Les za Salemem, Massachussets. 1693.

Už jsem na útěku tolik dní, že je ani nepočítám. Ale je mi jasné, co se bude dít dál. Najdou nás. Salemští mají jasně daná pravidla, aby ochránili město před čarodějnicemi, a jedno z nich je pravidelná prohlídka lesa. Můžeme jen doufat, že se v době prohlídky nikdy nenaskytneme v blízkém okolí Salemu, protože jinak jsme ztraceni.

Když sděluji systém prohlídek Simonovi, usměje se.
"Víš, Fay," zamumlá. "Bude to v pohodě, když zůstaneme v oblasti, kde jsou tvoje oči ještě oranžové. Vzpomínáš na tu kletbu?"
"Ano," přikývnu a trochu se mi uleví. Doufám, že lidi z Bostonu nenapadne pořádat tyto průzkumy taky, protože jinak jsme do pár dnů mrtví.

"Myslíš, že když se otočíme, vylezeme ven v Bostonu, nebo stejně v Salemu?" přeruší mé zamyšlení Simon.
"V Bostonu," odpovím. "S ostatními strážkyněmi jsme mnohdy chodily do lesa u Salemu a vždycky jsme se vrátily. Nikdy jsme to nemusely vzít přes Boston."
Pousměje se.
"Víš, Fay," zamumlá. "Ono to se Salemem je trochu složitější. Kvůli té kletbě se tam mnoho pravidel změnilo. Takže se trochu bojím, že ani do Bostonu už nemůžeme."

Zamyslím se, ale mé znalosti o kletbách uvržených na Salem nedosahují takové hloubky, abych mu mohla nějak rozumně odpovědět. Takže jen pokrčím rameny.

Zaposlouchám se do šumění lesa. Ten zvuk mi drásá nervy. Nesnáším to tu. Vlastně ani nevím proč, protože se Simonem si celkem rozumíme a asi si umím představit strávit s ním zbytek života, což se pravděpodobně stane. Ale ne tady. Něco mi na tom lese nesedí.

"Fay?" zašeptá Simon vyděšeně.
"Co se děje?" otočím hlavu na něj.
"Ten les. Hýbe se," odpoví a ukáže prstem někam před sebe. A opravdu. Stromy postupně mění svoji pozici, prohazují se s ostatními stromy a přesouvají pěšinky vždy o kousíček vedle. Nevím, jestli se to dělo už dřív, každopádně jsem si toho nevšimla.
"Co to je?" zašeptám opatrně.
"Kletba Salemu," odpoví. "Prokletí. Staré a mocné. Prokletí strážkyň a strážců všech pěti živlů." Fascinovaně pozoruje míhající se stromy. "Slyšel jsem o tom, ale nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by to viděl na vlastní oči."

Už se nepohybují jen stromy daleko od nás. Ze svého místa se začínají stěhovat i ty docela blízko k nám. Radši si přesednu, abych se už neopírala o kmen jednoho z nich. Nerada bych se doprostřed tohoto zvláštního obřadu rozplácla na záda, až se mé opěrátko přesune.

"Pěti živlů?" podivím se.
"Éter," pokrčí rameny.
"Myslela jsem, že ho střeží bohové."
"Ne," pousměje se. "Éter má svého strážce i svoji strážkyni. Jen jsou moc mocní, moc nebezpeční, takže se naši předci rozhodli držet je dál od ostatních. Zavřít je. Tak to stojí v knihách. Strážci éteru jsou takoví ti dobří čarodějové z pohádek. Drží nade vším ochranou hůl. Strážkyně éteru se naopak snaží všechno zničit. Strážce je řád, strážkyně chaos. Udržovatel a ničitel," povzdechne si. "Moc nebezpeční, oba. Mimochodem, ty dopisy, které označují strážkyně. Dávné dílo éteru. Ale to asi víš."
"Proč nezavřeli jen strážkyni? To ona přeci ohrožuje řád..."
"Fay," zasměje se. "Copak ty máš ráda řád? Copak jde všechno jen podle plánu? Bez spontánnosti? Bez ochoty zničit něco dobrého pro něco lepšího? Copak to ty, strážkyně ohně, nechápeš?"
"Chápu," zamumlám. Opravdu to chápu. Jen mi to nedává smysl, nic víc. Ale chápu to.

"A co znamná Prokletí Salemu?" zeptám se po chvíli. Vedle něj si připadám, jako bych za celý život nepřečetla ani jednu jedinou starou knihu.
Trochu sebou cukne. Stromy se stále pohybují, ale jejich hýření už pomalu ustává.
"Uvrhla ji na Salem první strážkyně éteru. Měla by vzbudit paniku v lidech a rozpoutat chaos. Spustí se..." zarazí se. Vyděšeně se na mě podívá a hlasitě polkne.
"Spustí se...?" povzbudím ho trochu.
"Spustí se, když lidé zabijí strážkyni," dořekne.

"Moje malá, milovaná sestřičko.

Dnes zemřela strážkyně. Ta dívka, co ji dnes upálili, byla opravdu čarodějnice. Víš, jak to vím? Prokletí Salemu. Simon mi o tom povídal. Je to hrůza, co se teď děje, že? Stromy se pohybují. Nic nedává smysl. Chaos. Víš, může za to strážkyně éteru. Podle starých knih uvrhla tuhle kletbu na Salem, protože má jako strážkyně rozpoutávat chaos. Je to složité, že? Taky to moc nechápu...

Se Simonem jsme pořád v lese. Asi už tu zůstaneme. Čeká nás tu rozhodně příjemnější smrt než v Salemu. Ale mně se tak stýská, sestřičko! Myslím, že i Simon už si toho musel všimnout.

Víš, píšu ti tohle jen proto, aby sis pamatovala, že máš starší sestru, která na tebe dává pozor. Alespoň jedna z nás by měla mít zábavný a krásný život. Budeš to ty, sestřičko. Zasloužíš si ho. Zasloužíš si ho za to, co musela vytrpět tvá starší sestra.

Drž se, sestřičko. Jsem tu s tebou.

S láskou a vzpomínkou na Salem,

Fay."

Ahoj lidi, to jsem já, vaše Cía. Doufám, že se vám tenhle příběh líbí a že mi prominete delší prodlevy. Vážně toho teď mám moc, a ačkoliv moje kreativita je zřejmě bezedná (děkuji Bohu za stálý přísun nových nápadů nejen co se týče této knihy), absolutně nestíhám své myšlenky formulovat do smysluplných vět. Takže se fakt omlouvám, kdyby se někomu stýskalo tak mám na profilu ještě jednu fantasy (Třinácté znamení), do které teď budou přibývat kapitoly, budu ráda, když se mrknete.
Děkuji za pozornost, hvězdičkujte a tak.
Mám vás ráda❤️
Váše Ciuš