Hrooozně, ale opravdu hrozně moc se omlouvám že to tak dlouho nevyšlo a Vánoce jsou Vánoce.

,, Uf, to byl jenom sen..." oddychla jsem si když jsem se vzbudila. Vstala jsem a šla se rozloučit s mými kamarády, protože mě chtějí odvést. Jen tak pro informaci, my nejsme obyčejní animatronici, kteří pracují jako atrakce pro děti a dospělé, ne ne, my jsme vojenští animatronici, kteří si už něco z bitev prožili, dá se rovnou už i říct že jsme ostřílení veteráni. Je nás tady celkem 7. Každý z nás má jinou schopnost. Taky ono záleží na tom, jakou techniku mají. Ták, jdu se rozloučit. Naposledy jsem se tady rozhlédla. Vydechla jsem a otevřela dveře. Koukla jsem na chodbu, ale nikdo tam nebyl. Ani jsem se nedivila, určitě něco chystali. Šla jsem do hlavní místnosti kde jsme se vždy scházeli. Když jsem tam došla, byla tma. Naštěstí vidím i v neprostupné tmě. Jo, ještě jsem vám zapoměla říct že jsem nejmladší a proto mám nejnovější technologii. Mezi mé z mnoha schopností patří i tento ,, rentgenový zrak,, (alespoň já tomu tak říkám), s ním vidím i skrz stěny, dokonce barevně. Rozhlédla jsem se a viděla jsem co to zde přichistali. Najednou se rozsvítilo světlo a já málem oslepla.
,, Překvapení" ozvalo se. Byli tam všichni i s hlídačem. On to vlastně nebyl hlídač, byl to náš velitel. Vždy nás vedl do bitev a měl super taktiky. Kromě toho tam stál i Ignis, Ulric, Kyria, Noctaris, Tatric, Quinn a Nord. Ignis uměl vzplanout a ovládat oheň, Ulric mizet ve stínech, Kyria se mohla nabourat někomu do mysli, Noctaris viděl ve tmě a skrz stěny, Tatric dělat iluze, Quinn dokázal přeložit jakýkoliv jazyk a Nord létat. Osobně, měla jsem podobné schopnosti jako Ignis, Ulric, Noctaris, Tatric a Nord. No jo no, ten pokrok. Ale zpátky k tomu co se stalo. Oni přichistali párty na rozloučení. Myslela jsem že se rozplynu. ,, Přeci si musíš užít ten poslední den zde" řekl Quinn a vtáhl mě do místnosti. Myslím že asi po 2 hodinách se smání a dalších věcích si pro mě přišli. Rozloučila jsem se se všemi kromě velitele, ten jel se mnou. Naposledy jsem jim zamávala a nastoupila do nákladního prostoru auta. Naproti mě si sedl velitel a vojáci zavřeli dveře. Nevím jak dlouho jsme jeli, ale zdálo se mi to jako věčnost. Mezitím co jsme jeli, povídala jsem si s velitelem o starých dobrých časech kdy jsme ničili vojska Islámského státu, pokaždé se nás snažili uvěznit ale pokaždé jsme utekli... Po nějaké době jsme konečně zastavili. Čekali jsme. Venku jsem slyšela hlasy jak o něčem mluví. Nekoukla jsem se skrz stěnu protože nerada používám své schopnosti. Zanedlouho se otevřeli dveře. Nejdříve si vystoupil velitel a naznačil mi ať čekám. Seděla jsem nehybně a jen poslouchala. Zachvíli mi naznačil ať vystoupím. Byla noc když jsem vystoupila. Stáli tam naši a 1 do teď neznámý muž. Velitel mě představil jakou Sieru, postrach všeho živého. Ale ty doby jsou už dávno pryč. Byla jsem vyřazena mimo provoz už dlouho kvůli tomu že jsem prostě zastaralá a vláda ani vojáci nechtěli vidět roboty v boji. Patřili jsme totiž do tajné vojenské služby. Nechtělo se aby o nás kdokoliv věděl a proto každému přiřadili falešnou identitu, ale jména nám zůstali. Pak přišlo na řadu i rozloučení se s velitelem a vkročení do nového života. Něžně jsem ho objala a on mě to oplatil trochu silnějším stiskem. Pak jsem uviděla dalšího člověka jak přišel. Vůbec jsem ho neznala (pochopitelně).
