jestli to šlo od Lei, nebo od někoho jiného.

Radši jsem stejně letěla tím směrem. Pečlivě jsem při tom pozorovala zem pode mnou. V tom se tam mihla zrzavá šmouha. Elis, došlo mi vzápětí.

Pokusila jsem se zabrzdila. Při té rychlosti to však bylo skoro nemožné, takže jsem narazila do stromu a zamotala se do větví. Ještě, že jsem byla v podobě tmy. Jinak bych si přivodila pár bolestivých zranění.

Pak jsem si uvědomila, že to samé neumí Elis. Rychlostí blesku jsem to k ní otočila. Moje rezavovlasá kamarádka se tam prala se známou čarodějnickou firmou. No, prala. Bella měla pořádně na vrch, i přes to, že si zrzka na pomoc přivolala černorůžového vlka.

Plnou rychlostí jsem letěla Belle přímo na hlavu. Těsně před 'nárazem' jsem se z části proměnila, takže kouzelnice dostala pořádnou ránu mou pěstí. Ta se však během vteřiny vzpamatovala a dala se na útěk.

Hned jsem se do lidské podoby proměnila celá a pomohla Elis vstát. Na zádech měla docela velkou krvavou ránu. Naštěstí nebyla moc hluboká. Prý zrzku už ani nebolela.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se starostlivě Elis.

"Jo jsem. Ale jenom díky tobě, že jsi tak rychle zasáhla," poděkovala mi a usmála se.

Ten vlk mezitím očihával Elisinu ránu. Nakonec tázavě zakňučel a krev jazykem slízl.

"To bude dobrý. Neboj se, Afi," uklidnila ho zrzka," Jo jaksi jsem zapomněla. Lilo tohle je Afi, samec ze Západní smečky. Byl zrovna poblíž, tak mi přišel na pomoc."

"Ahoj," pozdravila jsem ho. A on mi přátelsky zavrčel nazpět.

To už tu byla ohnivá dračice. Téměř hned co Netta přistála, se proměnila a běžela k nám zjistit, co se stalo.

"Co se stalo? Jste obě celé? Kdo je ten vlk? A..," začala zmatkovat.

"Zpomal. Všechno v pohodě. Jen Bella zase zdrhla," odpověděla jsem ji.

"Už zase?"

"Jo, znovu. Mimochodem, tohle je Afi," představila Elis Nettě onoho vlka.

Ta ho podrbala za ušima. Pak Elis napadlo, že ji můžeme sledovat, dokud nestihne utéct zase někam kde ji nenajdeme. Nahoře to hlídá druhá skupina, takže nemůže letět nad stromy. A mezi nimi to nejde, i kdyby trénovala roky.

Mezitím doběhla i Pazzi, která dostala území s Elis. Tak šla Bellu pronásledovat s náma. Netta se ještě na chvíli od nás odloučila. Šla to říct Náčelníkovi a zbytku. My jsme už skoro skoro běžely směrem, kudy Bella běžela před chvílí. Já teda letěla jako tma kus před holkama. Abych případně čarodějku dohnala dřív.

To se taky stalo. Bella asi nečekala, že příjdu k Elis tak rychle. Očividně tak útěk moc nepromýšlela, takže jsem ji za chvíli viděla jak se snaží nám útéct co nejdál.

Po chvilce jsem však Bellu dohonila a letěla v klidu vedle ní. Ta však zase od někud vytáhla další hůlku a s modrozelenými blesky mi kouzlo zrušila.

Já spadla na zem.

"A do háje," zanadávala jsem si pro sebe.

Byla jsem ve slušné výšce takže s dopadem jsem si narazila ruku, na kterou jsem spadla.

Než jsem se vzpamatovala, Bella byla už zas o několik metrů dál. Pokusila jsem se zvednout, ale jak jsem zjistila kromě naraženého předloktí se mi jaksi podařilo vyvrtnout kotník. Což mělo za následek, že jsem byla zase zpátky na zemi.

V tom jsem si na něco vzpomněla. Druhou rukou jsem si hmátla na bok, kde jsem měla ještě pořád onu hůlku s křišťálem, kterou Bella odváděla moji pozornost. Vytáhla jsem ji a směrem k čarodějce poslala orandžovofialové kouzlo v podobě blesků. Bellu se mi podařilo trefit. Poznala jsem to podle toho, že zůstala nehybně na místě.

To už ke mně doběhla Pazzi, která byla běžela něco před zbytkem holek.
____________________________________
Tak jste zase na konci kapitoly.

A komukoli kdo tohle právě čte, děkuji za to že tady je. Ať jsi můj dlouhodobý čtenář nebo jsi tady nový.🤗

Jinak se omlouvám, že nereaguju na komentáře, takže to půjdu rychle napravit.

Jinak do dvou týdnů se můžete těšit na jednodílovku že světa Síla drak.😉 (Jo, ti smajlíci mě nikdy neomrzí.)

Tak to by bylo asi všechno. Užívejte si krásného letního počasí a zatím ahoj.

Míša💜