Ještě abych se vrátila k dění z minulé kapitoly (nechtěla jsem to tam dopisovat protože bych asi dostala mrtvici 😁)

U Mika v kanceláři mezitím co ho Siera sledovala (samozřejmě že z pohledu Mika)...

Měl jsem pocit že mě někdo sleduje ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Prohlížel jsem dál kamery jestli ji náhodou neuvidím. Uslyšel jsem podivný rachot ve ventilaci nademnou, ale kašlal jsem na to s doměním že to je jen vítr. Odložil jsem tablet a chtěl se napít kafe. Bohužel jsem zjistil že mi došlo a proto jsem musel opustit kancl. Vzal jsem si hrnek a baterku (kdyby náhodou vypadl generátor). Šel jsem směrem do kuchyně. Když jsem tam dorazil tak Bonnie s Chicou prohledávali vše co se dalo. Bonnie se mě zeptal co tady dělám, že mám být v kanclu a hlídat kamery. "To víš Bonnie, mě došlo kafe a já bez něj nevydržím tak dlouho vzhůru,, odpověděl jsem mu. Obešel jsem ho a šel ke kávovaru. Hodil jsem tam trochu kávových zrnek, položil hrnek na dané místo a spustil stroj. Chvíli to trvalo než se napustil hrnek kafem. Pak jsem si tam dal lžičku cukru a kapku mléka. Šel jsem zpátky do kanclu a po cestě jsem sledoval snad všechno. Když jsem tam došel sedl jsem si na židli, položil hrnek a vzal si zase tablet. Sotva jsem ho spustil přišel Fredy s Foxym [poznámka autora: od teď už budu psát místo Freddy Fredy protože se to lépe píše] a chtěli baterky. "Áááá, kvůli čemu je potřebujete?,, zeptal jsem se. "Našli jsme chodby které nejsou na kamerách. Je možnost že tam vlezla. Jinak, nevíš kde je Bonnie a Chica?,, zeptal se. "V kuchyni, kde jinde?,, odpověděl jsem s jistotou v hlase. "Prošli jsme tamtudy a nemohli jsme je najít,, řekl Foxy. Podíval jsem se na kamery a hle, oni byli s Fredbearem v hlavní místnosti. Ukázal jsem to Fredymu a ti 2 zase šli.

Z pohledu Fredyho když už byli před vstupem do chodeb...

Pozornost jsem baterku a posvítil si tam. Byly to chodby vypadající starší než Fredbear sám. Posvítil jsem si na zem a ve velké vrstvě prachu byly jasně vidět stopy. Stopy animatronika. "Takže nám Mike nelhal,, řekl Foxy. Všichni rozsvítili své baterky a já nejistě udělal krok dopředu. Nic se nestalo. "Taky co by se mělo stát?,, řekl jsem si sám pro sebe v duchu. Vešel jsem do chodeb tak temných, že baterka pomalu nepomáhala. Po chvíli sledování stop jsem se zastavil. "Proč jsi zastavil?,, zeptala se Chica. "Končí zde nejen chodba ale aji stopy,, odpověděl jsem jí. Chvíli jsem přemýšlel kam mohla zmizet a zkusil si posvítit na stěnu baterkou. Hledal jsem mezeru mezi cihlama. Nebylo tady nic. Vůbec nic. Zkusil jsem ji ohmatat. Projížděl jsem prstama přes mezery. Najednou se ve mně něco stalo. Nevěděl jsem co se stalo. Ono to vlastně nebyla věc, ale pocit. Nevím jak ho popsat. "Hele, je tohle normální?,, zeptal se Bonnie a ukazoval na otevřenou ventilaci. Vyrušil mě z mého myšlení. Napadlo nás že tam strčíme Foxyho aby se tam podíval. Chtěli jsme zvednout Foxyho, protože je nejlehčí z nás všech.

Z pohledu Foxyho když kouká do ventilace...

Posvítit jsem si tam baterkou a neviděl jsem tam nic. "Nic tu není, už mě můžete vyndat,, řekl jsem jim. Jakmile jsem byl opět na pevné zemi zeptal se mě Fredy co jsem tam našel. "Nic,, odpověděl jsem. Asi neslyšeli tu 1. část věty. Nezbylo nám nic jiného než se zase vrátit.

Tááák, konečně z pohledu Siery...