S odpuštěním, v tuhle chvíli se mě hodila schopnost Kyriai. Nezbylo mě nic jiného než se slušně představit. "Ahoj, moje jméno je Siera a tvoje?,, zeptala jsem se. "Umm... ahoj Siero, já jsem Mike, Mike Schmidt. Ale asi jsem přeslechl tvoje celé jméno,, zeptal se a mě to docvaklo. Řekla jsem jen jméno které je moje původní, neřekla jsem to druhé co mě přidělili. "Omlouvám se, jmenuji se Siera, Siera the Wywern,, řekla jsem. Chvíli jsme na sebe koukali. Po nějaké době civění se na sebe, ten muž co zde stál (asi šéf) řekl ať jdu s Mikem, že musí za dcerou do nemocnice. Mike kývl hlavou a šel ke dveřím kterých jsem si předtím nevšimla. Všichni ostatní odešli mezitím co jsem sledovala Mika jak tahá klíče z kapes. Po chvíli vytáhl klíče a jedním z nich otevřel dveře. Bylo 11 v noci, tak ho zatím napadlo že mě tady provede abych se tady alespoň trochu orientovala. Vešli jsme do místnosti kde bylo schodiště. Prošli jsme rovně a on otevřel další dveře. Ocitli jsme se v místnosti se součástkami. Byli zde nějaké hlavy a robot. Ani se nehýbal. Mike se otočil mým směrem a řekl že jsme v ,,Parts&Servis,,. ,, Zde sedí endoskeleton. Není aktivovaný a proto se nehýbe. Na něj patří oblek,, řekl a šli jsme dál. Jakmile jsem prošla dveřmi ocitla jsem se ve velké místnosti. Byly zde stoly a židle, na levé straně asi pódium a napravo nějaké nebo něčí doupě. Šli jsme k tomu ,,pódiu,,. A hele, ono to je pódium. ,,Co to tam stojí" zeptala jsem se. ,, To jsou další endoskeletoni, akorát mají obleky" odpověděl mi. Jakmile jsme došli otočil se a řekl: ,,Ták, toto jsou naší animatronici.",, Freddy..." ukázal na mědvěda ,, Chica..." ukázal na kuře ,, a konečně Bonnie" a ukázal na fialového králíka. Otočil se a šli jsme k tomu doupěti. Jakmile jsme ušli asi 20 metrů otočil se a řekl: ,, Toto je ,,Pirate cove,, a zde sídlí Foxy. Bydlí zde sám. Občas umí lézt pěkně na nervy ale jinak je fajn,,. Jakmile to dopověděl rozešli jsme se dál. Byly zde 2 chodby. Šli jsme tou pravou. Ještě mi řekl že to je jednou kterou z těchto 2 chodeb půjdu, stejně dorazím do kanceláře.
