Abyste tento příběh již zezačátku pochopili, musíme začít právě v prvním ročníku v Bradavické škole čar a kouzel. Právě v momentě, kdy malá Betty Brighwaitová dostane svůj dopis.

,, Betty! Pojď sem, přišel ti dopis!" Zakřičí její bratr z chodby. Že by to byl právě ten dopis, na který celou dobu čeká? Všechny děti z Godrikova dolu, kde Betty bydlela, už svůj dopis dostaly. Maličká Betty vyběhla ze zahrady za svým bratrem. Zastavila se ve dveřích a koukala se na bratra. Zhluboka dýchala a pohledem přešla z něj na onen dopis. Koukala se na něj, jako by už přes obálku chtěla vyčíst, co se v něm píše. Její bratr pochopil a ihned zareagoval.
,,Koukni se na tu pečeť, Betty. Je z Bradavic" ukáže jí dopis ještě v obálce v celé své kráse tak, aby byla pečeť snadno vidět. Betty, ačkoliv byla většinou statečná a ničeho se nebála, stála jak socha a koukala na pečeť. Opravdu byla s bradavickým znakem. Možná mi píšou, že mě nevzali. Že jsem moták. Přece jenom, ostatní děti svůj dopis dostaly daleko dřív... V hlavě se jí honily všelijaké myšlenky. Její bratr vycítil strach a tak jí chtěl pomoci. Podal jí ten dopis a řekl:
,, Otevři to. Betty, ty JSI čarodějka.." Betty si teď vzpomněla na ty chvíle, kdy se jí podařilo vztekem rozbít skleničku, aniž by se jí dotkla. Nebo když se jí Denní věštec roztrhal před obličejem, rovněž vztekem. Možná že vážně nejsem moták.. pomyslela si a otevřela obálku. Hned na to vzala dopis a začala číst.

•••

Už bylo skoro jedenáct a Betty stála se svými rodiči na nástupišti 9¾ a loučila se s nimi. Její bratr byl již ve vlaku se svými přáteli. Když objímala svou matku, vynořil se před ní ze zdi chlapec s havraními vlasy a tak krásnýma očima, které v životě neviděla. Měl však smutný výraz. Betty ho poočku pozorovala. Za ním se vynořila mohutná paní s důležitým výrazem a s bohatými šaty. Po ní vyběhl chlapec mladší, než byl ten první. Vypadal daleko čilejší a veselejší.
,,Regulusi, neběhej!" Rozkřikla se ta paní, co vypadala tak mocně hromovým hlasem. Chlapec (Regulus? Kde jsem to jen slyšela...) ji ihned poslechl a stoupl si těsně vedle ní a pozoroval vlak, do kterého nastupovali žáci. Starší se kolem sebe  rozhlížel. Vypadalo to, jako by už dávno chtěl být ve vlaku, který se nikdy nevrátí zpět.
,,Sedneš si k Bellatrix a ostatním, rozumíš, Siriusi?!" Zeptala se ostře žena. Chlapec suše přikývl. (Sirius.. Hmm.. to mi také něco říká... zamyslí se Betty)
,, Neslyšela jsem odpověď!"
,,Ano, matko.." svěsil hlavu. Ani se se svou matkou nerozloučil a už šel do vlaku.
,,A chovej se tak, jak je v naší rodině zvykem. Nic nepokaž. " Kladla mu na srdce, ikdyž už byl daleko od ní. Možná ji slyšel, možná ne. Ale nám všem je jasné, že právě to dělat nehodlal.

•••

Betty sedí ve vlaku se svými novými přáteli. Seznámila se s Alex Crossovou, blonďatou dívkou s velkýma zelenýma očima z mudlovské rodiny. Dál poznala Evangelii Dingleovou, černovlásku se stejně tmavýma očima z kouzelnické rodiny. Nakonec v kupé seděl chlapec s čokoládově hnědýma očima a světle hnědýma vlasama, které byly nešikovně učesané (zřejmě se snažil vypadat první den dobře..pohořel..) a jeho jméno bylo Nicolas Flint. Se všemi si rozuměla a skvěle popovídala. Dokud do kupé nevletělo pět hlasitých kluků.
,,Pardon, že rušíme, ale tady pan velbloud potřebuje vyčistit kopyta.." zasmál se jeden, z pěti chlapců. Měl tmavé vlasy, rozcuchané a rozházené do stran a brýle s kruhovými obroučky. Dva chlapci vzali jednoho toho kluka a hodili ho na podlahu pod jejich nohy. Chvíli si toho chlapce na zemi všichni prohlíželi a pak Betty vzhlédla ke zbylým čtyřem. Ten s brýlemi se hrozně smál a opíral se o zeď. Jeden z těch kluků, co hodili toho chudáka na zem, byl obtloustlý a plavovlasý kluk. Za ním stál vysoký a štíhlý kluk s hnědými vlasy, který se držel za hlavu, kterou nesouhlasně kroutil, ale cukaly mu koutky, jak se snažil zadržet smích. A poslední byl ten kluk, kterého si všimla již na nástupišti. Ten s černými vlasy a krásnýma očima barvy letního bouřkového nebe. Chechtal se jak blázen a plácnul si s tím s brýlemi.  Chvíli tam jen stáli a smáli se, ale pak šli za nějakou paní s vozíkem, jak Betty pochopila podle toho, že křičeli, že ji vidí. Pak se Betty jako první zvedla a sklonila se k tomu chlapci na zemi.
,,Emm.. jsi v pohodě?" Zeptala se ho.
,, Jasně.." zvedl se do sedu.
,,Co se stalo?" Ozvala se Evangelie.
,,Smáli se mi kvůli mému příjmení.. to je jedno.."
,, Jak se jmenuješ?" Pomohla mu Betty vstát.
,, Christopher Camel... Proto ten velbloud.." odůvodnil to, co všem prošlo tak hloupé.
,, Ti jsou blbý... Vždyť velbloud nemá kopyta.." řekla Alex, jako by to snad měl vědět každý. Pomohli mu vstát a dali se do řeči společně.
,,To je divný.. vždyť ti kluci vypadají v pohodě.." řekla Betty mírně udiveně.
,,Ale nejsou... " Řekl Christopher. Ten kluk vypadal hrozně zranitelně. Hned na první pohled by vám ho bylo líto i když byste nevěděli proč. Popsal jim vše. To, jak k nim přišel do kupé, jak se jim představil a oni si z něj utahovali. Pak odvedli konverzaci jinam a příjemně se jim spolu povídalo. Dokonce si už ani nevšimli, že vlak zastavil. Bleskurychle se oblékli do hábitu a vyšli za mužem, který svolával všechny prváky.

