Pro vás všechny ... ;)

Shikatsu

Nezůstanu tu, jestli si myslí, že ano, je na omylu. Chci se znovu zvednout z postele, ale zastavuje mě něčí ruka, která sevře mé zápěstí.

„Nechoď..." ohlédnu se za původcem toho hlasu. To mě nemůžou nechat na pokoji? Na posteli leží ten vysoký blonďák. Má zavřené oči a sluchátka v uších. Působí uvolněným dojmem. Jen si tam tak leží. Víčka zavřená. Ani neoddechuje. Samozřejmě že ne, je to přeci upír. Upír, který mi bolestně svírá zápěstí. Shu... předpokládám.

Pokusím se mu vytrhnout, ale ja se dalo očekávat, uvolnit se mi nepodařilo a ještě k tou si mě jedním prudkým pohybem stáhl k sobě na postel. Kruci. Co teď?

Přitahuje si mě k sobě blíž a jednu ruku mi ledabyle přehazuje přes hruď – stále mě ale drží. Zalapám po dechu. „Ticho. Ne tak nahlas." Ani se nehnu. A neopovážím se ze sebe vydat ani hlásku. (Doteď jsem jí nevydala.) Myslím, že ani nedýchám. „Jsem tak unavený." Svou hlavu přitulí k mému krku a jeho vlasy mě polechtají a obličeji. „Jsi tak bledá. Celí dům nasákl tvou vůní." Zašeptá a mě ovane jeho horky dech na krku. Ta to teda ne. Ze mě pít nikdo nebude. Je to moc nebezpečné. Kdo ví, co by se potom stalo.

Jednou rukou mu zatlačím do hrudi a snažím se ho od sebe odtáhnout. Otevře své krásné modré oči a upře je na mě a já se v nich okamžitě ztrácím. Co to je za kouzlo? V tu chvíli se najednou ocitá nade mnou. Z ničeho nic. Jak? Jedno zápěstí mi přišpendlí u hlavy a to druhé si přitáhne ke své krásné tváři. Přiznávám, upíři jsou krásní – ale jsou nepředvídatelný a jediné co je, pohání je krev. Jsou to predátoři. Jiní než jsem já.

„Dovil mi se z tebe napít." Vytřeštím oči. To ne. Snažím se mu vytrhnout, ale s ním to nic neudělá. „Jsem si jist, že až protrhnu tvou jemňoučkou kůži, krev poteče v gejzíru." Nikdo ze mě nesmí pít.

Celá se pod ním napnu a pokouším se mu vytrhnout. Vysloužím si jen jeho pozvedly koutek úst. Podívá se na mé zápěstí a přísahala bych, že se mu rozšířili zorničky. Nahne se k němu a přejede po něm rty a lehce i zuby. Naštěstí ne tak silně, aby mi protrhl kůži. „Čím to je, že tvé srdce nebije jako splašené. Nebojíš se mě?" Ani jsem si neuvědomila, že mé srdce tluče úplně normálně, jako by se nic nedělo. Bojím se více toho, co jsem schopná udělat já.

Pustí mou ruku a já si jí opřu o jeho silnou hruď. Dlaň mám položenou přesně v místech jeho srdce. Když to teď udělám, je na sebe upozorním. Budu jako oni. Ale já se snažím bránit...Než stačím jakkoliv zareagovat skloní se k mému krku a odhrne mi vlasy. V tu chvíli se mi zatmí před očima.

Vidím malého roztomilého chlapce s blonďatými vlásky a velkýma modrýma kukadlama, jak sedí u stromu a smutně se dívá před sebe. Poté se u něj objeví ještě jeden chlapec. Moc dobře ho nevidím, ale dává malému blonďáčkoy jablko a on ho s radostí přijímá. Co rozeznám je rozdíl mezi těmi chlapci. Ten druhý je prostě oděný, zatímco blonďáček vypadá jako syn šlechtice.

Obraz se náhle mění. Znovu je tam malý Shu. Tentokrát nese štěně, které spokojeně vrtí ocáskem a oblizuje jeho tvář. Shu se směje. Vypadá spokojeně a jinak než nyní. Je krásný. Šťastný. Před chlapcem se objevuje žena v krásných purpurových šatech. Barvu vlasů a očí má stejnou jako malý chlapec. Nejspíš to bude jeho matka. Mračí se na chlapce. Tomu tvář skřivý překvapení, poté co mu štěně někdo vezme. Překvapení nahradí smutek. Je mi ho líto. Vypadá, jako by se měl každou chvíli rozplakat. Mám chuť se k němu naklonit a objat ho.

Náhle mi před očima šlehnou plameny. Oheň. Malý Shu natahuje ruku ve snaze někomu pomoci. Edgare. Vyrozumím z chlapcových rtů. V obličeji má nevyčíslitelnou bolest smutek a beznaděj, když pozoruje hořící vesnice...

Poté mi vše znovu zčerná. Musím několikrát zamrkat, než se mi obraz zase  rozjasní. Zalapam po dech a znovu nad sebou uvidim Shua. Ještě mě naštěstí nestihl kousnout.

„Edgar." ještě stále jsem v šoku z toho co jsem viděla. Neřekla jsem to nijak zvlášť nahlas. I šepot je oproti tomu hlasitější. Ale Shu to slyšel.

Shu se zarazí a zvedne se aby mi viděl do očí. Mračí se. „Co jsi to řekla?" je jistě že i on musel cítit tu energii, která mu projela hrudi.
Závratím hlavou ale Shu mě jednou rukou chytne  pod krkem a donutí se na něj podívat. Drží mě celkem silně ale mě se naštěstí  daří udržet dech pod kontrolou.

„Řekni to ještě jednou." přikáže mi ale já vzdorovitě zavrtím hlavou.

Shu vypadá, jakoby se rozhodl ze mě to dostat jakýmkoliv způsobem, počínaje násilím. Chce mě vysát...

Pokračování příště...

Ahooj :D

Tak... Ako sa máte??? :) doufám že se díl líbil ... A doufám že ne jedná čtenářka nezabije za malé zpoždění :D
Každopádně všem maximálně dekuji .. Jste skvělí a míč si vás vážím ... Nikdy bych nevěřila že se mé příběhy budou až tolik líbit :) děkuji vám :) 

A co myslíte si o Shikatsu? 

Jinak tento díl je pro všechny kteří mají rádi Shua ;)
Mějte se krásně XX

Ps: pokud máte jakékoliv dotazy na příběh či na mě tak napište do komentářů nebo do soukromých zpráv :)