,, Hmmm, za 10 minut 12. To abychom si pohli,, řekl a zrychlil, asi abychom tam dorazili včas. Po chvíli jsme dorazili k železným dveřím. Byly otevřené. Vešel dovnitř a já za ním. Seděl tam takový, jak ti říct.... Zlatý mědvěd. Mike ho schoval pod stůl. ,, Toto byl Golden Freddy nebo Fredbear, říkej mu jak chceš,, řekl a posadil se do židle. ,, Za 5 minut 12" řekl a oddechl si. ,, Co tady vlastně uděláš" trochu opatrně jsem se zeptala. ,, Asi toho moc nenamluvíš, co?" zeptal se namísto odpovědi. ,, U nás jsem toho nakecala hodně, ale zde nikoho neznám. Ale já jsem se tě na něco ptala!!" trochu jsem zvedla hlas, ale ne moc. ,, Promiň, to víš mám tu správně sedět a hlídat kamery kdyby se sem dostal zloděj, ale tohle nedělám. Spíš místo toho chodím za nima hrát karty a povídat si" konečně odpověděl. Odbilo 12. Vzal tablet a zapl ho. Načetli se na něm kamery, ale místo toho aby je kontroloval zajel k Foxymu na Pirate cove. Pořád vypínal a zapínal kamery. Zanedlouho zpoza závěsu vykoukl Foxy. Byl oranžová liška. V tuhle chvíli toho Mike nechal. Foxy tam na nás chvíli koukal, ale po nějaké době ukázal palcem nahoru a šel ke schodům. Mike zatím udělal to samé, akorát na kameře kde bylo pódium. Po chvíli se všichni otočili na kameru a Freddy kývl hlavou. V tuhle chvíli všichni sestoupili z pódia a já myslela že mi upadne čelist. Mike vypnul tablet a odložil ho zpátky na stůl. Zvedl se a šel k levým dveřím. Šli jsme tou druhou chodbou a po chvíli jsem se opět ocitla v největší místnosti. Po cestě sem jsem si dala ze satelitu stáhnout mapu téhle budovy abych věděla kdyžtak kudy mám zmizet. Byla tu celkem tma ale po chvíli se rozsvítilo. Foxy šel asi zapnout elektřinu. Stála jsem vedle Mika a rozhlížela se... Všichni tam stáli a koukali na nás. Mě si nevšimli a šli pozdravit Mika. Nevím jestli to bylo štěstí nebo smůla, ale nevadilo mi to
V tuhle chvíli se mi stáhla mapa tohohle komplexu. Věděla jsem odteď o jakékoliv chodbě, místnosti či ventilaci. Všimla jsem si chodeb které nebyli na kamerách. Celý tento komplex měl 2. patra. 1. patro/přízemí, v tom jsme byly my. Pak nad námi byla síť ventilací a nad nimi bylo 2. patro. Pak se objevil Foxy. Taky si mě nevšiml a šel rovnou za Mikem. Využila jsem chvíle a zmizela. Šla jsem k nějakému pokoji. Nic zde nebylo ale moje plány ukazovali že za zdí co je naproti naproti mě je chodba. Šla jsem blíž. Chvíle jsem ji zkoumala a pak jsem si všimla mezery mezi cihlama. Strčila jsem tam prsty a začala tlačit doleva. Kupodivu se zeď hla a začal se výřit prach. Po nějaké době tahaní se zeď zastavila. Čekala jsem než prach opadne. Až prach opadl rýsovala se předemnou chodba. Vešla jsem dovnitř a z jistoty jsem tu zeď zase zatáhla zpátky. Snad nebylo poznat že někdo s tou zdí hýbal.
Poté jsem se vydala na průzkum chodeb...

Mezitím co u Mika....
