Boston, Massachussets. 1693.

Budím se ve vyhřáté posteli. Dole v přízemí slyším kroky a dva mužské hlasy - jeden patří Georgovi a druhý nepoznávám.

"Nevím, co je zač. Podle mě je normání," říká zrovna George.
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" ptá se ho nedůvěřivě ten druhý.
"Říkám ti, Simone, že na mne působí podobně zmateně, jako jsem já!" odsekne mu George. Přemýšlím, jestli znám někoho jménem Simon, ale nemůžu si na nikoho vzpomenout.
"Jako jsme my oba," opraví ho Simon.

Vylezu z postele a rychle se obléknu do svých černých šatů. Trošku si rozčešu vlasy a sejdu dolů ze schodů.
"Už jsi vzhůru?" pozdraví mě George s úsměvem.
"Ano," přikývnu.
"Simon," natáhne ke mně ruku Simon. "Georgeův bratranec."
"Fay," představím se. "Těší mě."
"Simon tu teď bude pár dní s námi," oznámí mi George. "Má...trochu problém vrátit se do svého města. Něco jako ty."
"Chápu," přikývnu. Poprvé si pořádně prohlédnu Simona. Má kaštanové vlasy, olivovou pleť a oříškové oči se zelenými odlesky. Oči tak typické pro zemi. Kdyby existovali kromě strážkyň i strážci, George i Simon by určitě byli jedni z nich. Oči je prozrazují.

"Fay, skočím do města pro jídlo. Jestli tu nechceš zůstat sama se Simonem, klidně tě pak zavolám, až budu zpátky," osloví mě George.
"To je v pořádku," odbudu ho. "Ale jestli chceš, klidně tam zajdu já."
"Ne, Fay!" zavrtí hlavou. "Fay, pochop to. Ve městě jsou teď lidé ze Salemu. Hledají uprchlé čarodějky. Víš, že jsi na seznamu. O tvojí rodině bohužel žádné zprávy zatím nemám, ale už se na tom pracuje. Fay, ty teď nesmíš chodit ven, rozumíš?"
Zarazím se. Nemůžu tu přeci sedět věčně a přemýšlet nad osudem sebe a své rodiny. Ale lepší možnost nevidím. Kývnu.
"Do hodiny jsem zpátky," rozloučí se s námi a zavře za sebou dveře.

Simon se na mě chvilku zkoumavě dívá a pak promluví.
"Fay? To je zvláštní jméno. Nikdy jsem žádnou Fay nepoznal," řekne a nakloní hlavu na stranu.
"Já..." zamyslím se. "Já vlastně taky ne."
Nevím, proč se jmenuji tak, jak se jmenuji. Nikdy jsem nepřemýšlela nad zvláštností svého jména. Možná pochází ze slůvka "fire" - oheň. Možná ne. Každopádně mám své jméno docela ráda.
"Já jsem Simon po pradědovi," pokračuje. "Byl námořník."
"Mého pradědu bohužel neznám," sklopím pohled k zemi. "Zemřel mladý."
"Taky jsem ho nikdy neviděl. Znám ho jen z vyprávění," odvětí.

Mně o mé rodině nikdy nikdo nic nepovídal. Vše jsem se dozvěděla jen z babiččina deníku.
"Já mám jen deník po babičce," řeknu. "A tam píše, že ho zabili. Utopili. Prý se ho pokusili upálit, ale nepovedlo se jim to."
"Jak se jim může nepovést někoho upálit?"
'Když jeho dcera umí ovládat oheň, nemají moc šancí,' chci říct, ale včas se zarazím. Nemohu mu to přeci prozradit hned první den, co se známe. Musím být velice opatrná. Vzpomenu si na jeho ranní debatu s Georgem a zachvěji se. Třeba mluvili o mně. Možná něco tuší.
"Nevím," pokrčím tedy rameny.

Chvíli mlčí a jen mě pozoruje. Snažím se od něj odvracet pohled, ale nejde to - občas se zkrátka musím podívat. Je celkem pohledný. Ne tolik jako můj Nicholas, ale rozhodně je přitažlivý. Navíc mne pořád pozoruje těma svýma oříškovýma očima. Uvádí mne to trochu do rozpaků, a tak se snažím přijít na jakékoliv téma, kterým bych tuto chvíli zírání si z očí do očí ukončila.