Vzbudil mně svit slunce. Věděla jsem že tady zůstat nemohu a vrátila jsem se zpátky do své ,,skrýše,,. Byla tady tma jako v pytli, ale přes díry ve stěně sem pronikalo sem alespoň trochu světla. Sedla jsem si do kouta a rozhlížela se. Světlo které pronikalo skrze ty díry vytvářelo v celé místnosti nádhernou scenérii. Nejdříve byla rudá jako krev, ale postupně se změnila na oranžovou. Vypadalo to tady jako v ohni. Poté to tady bylo jako když svítí žárovka. Prostě osvětlené. Podívala jsem se na plány budovy. Měla jsem na výběr: vylézt konečně ze svého úkrytu a ukázat se. To nepřipadalo v úvahu. Nebo z ventilace pozorovat ostatní. To už byl lepší nápad. Nebo také zde byla stále možnost prozkoumávat další chodby. To už by asi byla nuda a nebo zajít do sklepa. Napadl mě super plán. Nejdříve budu špehovat Foxyho a až bude otvíračka zajdu do sklepa. Vlezla jsem zase do ventilace a tentokrát jsem nezapoměla zavřít po sobě vchod. Víte co, náhoda je blbec. Namířila jsem si to rovnou do hlavní místnosti. Byly zde všichni i s Mikem. Nevěděla jsem kolik je hodin protože se moje ,,hodinky,, porouchali. V tuhle chvíli začala moje špionáž.

Z pohledu Mika...

Když jsem vešel do hlavní místnosti nikdo tady ještě nebyl. Po chvilce přišel Foxy, můj nejlepší kámoš ze všech. "Tak co? Našli jste ji?,, zeptal jsem se. Foxy zavrtěl hlavou. Napadlo mě zavolat jejímu původnímu majiteli. Vzal jsem mobil, vyťukal na něj jeho číslo a zmáčkl tlačítko volat. Chvíli to zvonilo a pak se někdo na druhé straně ozval.  Hlas: "Haló? Kdo je tam?,,
Já: "Tady Mike, Mike Schmidt. Volám kvůli Sieře. Zmizela a nemůžeme ji najít,,
Hlas: "Miku, řeknu vám to narovinu. Siera má tendence být nějakou dobu sama. U nás se to taky stalo. Nechte jí 2 nebo 3 dny. Měla by se ukázat.
Já: "A co když se neukáže ani za tuto dobu?,,
Hlas: "Tak mě zavolejte. Nechte jí nějaký prostor. Nehledejte ji. Dělejte věci co normálně děláte. Dokud si nebude jistá že nejste hrozba tak se neukáže.
Já: "Mockrát vám děkuji. Nashledanou.,,
Hlas: "Nashledanou,,
Položil jsem hovor, vypl mobil a strčil ho zpátky do kapsy. "Tak co, co říkal?,, zeptal se Foxy. "Nemáme ji hledat, dokud si nebude jistá že nejsme hrozba neukáže se,, odpověděl jsem mu.

Zpátky k pohledu Siery...

