Shikatsu

Stejným způsobem to šlo i následující měsíc a tři týdny. Pomalu si začínám připadat v bezpečí. Sice stále jsem ostražitá, ale už se cítím mnohem uvolněnější. Dokonce jsem se dnes poprvé po nějaké době usmála. Třeba jsem jim konečně zmizela.

Ve škole se sice pořád moc nesoustředím, ale nepotřebuji to. Vše už vím. (A hned z několika podání.)

Probouzí mě bouchání do zdi způsobené čelem postele. O můj bože už zase! Líně se převaluji na záda. Kolik je hodin? Převaluji se, aby se podívala na budík a zjistila kolik je hodin. V tu ránu jsem vyletěla z postele. Rychle jsem se začala oblékat, jenže při tom spěchu jsem roztrhla sukni. Kruci a náhradní nemám. Rychle na sebe natahuji kalhoty a běžím si obout boty. Při odchodu si uvědomuji, že nemám košili, takže se ještě rychle vracím, natahuji jí na sebe a zapínám pár knoflíků. So ruky si beru sako a motýlka pře sebe si ještě přehazuji koženku a na záda si házím batoh. Pak už jen rychle běžím do školy, i když je mi naprosto jasná, že přijdu pozdě.

Když stojím v hale, rychle si svlékám bundu a nahrazuji jí sakem a přes hlavu si přetahuji růžového motýlka, ale nedopínám si ho, protože se znovu dávám do pohybu a mířím do své třídy, když v tom o něco zakopávám a neohrabaně padám na podlahu. Au. Otáčím hlavu, abych zjistila, o co jsem se přerazila a zjišťuji, že jsem nezakopla o to ale o někoho. Na zemi leží o stěnu opřený blonďatý mladík. Může mu být tak osmnáct? Nejspíš. V uších má sluchátka a na sobě žlutý svetr, přes který má hozený školní sako. Pohnu se, abych sesbírala své saky paky a v tu ránu on otevře blankytně modré oči. Připomínají mi oceán. Zalapám po dechu, když mi podá můj skicák, který vypadl z tašky. Rychle sklápím pohled, beru si své věci a utíkám do své třídy. V hlavě mi mezitím bloudí spousta myšlenek. Proč proboha spal na zemi? Co je zač?

Prudce rozevírám dveře a vpadá do třídy. V tu ránu se na mě upře hned několik pohledů. A sakra!

„Já ..." zakoktám se. „Moc se omlouvám." Špitnu a běžím na své místo vedle bělovlásky, který mě upřeně sleduje. O co mu pořád jde? Nikomu to nikdy nevydrželo déle jak dva týdny a on...

„Ať se to už neopakuje!" řekne přísně profesor. „A proboha upravte se!"

Kývnu a vyčerpaně položím hlavu na lavici. Proč já?

Subaru

Do třídy jsem přišel krátce před zvoněním a ona tu ještě nebyla. Ani venku jsem jí neviděl. Sedám si na své místo a přemýšlím, kde by mohla být. Možná je nemocná. Nebo se jí také mohlo něco stát. Možná nějaký z mých bratru? Ne to si nemyslím. Už dávno bychom o tom věděli.

Krátce po zvonění přichází do třídy náš matrikář, ale ona stále nikde. Krucinál kde je? Dál ignoruji výklad a plavu ve svých myšlenkách. Bože to je otrava.

V půlce hodiny se náhle prudce rozevírají dveře a dovnitř vbíhá ona. Lhal bych kdyby tvrdil, že jsem si neoddechl ale jako vždy na sobě nenechám nic znát.

Tmavovláska si sedá na své místo po mé levici a hlavu si pokládá na desku stolu. Vypadá zadýchaně. Nejspíš celou cestu až sem běžela.

Shikatsu

Poté co zazvonilo, jsem vyběhla ze třídy a mířila rovnou na dámské toalety. Hned jdu k zrcadlu, abych se na sebe podívala. Vypadám příšerně. Vlasy mám rozcuchané a košili špatně zapnutou. Spěšně si ji dávám do pořádku věčně svého motýlku. Vlasy si pročesávám prsty, ale bohužel to jde hodně špatně, jelikož jsou úplně zacuchané. Poté si je splétám do volného copu a vycházím z toalet. Tak to by bylo... pomyslím si a jdu zpět do třídy, když v tom něco zahlédnu.

Rychle se zkovám za roh a opatrně se znovu podívám tím směrem, jestli jsem se nehodou nezmýlila. A nezmýlila... Kruci!

Ahojky ... :) Veselé Velikonoce

Koho asi Shikatsu viděla? A proč se ho podle vás tak bojí? 

Co si zatím myslíte o objevených bratrech Sakamaki který se v příběhu zatím ukázaly? (Ayato Shu a Subaru) Brzy se objeví další ;D

Pište do komentů a Mějte se krásně XX