"Proč se nemůžeš vrátit domů?" vypadne ze mě nakonec.
Zvedne obočí a zamyslí se. Není si jistý, jestli mi chce odpovědět. Vidím mu to v očích.
"Víš," začne. V očích se mu něco změní, něco, co mi naznačí, že se odhodlal k tomu říct mi pravdu. "Salem není jediné město, kde obviňují lidi z čarodějnictví."
Vykulím oči. Já myslela, že strážkyně jsou jen v Salemu, a že tedy lidé pojali podezření pouze tam. Jinde by to přeci nedávalo smysl, ne? Alespoň podle starých knih.
"Ach," vydechnu.
"Tady v Bostonu jsme na tom podobně," dodá. "A já...jsem obviněn."
"A nebojíš se, že tě tu budou hledat?"
"Fay, Georgeův otec je v radě města. Postará se o to, aby mě tu nenašli. A tebe také ne. O tobě se ani nedoví."
"Ale, dnes mě tu přeci hledají lidé od nás," zpanikařím.
"Uklidni se," pousměje se. "Musí mít povolení, aby mohli vlézt do tohoto domu. A to jim rada nedá. Jen tu musíme chvíli vydržet zavření."

Přemýšlím nad tím, co právě řekl. Že George mne ochrání. Nevím, proč by to dělal. Leda že by ode mě něco opravdu potřeboval - ale nenapadá mě co. Pak je tu samozřejmě možnost lásky na první pohled. Možnost, kterou vylučuji jako první, protože se děje jen v pohádkách. Na další důvody Georgeova milosrdenství přijít nemohu.

"Proč se mě snaží ochránit?" zeptám se Simona. Mohl by to vědět. Je to jeho bratranec.
"Potřebuje se tě zeptat na něco moc důležitého," odpoví mi. To stejné mi už řekl George, takže moje otázka byla k ničemu.
"A co?" naléhám.
"To ti musí říct on sám," pokrčí Simon rameny. "Je to choulostivé."
"Ach tak," odpovím trochu naštvaněji, než jsem zamýšlela. "A kdy mi hodlá sdělit, o co mu vlastně jde?"
"Fay, uklidni se," zpraží mne přísným pohledem. "George ti zachránil život. Měj s ním trochu trpělivosti, prosím."
"Promiň," omluvím se. Má pravdu. Nesmím se hned hněvat. Opravdu nevím, co bych bez George dělala. Toulala se po Bostonu a čekala, až mne najdou, pravděpodobně. Takhle mám alespoň nějakou naději.

"Půjdu nahoru," usměju se.
"Jistě," kývne. Vyběhnu po schodech a zavřu za sebou těžké dřevěné dveře vytáhnu deník.

Moje drahá sestro, matko, milovaný Saleme.
Jsem stále u George a ještě dlouho tu budu. Zachránil mne a něco ode mě potřebuje - alespoň podle jeho bratrance Simona, který tu s námi teď také bude chvíli bydlet. Také ho pronásledují. Teď jsou tu, sestřičko! Mají mne na dosah! Jediné, co jim v tom brání, je zeď Georgeova domu. Doufám, že se ještě někdy budu moci vrátit do Salemu, protože se tu necítím dobře. Nenávidím to tu. Chci domů. George i Simon nejsou zlí, ale mají všetečné otázky. Musím se k nim chovat slušně, abych neskončila na ulici. Navíc jim to dlužím. Odpovídám jim skoro na všechno. Ale mé tajemství uchovávám v co možná největším bezpečí.
Mimochodem, už tři dny jsem pořádně nečarovala. Chybí mi oheň. Ale nemůžu s tím nic udělat. Nechci se prozradit.
S láskou a vzpomínkou na vás i na Salem,
Fay.

Dopíšu a první co udělám je, že na svém pravém ukazováčku nechám zahořet maličký plamínek. Sleduji ho, jak tančí. Když se začne moc zvětšovat, nechám ho zhasnout. Deník zavřu a zastrčím ho pod přikrývku. George ani Simon ho snad nenajdou.

"Fay?" zaklepe někdo na mé dveře. George.
"Ano?" podívám se na dveře, které se se skřípěním otevírají.
"Snídaně," usměje se.
"Už jdu," přikývnu a naposledy přes přikrývku pohladím deník. Pak seběhnu ze schodů za Georgem a převezmu si od něj placku, kterou mi koupil k jídlu.

Ahoj! Vítám vás u dalšího dílu a děkuji, že jste dočetli až sem. Samozřejmě budu vděčná za jakýkoliv ohlas, kladný či záporný, případně další šíření tohoto dílka, ale to není námětem této poznámky. Chtěla bych se vás zeptat, jestli byste chtěli, aby díly Burn, Drown, Fly a Fall vycházely současně. Poslední díl, Die, je trošku jiný, takže ten bych nechala zatím stranou. Už jste určitě pochopili, že každý z těchto čtyř dílů je o jedné ze strážkyň (jestli ne, tak by vám to určitě už brzy došlo, takže to snad není až tak velký spoiler), a je jen na vás, jestli chcete jejich příběhy sledovat souběžně a nebo mám nejdřív dopsat Fayin příběh a až pak se pouštět do ostatních. Budu ráda za každý názor. Děkuji za pozornost a podporu. Vaše @aestheticmindaf