Sledovala jsem je jak hrají karty. Taky jsme je hrávali když nám byla dlouhá chvíle. Z Chici a Bonnieho jsem četla jejich pocity jako když čtu knihu, z Foxyho to bylo o něco težší. Blafoval. Ale i tak, něco z něho poznat šlo. Fredy byl pořádný ořech. Měl kamenou tvář. Chvilkama se jeho oči změnili. Už nebyli jako normální oči, měl tam jenom bílé zorničky. Podle jeho očí se dalo poznat kdy je na dně (když má jenom zorničky) a kdy má luxusní karty (když má normální oči). Fredbear byl tak nečitelný. Nic se na něm poznat nedalo. Fredbear vyložil poslední kartu. Vyhrál. Fredy se podle všeho naštval, protože už měl zase jenom zorničky. Už aji pěsti zatínal ale po chvíli vychladl. Nikdo si toho nevšiml. Všichni se rozešli. Foxy zalez do Pirate cove a začal si sám pro sebe zpívat. Cvakli dveře. Je otevřeno. Přišla 2. část mého plánu. Šla jsem ke dveřím ke schodišti. Vylezla jsem z ventilace těsně před dveřmi. Rozhlédla jsem se jestli tady někdo není. Když jsem si byla jistá že tady nikdo není otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou. Byly tady 2 směry. Nahoru na střechu nebo dolů do sklepa. Šla jsem dolů. Po nějaké době jsem se ocitla na patře. Naproti mě byla místnost s generátorem. Kašlala jsem na to a šla ještě níže. Byla tady tma. Zapla jsem svůj zrak a sledovala jsem vše co zde bylo. Za chvíli jsem došla úplně dolů. Naproti mě byly dveře. Šla jsem blíž. Opatrně jsem je otevřela. Byla tam místnost. Místnost plná už zaschlé krve. Ležel tam opřený o zeď další animatronik. Šla jsem blíž abych si byla jistá jestli je deaktivovaný. Opatrně jsem se ho dotkla. Ve chvíli kdy jsem byla s ním v tělesném kontaktu jsem něco uviděla. Probliklo mě to hlavou. Byl tam ten animatronik. Lezl do něj nějaký člověk.  Nasadil si masku. Vypadal jako animatronik. Dále zde byly i nějací duchové. Ten v tom kostýmu se smál. Jeden z duchů řekl: "Michaeli [čte se jako Majkl], zapoměl jsi snad jak je ten kostým nebezpečný?,, Michael se přestal smát. Začal couvat. Zastavil se až o zeď. Ti duchové ho obklíčili. Pak něco cvaklo. Spustila se řetězová reakce. Na tuto scénu snad nelze zapomenout...

Krvácel. Řval bolestí. Nebyl to už pomalu lidský křik. Po chvíli si lehl na zem. Byl mrtev. Pak jsem se opět vzbudila v reálném světě. Koukla jsem se zpátky na toho animatronika. Svítili mu oči. Uslyšela jsem jakoby sténání. Ten animatronik řekl jen jednu větu: "Já jsem Springtrap,,. Jakmile toto dopověděl oči mu zhasly. Byl deaktivovaný. Byla jsem zmatená. Zpamatovala jsem se, ale to co jsem viděla a slyšela mě mozek nebral. Rozhlédla jsem se ještě po místnosti. V koutě byla krabice která připomínala dárek. Šla jsem k ní. V krabici ležela loutka. Chtěla jsem ji otočit, protože ležela na břichu, abych jí viděla na hlavu. Dotkla jsem se jí. Bohužel mě ulítlo trochu elektřiny. Už byla otočená. Koukala jsem jí přímo do tváře. Najednou se její oči rozsvítili. Škubla sebou a zase jí zhasly. Už jsem tady nechtěla být. Vyběhla jsem ze sklepa jako raketa div jsem neupadla. Dorazila jsem ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela a koukla jsem se jestli tam někdo není. Nikdo tam nebyl. Rychle jsem vlezla do ventilace. Šla jsem do hlavní místnosti. Po chvíli jsem se ocitla nad Pirate cove. Pozorovala jsem nadále Foxyho. Choval se jako pirát. Sledovala jsem ho takhle asi půl hodiny. Chtěla jsem natáhnout ocas protože jsem na něm celou dobu ležela. Bohužel jsem udělala neopatrný pohyb takže se ozval hrozně divný zvuk. Nic se nedělo. Po chvíli zvedla jedna malá holčička hlavu mým směrem. Koukali jsme se na sebe. Pak mi ukázala rukou abych šla směrem do Restrooms. Přes ventilace jsem tam dolezla jak nejrychleji jsem uměla. Stejně tam byla dříve než já. Ukázala mi ať jdu do jednoho z dvou pokojů, zrovna do toho kde byl vstup do těch chodeb. Nevěděla jsem proč, ale poslouchala jsem ji. Byla jsem v tom pokoji a ta malá holka zavřela dveře. Šla pode mě a opět na mě koukala. Ukázala mi ať vylezu z ventilace. "Ahoj Siero,, řekla. No tak teď jsem byla už vážně zmatená. Nikdo kromě Mika a asi i ostatních animatroniků mě nezná jménem.

Tak co? Co si o tom všem myslíte?
Doufám že se vám moje další kapitola líbila. Původně jsem ji plánovala kratší ale pak by se tam nevešla ta událost z toho sklepa. Slibuji vám že příští kapitola bude kratší a vysvětlí i to, proč chce být Siera sama a co znamenal ten telefonát.

Tak teda zase příště.....