,, Přátelé to už by stačilo, rád bych vám představil novou animatroničku. Jmenuje se Siera" uvedl jsem ji a ukázal na místo kde stála. Jenže ona tam nebyla. ,, Miku, že si z nás děláš srandu?!",, Ne,ne,ne... Vůbec ne. Ještě před chvílí tady stála" řekl jsem. Foxy po mě hodil pohled stylu: ,, Děláš si srandu nebo co?". Bonnie udělal to samé. Už jsem myslel že mi nikdo nevěří, ale Freddy řekl: ,, Hele všichni, Mika známe už dlouho. Neumí přeci lhát. Tak mu to věřte." Všichni povolili a já jsem mu poděkoval. Freddy zavolal Fredbeara aby nám pomohl v hledání. Zatímco oni se rozešli já jsem šel do kanceláře kontrolovat kamery. Prohlídl jsem ve chvilce záznami abych věděl kudy šla. Bohužel jsem ji neviděl. Buď šla v slepém bodě nebo jsem já ten slepý. Koukl jsem se na kameru kde jsem ji viděl naposledy. Vešli jsme do hlavní místnosti. Chvíli tam se mnou stála a pak ZMIZELA!!! ,,To už mi hrabe nebo co?" řekl jsem si a pozorně jsem ještě jednou prohlédl všechny záznami. Zahlédl jsem ji. Konečně. Šla v části pizzérie kterou jsem ji neukazoval. Z jejího pohybu byla poznat opatrnost ale aji jistota, jakokdyby věděla kudy jde. Naposledy jsem ji viděl na kameře která je nejvzdálenější od kanceláře. Viděla do Restrooms. Rychle jsem vypl kamery, vzal tablet a šel zpátky do hlavní místnosti. Zavolal jsem všechny aby se vrátili. Freddy se vrátil jako 1. a ukázal jsem mu kameru kde jsem ji viděl naposledy. Neukázal jsem mu z jistoty jak zmizela. Mezitím se vrátili ostatní. Freddy řekl: Podle záznamů je ve východní části. Chica a Bonnie to vezmou přes kuchyň do Restrooms, já a Foxy půjdem rovnou do 1 ze 2 pokojů a Fredbear půjde do toho 2. pokoje. Mike půjde do kanclu hlídat kamery." Všichni poslechli a znova jsme se rozešli...

Zpátky k Sieře...
Procházela jsem různýma chodbama. Všechny byly zaprášené, jakoby je nikdo už dlouhou dobu nepoužíval. Pak najednou skončila i ta poslední chodba co ude byla. Zastavila jsem se a zaposlouchala se. Hledají mě, ale já chci být SAMA. Neměla jsem už kam jít. Určitě mě i tady najdou. Podívala jsem se znova na plán. Úplně jsem zapoměla na ventilace. Vlezla jsem do ní. Díky mé postavě, obratnosti a ocasu jsem se v nich pohybovala nejen rychle ale i neslyšně. Po nějaké době lezení jsem se ocitla znova v místnosti kde jsem našla ten vstup. Pozorovala jsem Freddyho a Foxyho co zde dělají. Měla jsem pravdu. Našli ten vstup. Mám štěstí že jsem tady. Vlastně, teprve teď jsem si všimla že v těch chodbách je tma. Nešli tam. Místo toho šli pro ostatní a pro baterky. Rozhodla jsem se že zajdu do kanclu. Po snad věčnosti jsem tam dolezla. Zpozorovala jsem Mika jak sedí na židli a hlídá kamery. Stále se mě nechtělo odhalit. Podívala jsem se znova na plány budovy. Přímo nademnou byl 1 z několika vstupů do 2. patra. Vlezla jsem tam. Naneštěstí jsem udělala menší randál, ale Mike si toho vůbec nevšiml. Vylezla jsem. Byla zde hrozná tma (pro mě žádný problém). Rozhlédla jsem se. Viděla jsem stěnu ve které podle plánů měly být dveře ke schodišti. Nebyly tam. Uvědomila jsem si že zde mohu být sama. Bylo tu prázdno. Napadlo mě se podívat znova na plánek. Byl zde i vchod na střechu. Vylezla jsem ven. Byla noc (pochopitelně). Hvězdy nádherně svítili a měsíc zářil. Už je dlouho co jsem naposledy toto viděla. Lehla jsem si a koukala na oblohu. Vzpomínala jsem na moje staré přátele. Zanedlouho jsem usnula.....

Cože?! Přes 2000 slov?!?? Mě hráblo... Doufám že se vám příběh líbil.

Tak zase příště ahoj.....

Ps: Jinak takhle vypadá Siera (malovala jsem to ručně, takže tam možná budou chyby)