•••

,,Alexandra Crossová" zvolala profesorka McGonagallová, která se jim předtím představila a seznámila je s zařazovacím systémem do kolejí. Betty pozorovala svou přítelkyni, jak jde nervózně k dřevěné stoličce. Posadila se na ni a rozhlédla se po síni. Bylo na ní vidět, že není ráda středem pozornosti a vadilo jí, když na ní každý zíral. Když ji profesorka položila na hlavu klobouk, zavřela oči. Pár vteřin bylo ticho, ale trvalo to jen maličkou chviličku. Pak se klobouk rozkřikl po síni s jediným slovem:
,, HAVRASPÁR!" všichni u jednoho stolu, kde seděli chlapci a dívky s modrými a bronzovými pruhy na kravatách začali tleskat. Alex se zvedla ze stoličky a stydlivě si přisedla ke skupince havraspárských dívek, které do této koleje byly zařazené před ní a dala se s nimi do řeči.
,,Evangelie Dingleová" řekla jméno Bettyiny kamarádky po chvilce profesorka. Dívka se zvedla a pohodila svými hustými tmavými vlasy. Došla až ke stoličce a posadila se. Profesorka jí položila na hlavu Moudrý klobouk a ten dlouhou dobu mlčel. Po chvilce toho, kdy to vypadalo, že si Evangelina povídá sama pro sebe se klobouk znovu ozval:
,, ZMIOZEL!" Chlapci a dívky s kravatami jedovatě zelené a stříbrné barvy začali tleskat aby Evangelinu mezi sebou přivítali.  Ta si šťastně sedla k partičce lidí, co od pohledu nevypadali moc příjemně a zapovídala se s nimi. Hned po ní šel Christopher, kterého zařadil Moudrý klobouk rovněž do Zmiozelu a po něm Nicolas, který byl zařazen tamtéž.
,, Betty Brighwaiteová" profesorka McGonagallová přečetla jméno Betty, která z toho byla ještě víc nervózní. Nechtěla to dát ale znát, a tak sebevědomě, s hlavou vzhůru, vyšla a sedla si na stoličku. Profesorka jí položila na hlavu Moudrý klobouk. Betty se najednou rozezněl v hlavě hlas klobouku. Hlas říkal, že je velice odvážná, sebevědomá,bystrá, ale i lstivá a cílevědomá. Betty přišlo, že má klobouk na hlavě snad celou věčnost. Klobouk se jí neustále ptal na otázky, do jaké koleje by chtěla a snažil se jí přesvědčit, proč by měla jít právě do Zmiozelu. Nebo do Nebelvíru. Do Havraspáru, dokonce se jí snažil přesvědčit, proč by měla jít do Mrzimoru. Betty za celou dobu vůbec nepromluvila, jen si přála, aby už byla někam zařazena. Klobouk ale už věděl, kam s ní.
,, NEBELVÍR!" Žáci u stolu, kde měli červeno-zlaté barvy na kravatě se zvedli a začali tleskat. Betty se spokojeně zvedla ze židle a sedla si k tomu stolu. Nejbližší ji poplácávali po zádech.
,,Gratuluju! Vítej v Nebelvíru!" Křičel na ni přes všechen ten hluk nějaký kluk, který mohl být v sedmém ročníku.
,,Gratuluju ti" ozvalo se za ní a tak se otočila. Spatřila toho vysokého kluka z vlaku, který horko těžko tehdy zadržoval smích.
,,Děkuji.." nechtěla se s ním moc vybavovat... Přece jenom, ponižovali jejího kamaráda.
,, Mé jméno je Rem-"chtěl pokračovat, jenže mu skočil do řeči ten kluk s brýlemi, co u toho byl taky.
,,Nejsi ty náhodou jedna z těch holek, jak jsme vám tam strčili Velblouda?" Zasmál se
,,náhodou jsem. A nejsi náhodou ty jeden z těch kluků, co mají inteligenci na bodu mrazu a neumí se chovat?" Jen se zasmál a odešel si s ostatními zpět sednout. Super. Ve stejném ročníku jako dementi a bez přátel. Vážně super. Pomyslela si.

•••

Po večeři se všichni odebrali do společenských místností. Večeře byla výborná a krásně to vonělo. Betty na s tím byla už obeznámena od jejího bratra, takže se ani nijak nedivila. Na pokoji se seznámila s Kelly Jeffersonovou a Courtney Creevey. S ani jednou si moc nerozuměla. A tak si jen vybalily a šly spát.